Roztočila jsem film o extrémní výchově a místo úděsu přišla fascinace, popisuje dokumentaristka Hníková

Film ukazuje rok života dítěte, kterému je na začátku 3,5 roku. Rodina Hanuljakových se rozhodne, že svému dítěti věnuje vše. Systém Kamévéda, popsaný v knize Jak vychovat šampióna, si rodiče zvolili jako přístup, kterým své dítě vedou.

Čtěte také

Asi jsem ze staré školy, ale pohlaví jsou dvě, genderově neutrální výchova je nesmysl, věří sexuoložka Fifková

„Vidíte rok v životě rodiny, která nemá koníčky, dítě od rána do večera je v kolotoči různých aktivit – ať už sportovních nebo jiných –, které jsou mu nabízeny,“ popisuje dokumentaristka. 

Dítě se učí anglicky, matka s ním mluví pouze německy, hraje na klavír a podobně. „Rodina stylu výchovy podřizuje úplně všechno, včetně soukromého života,“ dodává Hníková.

Všichni tvůrci se snažili, aby snímek nevyjadřoval žádný názor: rodina tedy není ani odsuzována, ani adorována. Ani po skončení natáčení si ale dokumentaristka není jistá, co si vlastně má myslet.

Roztočila jsem film s tím, že to není v pořádku, ale místo úděsu se začala objevovat fascinace.
Erika Hníková

„Roztočila jsem film s tím, že to není v pořádku, takto se stavět ke svému dítěti. Ale v průběhu se u mě místo úděsu začala objevovat fascinace. Tím, nakolik se rodiče dokážou věnovat dítěti a neberou to jako oběť.“

Fascinující také bylo vidět, nakolik může mít někdo úplně jiný pohled na svět. „Při střihu jsem nabyla dojmu, že nejsilnější bude pro diváky, když budou Hanuljakovi vnímat tak jako já. Takže vůbec nebudou vědět, co si o nich mají myslet. A já to nevím doteď,“ přiznává.

Šťastné dítě?

Režisérka vnímala dítě po celou dobu natáčení jako šťastné. „Myslela jsem si, že bude frustrované. Ale nevím, co bude za 10, 20, nebo 30 let, ale Miška opravdu aktivity bavily a chtěl dělat všechno.“

„A když něco dělat nechtěl, tak to řekl a rodiče mu vymysleli jinou aktivitu. Také proto jsem změnila názor. Protože jsem viděla spokojené dítě, které všechno baví.“

Čtěte také

K výchově patří trpělivost. V principu to nikdy nesmím vzdát, i když to občas nejde, radí psycholog

Filmařka si ale není jistá, jak v dlouhodobém měřítku obstojí výchova, která dítě výslovně vede k tomu, aby bylo nejlepší.

„Podobně cítím i jejich výchovný systém: něco za něco. Dítě musí něco splnit, třeba skočit do dálky a ví, že pokud skočí tolik centimetrů, kolik se dohodlo, dostane velký dar.“

„Takže – musí se snažit, aby něco získalo. Když jsme to s rodiči rozebírali, tak jsou tyto dvě věci nějakým výchovným modelem, kterým jsou si oba jistí. Nevidí v tom žádné nebezpečí do budoucna, zatímco já třeba ano,“ svěřuje se Hníková.

Sama odhaduje, že kdyby mohl otec dítěte reagovat na její obavy, určitě by řekl, že své dítě budou mít rádi i kdyby zklamal a nakonec nebyl úspěšný.

„Řekl by, že je naplňuje výchova. Teď a tady. Ale je dělaná s nějakým cílem. Otázkou je, jak by to dopadlo, kdyby se doopravdy dostavil neúspěch,“ shrnuje dojmy z práce na snímku Každá minuta života jeho režisérka Erika Hníková.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí si poslechněte v audiozáznamu.