Rok 1975: Kostel jede! Jak mostecký kostel Nanebevzetí Panny Marie ujel před zkázou
Když počátkem šedesátých let padlo rozhodnutí vytěžit uhlí pod severočeským Mostem, vypadalo to, že s celým městem vezme za své i tamní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Gotický chrám nakonec smutnému osudu unikl – nebo spíš ujel. Technicky ojedinělá přeprava kostela začala 15. září 1975.
Důvodem, proč kostel nebyl – jako téměř celé město – odstřelen, byla historická hodnota stavby, jejíž kořeny sahají do první čtvrtiny 16. století. Chrám je dílem Jakuba Heilmanna, žáka Benedikta Rejta. Ve hře bylo jedenáct variant, jak památku zachránit.
Nejambicióznější byl plán přepravit mostecký kostel na nové místo vcelku. Realizací plánu, jehož náklady byly odhadnuty na 150 milionů korun, byla pověřena organizace ministerstva kultury Transfera.
V pondělí 15. září 1975 dopoledne byl 12 tisíc tun vážící kostel i s podzemní kryptou oddělen od základů a „naložen“ na transportní zařízení – na 53 podvozků, vyrobených pro tento účel v plzeňské Škodovce. Po dvou týdnech se stavba dala do pohybu. Urazila přes 841 metrů, průměrná rychlost se pohybovala od dvou do tří centimetrů za minutu.
27 dní dlouhá cesta
Na své současné místo v sousedství barokního špitálu s kostelem Svatého ducha šedesát metrů dlouhý a více než třicet metrů vysoký děkanský chrám doputoval po 27 dnech. Přeložení kostela Nanebevzetí Panny Marie bylo unikátní technickou operací, která nemá v rámci České republiky obdoby.
Nejtěžší vcelku přenesenou stavbou na světě však mostecký kostel není, přestože jsou o tom mnozí obyvatelé Mostu přesvědčeni. V listopadu 2004 jej podle Guinessovy knihy rekordů překonal přesun budovy v čínském městě Wu-čou, která vážila 15 140 tun.
Kvůli těžbě hnědého uhlí zanikly stovky jiných památek a přesun mosteckého kostela se stal především „výkladní skříní“ normalizačního režimu, pomyslnou reklamou na údajnou péči socialistického státu o památky.
Dokudrama scenáristy Lukáše Csicselyho o stěhování mosteckého kostela natočil režisér Jiří Seydler, účinkují Martin Valouch, Petr Matyáš Cibulka a Lenka Loubalová Peřinová.
Další podrobnosti o přesunu cenné stavby prozradí Zuzana Klimplová z Národního památkového ústavu.
Související
-
Rok 1955: Karel Svolinský a orloj v Olomouci
Karel Svolinský (1896-1986) bývá prezentován jako malíř a ilustrátor. Jeho tvorba byla ale rozmanitější. Proslul jako ilustrátor knih, včetně řady dětských.
-
Rok 1976: Stavíme paneláky
Někteří jim říkali „králíkárny“ pro jejich vzhled a uniformitu, která často značně měnila ráz celých měst. Jiní si je pochvalovali jako levné a ve své době moderní bydlení.
-
Rok 1975: Výkladní skříně normalizace. Otevření obchodních domů Kotva a Máj
Československý normalizační režim se snažil uchlácholit občany, kteří měli ještě v paměti období roku 1968, zdánlivým materiálním dostatkem. Většina na to přistoupila.
Starší díly
Nejnovější díly
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
