Roztroušené papíry lékařů nás dělají nesvobodnými, jenže digitalizace se nehýbe, míní farmakoekonom

Tomáš Doležal, farmakoekonom, host pořadu Hovory|foto:Naděžda Hávová

Digitalizace a elektronizace ruku v ruce znamená mít dostupná data. Potřebují je pacienti, lékaři, poskytovatelé, analytici, úředníci, prostě všichni, což je podle Doležala velká bolest našeho zdravotnictví.

„Estonsko je dlouhodobě šampionem v digitalizaci v Evropě, Skandinávie jde velice rychle dopředu. A to i konzervativní země – jako je Německo, které ještě před deseti lety o digitalizaci vůbec nehovořilo a dnes je na špici. Takže ono to jde udělat rychle, pokud chcete. A pokud je to i vaše priorita,“ dodává.

„Digitalizace se nehýbe už deset let. To, co jsme prožívali v loňském roce, nám ukázalo, že jsme katastrofálně pozadu,“ myslí si farmakoekonom. A prioritou to bohužel není ani dnes. „Měla by to být priorita, ale není. Protože to, co vidíme a prožíváme, je jen hašení problémů, ale na koncepční věci bohužel není místo, ani čas.“ 

Čtěte také

Stát je sto let za opicemi. Kdo teprve teď přemýšlí o digitalizaci, promrhal rok, kritizuje odborník na e-commerce Vetyška

Kdyby ale třeba praktičtí lékaři měli elektronické kartotéky svých pacientů, mohlo by i očkování probíhat pružněji.

„Ze zákona máte právo se ke svým zdravotním záznamům dostat kdykoli. Bojím se, že v praxi to tak jednoduché není. Po mnoha pokusech dostanete maximálně ofocené stohy papírů, které nejsou vůbec strukturované. A když se zeptáte, jestli byste nemohli záznamy dostat digitálně, tak se na vás dívají, jako byste spadli z višně.“ 

„Dělají to ale složitěji. Ani nejde o selektování pacientů z kartoték, ale spíš o komunikaci. Kdyby dokázal lékař se svými pacienty komunikovat elektronicky, tak by jim poslal informaci, že je tady vakcína. A pacienti mohou odpovědět, jestli mají, nebo nemají zájem. A vzápětí by dostali termín. Dnes to ale zejména praktici musejí řešit telefonicky, což je poněkud zastaralý způsob.“

Pacientům to ale komplikuje život, připomíná Doležal. „Roztroušené papíry nás dělají nesvobodnými. Přitom naše zdravotnická data jsou naše, měli bychom mít právo s nimi nakládat, třeba vzít je a ukázat je jinému lékaři,“ zdůrazňuje farmakoekonom s tím, že zdravotnická data pacientů nemusí být uložena v jedné databázi, ale navzájem by spolu měla umět komunikovat. To ale v případě papírů nejde.

A co bezpečnost?

Velké téma je pak kyberbezpečnost. „Tady si myslím, že si toho je ministerstvo vědomo a je to součástí připravované legislativy. Taky v posledních dnech vidíme kyberútoky na zdravotnická zařízení. A obávám se, že to mnohá z nich, zvláště ta menší, zatím stále podceňují.“ 

Čtěte také

Nepřemýšlí, jak udělat papíry bez papírů, popisuje finský přístup k digitalizaci šéf IT firmy Lukasík

Kyberútoky na nemocnice a další zdravotnická zařízení hackeři dělají ze dvou důvodů: jednak mají zájem o citlivá osobní data, která pak mohou zneužívat, třeba na falešné identity.

„Druhý důvod je vydírání. To se stalo nedávno, kdy hackeři zamkli data a nepustili k nim zdravotníky. Pak vymáhají výpalné,“ dodává Tomáš Doležal.

To, co zdravotnictví dělá kvalitním, je podle Doležala prevence a včasné zachytávání civilizačních chorob. Cukrovka, vysoký tlak nebo obezita nás ročně stojí nejvíc peněz. Proč neumí české zdravotnictví čelit výzvám 21. století?

Doležalovy odpovědi si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Naděždy Hávové.