Rudí kati. Osudy komunistických soudců s krví na rukách
Rudí kati: Pavel Korbuly. Soudil představitele katolické církve, skončil jako kající se hříšník
Pavel Korbuly byl jednou z nejkontroverznějších postav slovenské justice raných 50. let. Byl známý mimořádnou přísností a naprostou oddaností stranickým instrukcím. Souzeným často navrhoval nejpřísnější sazby. Sám pak skončil za mřížemi.
Korbuly se narodil v září 1906 v obci Zemianska Olča v okrese Komárno, studoval práva na univerzitách v Praze a Bratislavě a od roku 1932 působil jako soudce v řadě slovenských měst.
Čtěte také
I když se hlásil ke slovenské národnosti, po připojení části Slovenska k Maďarsku v letech druhé světové války soudil jménem maďarského státu v Galantě – ta byla součástí maďarského záboru.
Po válce byl za to kritizován; Korbuly se hájil, že pro něj bylo výhodnější zůstat „v Maďarsku“ s ohledem na manželku. Ta byla židovského původu a protižidovské zákony byly na Slovensku přísněji uplatňovány než v Maďarsku.
Korbulyho manželka byla zatčena až v lednu 1945 a internována v táboře v Dunajské Strede, válku přežila.
Boj s nepřítelem
Korbuly po válce vstoupil do KSČ a působil u soudu v Brezne nad Hronom. V říjnu 1948 byl jmenován soudcem Státního soudu v Bratislavě. V únoru 1952 odsoudil k 25 letům vězení pozdějšího mučedníka P. Tituse Zemana za údajnou špionáž.
Řádovou zdravotní sestru Zdenku Cecílii Schelingovou poslal do vězení za údajnou velezrada. Byla tak brutálně mučena, že v roce 1955 zemřela ve výkonu trestu v 38 letech.
Korbuly byl i jedním ze soudců v inscenovaném procesu se slovenskými biskupy Jánem Vojtaššákem, Michalem Buzalkou a Pavlem Petrem Gojdičem. Za údajnou velezradu a špionáž padly dva doživotní tresty a jeden na 24 let.
Po tomto procesu Korbuly napsal: „Jsem přesvědčen, že musím ve své práci pokračovat, protože musíme i nadále bojovat s nepřítelem tvrdě a bez kompromisů, i když nosí biskupské roucho.“
Celkem Korbuly odsoudil během několika mála let 518 lidí, byla to asi šestina všech rozsudků u Státního soudu v Bratislavě.
Vnitřní proměna
Zlom v jeho životě přichází v roce 1956. Podle vzpomínek syna sice Korbuly zpočátku věřil, že tvrdé rozsudky byly nezbytné pro lidově demokratický systém, nastolený komunistickou stranou – vnitřně se ale nedokázal srovnat s tím, jak odsouzení trpěli.
Čtěte také
V roce 1956 Korbuly přitakal maďarskému protikomunistickému povstání, utopenému v krvi sovětskou armádou, a psal dopisy na podporu Maďarska na velvyslanectví západních států. Státní bezpečnost dopisy zadržela a pisatele identifikovala.
Někdy v této době také dochází k naprosté vnitřní, duchovní proměně Pavla Korbulyho. Podle vzpomínek členů rodiny denně absolvoval vlastní křížovou cestu: po kolenou chodil v Bratislavě od vchodu do Blumentálského kostela ke kříži u fary, asi padesát metrů.
V létě 1959 byl Korbuly zatčen a dubnu 1959 odsouzen za podvracení republiky na tři a půl roku nepodmíněně. Propuštěn byl v květnu 1960 na amnestii, z vězení přišel zesláblý, zlomený a psychicky vyčerpaný. Vylepoval plakátky v tramvajích a trolejbusech, pracoval v továrně, pak jako noční hlídač. Zemřel v roce 1970.
Poslechněte si celý pořad Portréty, který je součástí dubnového cyklu Rudí kati. Audio je nahoře v článku, nebo v podcastových aplikacích. Další díly uslyšíte každý dubnový čtvrtek po 20. hodině.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka

