Rozděleni železnou oponou. Příběhy otců a synů

29. listopad 2014
02768609.jpeg

Pohled za ostnatý drát, na minové zátarasy a hlídací systém podél hranic přináší příběhy lidí, kterým železná opona rozdělila život.

Železná opona totiž nebyla pouze politickým termínem, ale realitou, která rozdělovala otce a syny. Například Sláva Volný starší, rozhlasový novinář a komentátor, a Sláva Volný mladší se naposledy viděli v roce 1968, kdy bylo synovi 12 let.

Třídílný cyklus rozhlasových pořadů Rozděleni železnou oponou. Příběhy otců a synů vysíláme v Historii Plus poprvé 4. října a pak každou první sobotu v měsíci ve 21:10 hodin.

V první části představujeme Slávu Volného otce a Slávu Volného syna. Díl druhý je věnován otci, spisovateli Jiřímu Grušovi, a jeho synu Václavu Grušovi. A závěrečný díl pak filozofovi a psychologovi Jiřímu Němcovi a jeho synu Davidu Němcovi.

Železná opona není pouze termín z historie. Bylo to opevnění hranic komunistického Československa proti nepřátelům z tzv. imperialistického světa, tedy Rakouska a západního Německa, resp. s Bavorska. Vznikla po roce 1948 a život na ní ztratily stovky těch, kteří nechtěli či nemohli v komunistickém státě žít.

Železná opona se navíc z hranic přenesla i do rodin a některé rodiny rozdělila, dá se říci, navždy.

Jaké jsou příběhy těch, kteří právě rozdělení rodin zažili? A do jakých historických souvislostí můžeme dané příběhy, každý z trochu jiného období, zařadit? Jak se měnila politika komunistického státu vůči kritikům v období normalizace, tedy v 70. a 80. letech?

Porozumění tzv. velkým dějinám je snazší prostřednictvím lidských příběhů. Všichni tři otcové, kterým se náš cyklus věnuje, byli intelektuály a také do značné míry symboly protikomunistických aktivit v období normalizace, byť jejich životní příběhy do té doby byly rozdílné.

Od nadšeného propagandisty Slávy Volného přes intelektuála „prvorepublikového“ střihu Jiřího Gruši až ke katolickému intelektuálovi, který byl spojovatelem tohoto světa s českým undergroundem, Jiřímu Němcovi.

Každý z příběhů, v němž došlo k rozdělení otce a syna, se odehrál v jiném časovém období normalizace, od období těsně po Pražském jaru, přes konec 70. let až k letům 80., kdy probíhala neblaze proslulá operace státní bezpečnosti, nazvaná Asanace.

Ve všech případech na území komunistického státu zůstali synové, jednomu bylo 12 let, druhému 4 roky a třetí byl dospělým, více než 20letým mužem. Oběti na obou stranách opony, oběti perzekucí komunistického režimu a potrestané děti těch, kteří byli danému režimu nepohodlní. To vše můžeme právě na těchto příbězích dokladovat.

Sláva Volný viděl otce naposledy ve 12 letech. Přes ostnatý drát za ním nesměl

V prvním dílu se věnujeme otci, rozhlasovému komentátorovi a novináři Slávovi Volnému a jeho synu Slávovi Volnému.

Otec byl populárním redaktorem Československého rozhlasu, známá je jeho reportáž z Prahy obsazované okupačními vojsky 21. srpna 1968. Poté emigroval do Německa, kde pracoval až do své smrti v roce 1987 v Rádiu Svobodná Evropa.

Sláva Volný syn se naposledy viděl se svým otcem v roce 1968, tehdy mu bylo 12 let

Syn se s ním naposledy viděl v roce 1968, tehdy mu bylo 12 let, a pak už se s otcem nikdy neviděli, tedy celých 19 let. Jaké perzekuce činil komunistický režim vůči synovi, i to zazní v daném pořadu.

Možná nás to může vést i k úvahám, kdo za to byl zodpovědný, možná k otázkám o to palčivějším, že i my jsme rodiči a máme svoje děti.

Jiří Gruša musel v Praze nechat 4letého syna. Neviděl ho devět let

V roce 1978 v samizdatové edici Petlice vyšel román básníka, překladatele a prozaika Václava Gruši, který se jmenoval Dotazník aneb Modlitba za jedno město a jednoho přítele.

Následně byl Jiří Gruša zatčen, jako důvod bylo uvedeno „souhlas s opsáním díla“, a strávil několik měsíců ve vazbě.

Jiří Gruša

Následovaly různé šikany a perzekuce ze strany komunistického režimu, které byly součástí akce Státní bezpečnosti nazvané Asanace. Ta byla zaměřena na signatáře Charty 77.

A do toho přišlo v roce 1980 pozvání do zahraničí na literární stipendijní pobyt. Jiří Gruša vyjel, byť s jistými obavami.

Do komunistického Československa se ale už vrátit nesměl, byl zbaven svého občanství. A v Praze zůstala jeho rodina, mimo jiné také čtyřletý syn Václav.

Do roku 1989 se setkali pouze jedenkrát, na velmi krátký čas. Železná opona rozdělila syna a otce na dlouhých devět let a zřejmě nebýt pádu komunistického režimu, tak možná navždy.

David Němec pokračoval v práci svého otce Jiřího, když ho režim donutil rodinu opustit

„Němec po propuštění z vyšetřovací vazby se opět zapojil do původní nepřátelské činnosti, ve které pokračuje. Organizuje schůzky členů VONSu a signatářů Charty 77, s nimiž dále publikuje a vydává různé dokumenty. Opět organizuje přednáškovou činnost.

Na základě zhodnocení zjištěných poznatků o nepřátelské činnosti J. Němce navrhuji provést následující opatření: Zařadit jmenovaného do seznamu Asanace na rok 1980 a využít všech dostupných možností k donucení J. Němce, aby si podal žádost o vystěhování do kapitalistického státu.“

Jiří Němec, český filozof, psycholog a disident (1983)

Strohá informace z přibližně 5000stránkového svazku, který vedla státní bezpečnost na psychologa, překladatele a filozofa Jiřího Němce dlouhých 23 let.

Posledních 6 let pak byl opakovaně šikanován, perzekuován, vyhozen ze zaměstnání, několik měsíců strávil ve vazbě a byl trestně stíhán. O politický azyl v Rakousku požádal v roce 1989.

V komunistickém Československu zůstal jeho tehdy 22letý syn David se svými sourozenci.

Dá se říci, že David Němec v činnosti svého otce pokračoval až k roku 1989, kdy byl po Palachově týdnu vzat do vazby a podmínečně odsouzen.

1. díl věnovaný Volným si poslechněte zde, 2. díl věnovaný Grušovým pak zde a 3. díl o Němcových zde.