Rozkvetly první mečíky. Ve váze vydrží i čtrnáct dnů
Mečíky jsou okrasou mnoha zahrad na přelomu července a srpna. Letos vykvetly s malým předstihem. Jejich velkou výhodou je to, že vydrží velmi dlouho ve váze.
„Mečík neboli gladiol je úžasná květina. Je to stálice. Není sice nikdy první, ale právě v této době jí málokdo odolá. Ve štíhlé váze se totiž dlouhý gladiol nádherně vyjímá,“ říká pardubický zahradník František Hlubocký.
Pěstování mečíků není úplně bez práce
Pěstování mečíků není zase tak složité. Je to ale hlíznatá rostlina a její hlízy zimu v půdě nepřežijí. Podobně jako jiřiny se musí hlízy na podzim vyndat a na jaře zase vysadit do země. Gladioly mají rády světlo a propustnou zem.
Kuriózní dotaz posluchačky Zdeny z Budislavy
Paní Zdena zakoupila šedesát hlíz mečíků, které vloni vykvetly krásnou žlutou barvou. Na podzim je vyndala ze zeminy, na jaře znovu zasadila a světe div se, mečíky jsou letos červené! Jak je to možné?
František Hlubocký odpovídá: „Šlechtění je velmi složité. Trvá osm až deset let, než vznikne nová odrůda. Je možné, že dědeček gladiol byl červený. Pokud ale chceme žlutou barvu, musí se dědeček v rámci šlechtění vyřadit. A tak dlouho se vyřazuje, až zůstane odrůda žlutá.“
Jenže pak si ji někdo koupí, zasadí do jiné zeminy na své zahradě, a mladý mečík se najdenou rozvzpomene na své předky, a může se výjimečně stát, že prostě vykvete červeně. Po dědečkovi… Genetika je úžasná věc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
