Rok 1956: Smlčí-li spisovatel pravdu, lže. Odvážný projev Jaroslava Seiferta, který vešel do dějin

12. červenec 2018

Byla to jedna z klíčových událostí roku 1956 – koncem dubna se sešel II. sjezd Svazu československých spisovatelů. Komunistická strana coby „vedoucí síla společnosti“ očekávala hladký průběh a tradiční oslavné projevy. Jenže to byl špatný odhad.

Od poloviny padesátých let docházelo totiž k postupnému uvolňování do té doby ideologicky sevřeného literárního života. Vyšla některá díla, která se vymykala socialistickému realismu. A od roku 1955 vycházel časopis Květen, který soustředil nedogmaticky uvažující básníky a literární teoretiky.

Do toho v únoru 1956 přišel XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, na kterém byl odsouzen takzvaný kult osobnosti a zločiny J. V. Stalina.

Spisovatelé na aktuální dění reagovali: kriticky se vyslovili k drastickým politickým zásahům KSČ do literárního života v předchozích letech a ti nejodvážnější žádali propuštění tehdy ještě vězněných spisovatelů – jako například Jaroslav Seifert, jehož projev vešel do dějin. Tehdy mu bylo 55 let.

V dokudramatu, jehož scénář napsala Tereza Nováková, je básníkovi o 20 let víc a na slavný sjezd spisovatelů z jara 1956 spolu s novinářkou Dagmar Vaněčkovou už jenom vzpomíná. V režii Martiny Schlegelové účinkuje Dana Verzichová  a Petr Červinka. V dokudramatu „Smlčí-li spisovatel pravdu, lže“ byla použita část projevu Jaroslava Seiferta z II.  sjezdu Svazu československých spisovatelů ze dne 27. 4. 1956.

Co přelomovému II. sjezdu Svazu československých spisovatelů předcházelo a co přišlo po něm? Na místě někdejší budovy Národního shromáždění v Praze, kde se sjezd na jaře 56. roku konal, se to snažila spolu s profesorem Pavlem Janouškem z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd rozkrýt Markéta Ševčíková.

Seifert patřil k nejplodnějším českým básníkům a jako jediný Čech dostal za poezii i za odvážné občanské postoje Nobelovu cenu za literaturu (1984). Psal celý život srozumitelné, lyrické a většinou optimistické básně, ač byl řadu let v nemilosti komunistického režimu a několik let nemohl publikovat.

Vyloučený i oceňovaný

Svou prvotinu plnou poetismu Město v slzách uveřejnil žižkovský rodák Seifert ve svých dvaceti letech a už o rok dříve spoluzakládal avantgardní umělecké sdružení Devětsil. Koncem 30. let měl jako renomovaný literát na kontě 11 sbírek. V roce 1950 přestal pracovat jako novinář a vydal lyrickou Píseň o Viktorce.

V roce 1956 vystoupil Seifert, jehož z KSČ vyloučili už v roce 1929, na obranu vězněných spisovatelů, čímž si vysloužil zákaz publikování. V roce 1966 mu byl udělen titul národního umělce, ale začátkem 70. let přišel další zákaz poté, co Seifert protestoval proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a následné normalizační politice. Byl též jedním z prvních signatářů Charty 77.

Své pozdní sbírky Morový sloup či Býti básníkem tak vydal až na přelomu 70. a 80. let poté, co si je čtenáři řadu let opisovali.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související

Starší díly

Nejnovější díly

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.