Rok pod rouškou. Události, které zasáhly všechny

Ať už odborníci, politici nebo běžní občané, každý si koronavirovou krizi začal vykládat po svém. Skutečných příběhů se kolektivu dokumentaristů z celé republiky podařilo během roku natočit na dvě a půl hodiny vyprávění. Poslechněte si je během pěti lednových nedělí.

Tým dokumentaristů

Když vláda České republiky dne 15.3.2020 na půlnoční tiskové konferenci oznámila nouzový stav a zákaz volného pohybu osob, dohodli jsme se s kolegou Ivanem Studeným, že oslovíme kolegy a externí spolupracovníky aby začali natáčet příběhy z karantény.

Připojilo se k nám sedm dokumentaristů z krajů Olomouckého, Moravskoslezského, Jihomoravského, Středočeského, Jihočeského a z Prahy. Ti během několika dnů začali natáčet rozhovory a situace, které byly ovlivněny onemocněním covid-19 a snahou o potlačení pandemie v Česku. Natáčeli v průběhu celého roku.

Příběh ženy, která patřila k prvním nakaženým

Šimon Švub zachytil den po vyhlášení nouzového stavu uzavření Uničova a Litovle, kde bylo nejvíce případů podezření na onemocnění koronavirem. Telefonicky se spojil s lidmi, které hlídala armáda a zachytil i příběh paní Hemzalové, která měla příznaky a potřebovala ošetřit v nemocnici.

Vzhledem k tomu, že v té době neměly nemocnice dostatek ochranných prostředků, testovací sady ani vytvořený systém jak nakládat s potenciálně infekčními pacienty, musela čekat venku před nemocnicí, aby se nakonec dozvěděla, že má jet domů a vzít si paracetamol.

Šití roušek a výroba desinfekce 

Naprostý nedostatek hygienických ústenek v celé republice způsobil vlnu solidarity, a kdo mohl, začal šít roušky. Šilo se v zavřených divadlech, krejčovstvích, textilních závodech a také doma.

O distribuci se starali dobrovolníci, kteří přišli z důvodu opatření o práci ale i ti, kteří práci měli a cítili potřebu pomáhat ve volném čase. Chemičky a lihovary začaly vyrábět desinfekce a další dobrovolníci je rozváželi do zdravotnických zařízení, pečovatelských domů a všude, kde byly potřeba. Tyto příběhy zaznamenaly Magdalena Šorelová a Markéta Oddfish Nešlehová.

Příběhy lidí, které ovlivnilo omezení cestování

Dalším tématem, které hýbalo českým mediálním prostorem a někomu i žlučí, byla nemožnost vycestovat nebo se vrátit domů ze zahraničí. Martina Pouchlá o tom natočila dva časosběrné příběhy. První byl o Kristýně, kterou pandemie na několik týdnů oddělila od přítele, který zůstal v Británii.

Druhý by deníkem cestovatele, který pobýval v době vyhlášení opatření v jihovýchodní Asii. Ten se díky nemožnosti vrátit se domů stal během jarního lockdownu zcela nečekaně majitelem kokosové plantáže na Filipínách.

Ztráta čichu a strach z nakažení blízkých

Tereze Rekové se podařilo v Brně a Ostravě natočit příběhy lidí, kteří prodělali covid-19. Popisují v nich příznaky nemoci a aspekty, které ji provázejí. Například strach z toho, že nemocní nakazí rodiče či prarodiče, nebo naopak strach kamarádů a kolegů se s nemocnými stýkat i po vyléčení. Nechybí ani humorné historky o tom, co může způsobit ztráta čichu.

Vox populi o pandemii covid-19

V poslední fázi seriálu se zabýváme druhou vlnou pandemie a změti protichůdných informací a dezinformací, které ji provázejí. Formou vox populi se dozvídáme, co si myslí široké spektrum respondentů o vzniku viru či o opatřeních, které zavádí naše vláda.

Zvukově se přeneseme i mezi demonstranty na Staroměstské náměstí, kde dojde k potyčce se zásahovými jednotkami policie nebo na demonstraci 17. listopadu proti vládním opatřením na Národní třídě.