Rolandas Paksas opustil svůj úřad, ocitne se v něm znovu?

Paksas se viditelně stal obětí vlastní sebeshlíživé předvolební kampaně, která mu loni přinesla vítězství nad do té doby jasným favoritem, bývalým prezidentem a reemigrantem z Ameriky Valdasem Adamkusem. Od té chvíle už si nedokázal poradit s pocitem všudypřítomného triumfu. Paksasovým démonem se skutečně stal ruský obchodník s leteckou technikou Jurij Borisov. Ten totiž na sklonku roku 2002 opravdu Paksasovu snahu stát se prezidentem Litvy financoval a právě on a jeho lidé se patrně také stali kanálem, kterým do Ruska unikaly z nejlidnatější pobaltské země tajné informace. Paksas si až do trpkého konce impeachmentu udržel vskutku furiantského ducha a ještě před pár týdny hodlal Borisova přijmout do svého sboru poradců. Alespoň k tomu však nakonec nedošlo.

Před stejnými pár týdny Paksas ruským novinářům tvrdil, že pokud na něco takového dojde, v předčasných prezidentských volbách bude kandidovat znovu, protože něco takového mu litevské zákonodárství nezakazuje a protože jeho obliba zejména mezi venkovany mu slibuje znovuzvolení. Právě voliči z venkova a příznačně i ruská menšina v Litvě přišli před budovu litevského Sejmu vyjádřit Paksasovi svou nehynoucí přízeň, která je u méně poučeného voličstva přes mírný pokles preferencí z poslední doby stále značná.

Uvažujme nyní zcela reálně. Řada signálů ukazuje, že 13. června by se o prezidentský úřad mohli ucházet čtyři muži: Právě odvolaný Rolandas Paksas, jeho předchůdce Valdas Adamkus, předseda parlamentu a uřadující prezident Arturas Palauskas a konečně premiér Algirdas Brazauskas. Tři posledně jmenovaní jsou váženými veličinami litevské politiky a ani jeden z nich za sebou nemá takové až skandální vlnobití vzestupů a pádů jako dvojnásobný vilniuský starosta, dvojnásobný premiér a nakonec i hlava státu Paksas. Zároveň však zřejmě ani jeden z nich nemá tak fascinativně působící charisma filmové hvězdy, které v očích politicky méně zběhlé části veřejnosti veškeré Paksasovy hříchy smývá. Těmto lidem naprosto nevadí, že ani jeden z jeho předchůdců nebyl viněn z neregulérních kontaktů s ruským organizovaným zločinem.

Nevadí ani to, že právě odvolaný litevský prezident je mimo jiné historicky první hlavou evropského státu, již sesadil parlament. Nevadí, že neoficiální prezidentův protektor Jurij Borisov prodával vojenskou leteckou techniku do krizových oblastí, přestože to příslušné mezinárodní úmluvy zakazují. Paksas je pro ně prostě prima chlap, který slíbil, že s organizovaným zločinem a korupcí zatočí. Na to, zda něco takového opravdu dokázal a hlavně chtěl dokázat, se jeho příznivci neptají. A tak pokud se Paksasovi prezidentští sokové nedomluví na jednotném kandidátovi a nastoupí proti němu do volební arény všichni tři, může se docela dobře stát, že se včerejší první litevský hříšník do svého úřadu slavnostně vrátí.

Když byl Rolandas Paksas letos na jaře - již po zahájení impeachmentu 8. března - dotázán, za jak čistou či špinavou lidskou činnost považuje politiku, připomněl jedno ruské přísloví: "Kdyby lidi věděli, jak se dělá salám, tak by si ho určitě nekoupili." Inu - zřejmě věděl, o čem mluví a zřejmě se ve složitém politickém mechanismu, vyžadujícím spíše taktické než etické přednosti, výborně vyzná.

Litva je po Slovensku již druhou čerstvou členskou zemí NATO a příští součástí EU, kde se v těchto dnech rozhořely vášně kolem obsazení prezidentské funkce. Zatímco však Slováci člověka pro Evropu nepříliš přijatelného nastolují, Litevci ho odstranili. Sdělili tak Evropě, že ústavní principy v zemi fungují a že se vztahují opravdu na každého. V předčasných prezidentských volbách ale budou muset také ukázat svou politickou zralost a muže až příliš spjatého s velmi podezřelými strukturami, jejichž vazby s velmocí na východě jsou nepochybné, do prezidentského úřadu podruhé nepustit.