Rozbor kolagenu z kostí může nahradit testy DNA. Vědcům ukázal, jaké želvy se lovily před 2500 lety

Kareta obrovská plave u korálového útesu na Havaji
Kareta obrovská plave u korálového útesu na Havaji
0:00
/
0:00

Vědci z Přírodovědeckého muzea na Floridě prostudovali vzorky kostí mořských želv
z archeologických nalezišť starých až 2500 let. Z rozboru kolagenu, hlavního proteinu v kostech, přišli na to, jaké želvy lovili a konzumovali tehdejší obyvatelé poloostrova a ostrovů Karibiku.

Kolagen bývá u různých druhů živočichů různý. Nejvíc (63 %) vzorků kostí z archeologických nalezišť na Floridě patřilo karetě obrovské. Pravěcí předkové tamních obyvatel jedli ale také karety pravé nebo karety menší. Svou studii s tímto zjištěním autoři publikovali v časopise Royal Society Open Science.

Křehká DNA 

„Když to srovnáme s DNA, je křehčí a mnohem rychleji se rozpadá,“ vysvětluje výhody rozboru kostních proteinů herpetolog Václav Gvoždík. Podle pořadí základních stavebních kamenů kolagenu, aminokyselin, se dá poznat, čí kost vědci našli.

Kareta pravá v moři

Herpetolog Jiří Moravec vysvětluje, že také v Národním muzeu v Praze badatelé považují za důležité zpětně zkoumat a určovat druhy, které má muzeum ve sbírce: „Tyto metody otevírají široké možnosti, jak zpětně dohledávat informace o želvách i o jiném materiálu.“ V muzeu jsou zastoupeny všechny druhy mořských želv kromě karety menší.

Nedávno byla publikovaná studie příbuzenských vztahů vymřelých lenochodů z Jižní Ameriky založená také na analýze kolagenu. „DNA z takto starých kostí nelze oživit, vytáhnout a analyzovat,“ uvádí jiný příklad Gvoždík. Za velký přínos výzkumu kolagenu považuje například i to, že pomůže vědcům zjistit, jestli a jak byla vymřelá zvířata navzájem příbuzná.

Snadná kořist 

V dějinách lidstva byly želvy pro člověka častou stravou, protože se daly uchovávat živé, nekazily se. „Želvy provázejí člověka od nepaměti. Jako potrava sloužily na všech kontinentech a byly poměrně snadná kořist,“ připomíná Moravec. Člověk bohužel želvy lovil vždycky, nejen kvůli masu, ale i kvůli vejcím nebo krunýřům.

Právě vylíhnutá kareta obrovská

V současnosti existuje pouhých sedm druhů mořských želv, z toho šest je ohroženo a chráněno. O sedmé existuje jen málo informací, je však zjevné, že je také ohrožená. Přesto se mořské želvy chytají dodnes. Příkladem jsou podle Gvoždíka Seychely. Při své nedávné návštěvě ostrovů o tom herpetolog slyšel mluvit samotné rybáře navzdory tomu, že jsou želvy formálně chráněné a lov je ilegální.

„Mají v oblibě karetu obrovskou, protože je vegetariánka a má chutnější maso,“ dodává. Osobně tuto želvu zahlédl jen jednou, lidskou společnost podle něj tato kareta nevyhledává. Lidí se bojí právě proto, že je stále lovena.

Turisté a želvy 

Naopak kareta pravá je na soužití s lidmi na Seychelách již zvyklá. Pro maso dnes vyhledávaná není: „Žere spíš mořské houby, polypy a korály, které můžou být toxické, což se může uložit i v jejím mase,“ vysvětluje Gvoždík. Bohužel v jiných oblastech světa, například v Indonésii, i tato želva je podle něj terčem pozornosti lovců, a to kvůli výrobě šperků z krunýře.

Podobně kareta obecná je v oblasti jižního Řecka na lidi zvyklá, v době páření a kladení vajec se vydává například na turisty oblíbený ostrov Zakynthos: „Můžete s ní plavat i několik dlouhých minut,“ doplňuje vědec.

Místní ochranáři se snaží karetám pomoci, aby lidé čerstvým snůškám neublížili. „Na plážích jsou hnízda spočítaná,“ říká Moravec.

Poslechněte si celou Laboratoř, ve které herpetologové Václav Gvoždík a Jiří Moravec a herečka Lenka Krobotová diskutují také o psím stopování ohrožených ještěrek a o seniorkách, které snímkují jedovaté hady.

Spustit audio

Související