Rozsudek nad prokurátorkou, která poslala na smrt Miladu Horákovou, může být šancí pro celou justici

Přesto je rozsudek soudce Petra Brauna, který poslal Polednovou- byť kvůli jejímu věku a zdravotnímu stavu jen teoreticky- na osm let do vězení natvrdo, pro českou justici velkou šancí.A sice k tomu, aby vydala společnosti signál, že by se měla nad svou minulostí zamyslet, protože proměna komunistické totality v demokratickou společnost je myšlena opravdu vážně. Doposud to totiž tak nevypadalo.

Ale proč by také mělo, když se i parlament po listopadu 89 vzchopil jen k přijetí bezzubého zákona, který sice proklamoval, že komunistický režim byl zločinný, ale už nestanovil jedinou sankci, který by se týkala jeho dědictví. Také díky tomu máme dodnes v parlamentu stranu, která si bez uzardění říká "komunistická" a spoléhá se na krátkou paměť lidí.

Dokonce do parlamentu delegovala poslance, o kterém svědci tvrdí, že mlátil jako dozorce disidenty. On sám se- a v tom je úplně stejný jako paní Polednová- brání, že pouze dělal svou práci, zákon neporušil, a vězni byli za mřížemi právem. Že přitom používá slovní obraty, které jako by vypadly ze stránek normalizačního Rudého práva, očividně většině lidí ani nepřijde. U Polednové její neschopnost se nad svými činy aspoň zamyslet jenom víc bije do očí, protože se zasloužila o dnes už všeobecně uznanou několikanásobnou justiční vraždu.

Podstatné teď nicméně není, jestli bývalá prokurátorka půjde aspoň symbolicky na pár dnů třeba do vězeňské nemocnice. Důležitější je, co udělají soudci, až budou konfrontováni s méně spektakulárními případy než byl ten její. Konec konců, i v jejich vlastních řadách jsou mnozí, kteří mají z minulosti máslo na hlavě. Teprve v budoucnu se tedy uvidí, jestli byl soudce Braun mezi nimi bílou vránou.

Na druhé straně je jasné, že po skoro dvaceti letech od pádu komunismu, snad nastává čas, kdy by společnost mohla se zpracováním minulosti pomalu začít: bylo tomu tak například ve Španělsku po Frankovi, kde po jeho pádu vymazali odpůrcům Frankova režimu zpočátku jenom trestní rejstřík a to bylo všechno. Teprve mnohem později, když dospěly generace, jejichž kořeny už nevězely ve Frankově autoritativním režimu, začali Španělé diskutovat o zločinech minulosti do hloubky.

U nás nemáme zatím žádnou výraznou společenskou sílu, která by se toho ujala. Nelze to čekat ani od církve, protože ta se očividně vyhýbá i diskusi o vlastním totalitním dědictví. Včerejší dokument Jana Nováka na ČT2 to ukázal nadmíru zřetelně.

Jenže realita je ještě horší. Katolická církev mlčí nejen o duchovních, které naverbovala do svých řad STB, ale mlčí i k tomu, když církevní společenství vytěsňuje ze svých řad ty, kteří na to poukáží. Jako se to stalo v její farnosti katolické aktivistce Marii Ruth Křížkové.

Signál, který teď směrem do temné minulosti vyslala justice, je tedy tím závažnější.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .