Rozevřela se zem. Je to strašlivý pocit, popisuje zemětřesení v Kolumbii Češka Krausová
Jihoamerická Kolumbie se vzpamatovává ze silného pondělního zemětřesení. Počet obětí neštěstí překonal 250. Záchranáři dál pátrají po přeživších lidech zasypaných pod troskami budov. Po Venezuele se Kolumbie stává druhou jihoamerickou zemí, kterou letos drtivě zasáhlo silné zemětřesení. „Nohy se klepou, hlava bolí. Jsou lidé, kteří dokonce i zvracejí, protože jsou nervózní,“ popisuje pro Český rozhlas Plus Eliška Krausová, pedagožka z univerzity v Bogotě.
Hlavní město Bogota leží přes 200 kilometrů od epicentra. Pocítili jste otřesy i tak daleko?
Ano, my jsme cítili opravdu pár minut zemětřesení, i když samozřejmě naštěstí ne tak strašlivé jako to, co vidíme v těch pěti departmentech Kolumbie.
Bylo to silně cítit. Na zemětřesení nás připravují už mnoho let, takže když začíná zemětřesení, všude houkají sirény. Víme, jak se máme chovat, máme vyjít všichni na ulici a vzdálit se od budov.
Čtěte také
Bogota – to bylo 7.30 ráno – byla plná lidí a čekali jsme, co se bude dít. Naštěstí jsme byli daleko od epicentra, takže mimo pár výjimek se v hlavním městě, kde je skoro deset milionů lidí, nic nestalo.
Takže jste se poté mohli bez problémů vrátit do svých domovů? Nemusíte také přespávat na ulicích nebo v provizorních nocležištích?
Ne. Jen jsme čekali chvíli na ulici, protože jsme připravení na to, že kdyby se něco dělo, nemáme být vevnitř.
Ale ten pocit je strašlivý, to nikomu nepřeji. I když to není tak silné jako to, co se dělo v pěti departmentech, kde se opravdu všechno zřítilo k zemi. Stejně nám zůstanou... Nohy se klepou, hlava bolí. Jsou lidé, kteří dokonce zvracejí, protože jsou nervózní. Je hrozně nepříjemné cítit, jak se pod vámi hýbe země.
Bušit, nekřičet
Záchranáři stále hledají přeživší v troskách. Co je pro ně podle informací, které máte, v Kolumbii největší problém?
Zasaženo je takových 50 tisíc kilometrů čtverečních. To jsou pro představu skoro dvě třetiny Česka. To znamená, že je tam několik hlavních měst v každém departmentu a mimo to spousta malých vesnic.
Jsou místa, která byla úplně srovnána se zemí, protože to se jen nezachvělo – to se otevřela zem. Někteří lidé to stačili filmovat.
Čtěte také
Co je potřeba a co se snaží koordinovat vláda a síť všech hlavních měst, jsou voda, jídlo a léky. Naštěstí je tady hodně státních i nestátních organizací – v takové chvíli jsou obrovské zmatky a důležité je to nějak organizovat.
Jsou tady záchranáři, spousta lidí, protože nemohou používat velké stroje. Musí to dělat rukama. Pořád se očekává, že jsou přeživší a že jich bude ještě dost.
Záchranáři pracují už dva dny, tady je půlnoc (po sedmé hodině dopoledne SELČ) a snaží se ta místa nějak osvětlovat. Vypadá to strašně primitivně. Pracují ručně, ne proto, že by nebyly stroje, ale protože stroje by mohly drtit... Také mají záchranáři psy.
Teoreticky bychom měli vědět, jak se chovat během něčeho podobného, protože celá Jižní Amerika trpí zemětřeseními. Opravdu nás na to v Kolumbii připravují. Od základních škol nám vysvětlují, že člověk nemá křičet a že má bušit, protože když křičí, tak ztratí kyslík.
To první je snažit se najít přeživší, pak přijde další pomoc. Jenomže lidé zůstali úplně bez přístřeší, úplně beze všeho. Protože to, co vám spadne, se zničí všechno, včetně osobních dokladů, všeho oblečení, přístrojů... Všechno se zničí.
Rodiny a sousedé
Média mluví o 250 obětech, které už podlehly zemětřesení. Vy říkáte, že stále existuje naděje, že se ještě najdou pohřešovaní, který jich je tisíce. Jak funguje ten systém, když se někdo najde? Aby třeba příbuzní z jiných částí země mohli sledovat, jestli to jejich příbuzní v zasažené oblasti přežili, aby jim dali zprávu?
Zatím jsem viděla před pár hodinami několik čísel a také internet, aby se lidé přihlašovali. Viděla jsem, že lidé tam posílají třeba fotky pohřešovaných a data – ti, co k tomu mají přístup.
Čtěte také
Pak jsou tu záběry. Od pondělí máme průběžně v televizi reportáže. Většinou rodiny stojí okolo domů, ti, co tam bydleli. Jsou to rodiny nebo sousedé a říkají, že tady ještě někdo chybí. Je to primitivní, ale nejjistější způsob. Pokud se postrádá někdo, kdo žil sám nebo nemá přátele a příbuzné, tak je to těžší.
Teď je zakázáno se přesouvat po Kolumbii, všechny silnice jsou jenom pro záchranáře. Navíc i silnice utrpěly, některé v okolí měst se zřítily. Dokonce i letiště – před hodinou jsme slyšeli, že už většinu nějak zprovoznili, ale jen pro záchranáře, aby tam přilétala menší nebo větší letadla s pomocí.
Vy žijete v Kolumbii už desítky let, v zemi jste zažila už řadu krizí. Máte pocit, že připravenost na podobné přírodní katastrofy se v Kolumbii zlepšuje, že záchranné složky dokážou reagovat rychleji a efektivněji a že je to celé lépe koordinované? Nebo se nic moc nezmění, případně se na tom nedá nic moc vylepšit?
Určitě se to zlepšuje. Já jsem tady víc než 50 let. S tím, co bylo, se to nedá srovnat, opravdu to funguje o stovky procent líp, než to bylo, a to na všech úrovních. Také proto, že máme internet.
Třeba pan prezident – až v pátek nám začíná vládnout nová vláda a my pořádně neznáme ministry – už dokázal přivést Starlink do některých míst, aby tam lidé měli internet, protože místní internet tam samozřejmě zkolaboval. Zkolabovala i elektřina. Před deseti lety by to nikdo neuměl.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
