Rodinný život alpských kamzíků

16. leden 2012
01042213.jpeg

Kamzíci z rezervace Adamello Brenta volí dvě zcela kontrastní životní strategie, i když žijí nedaleko od sebe v prakticky totožných přírodních podmínkách. Proč tomu tak je, zjistil britsko-italský tým vědců pod vedením Toma Masona z Durhamské univerzity.

Je konec října. Na svahy trentinských Alp se snesl první sníh a pokryl tuhou horskou trávu. Mohutnému kamzičímu samci to nevadí. Nemá na pastvu ani pomyšlení. Za celý den si sotva uškubne pár stébel. Nastal čas kamzičí říje. Samec co chvíli vyráží hlasité chrochtavé zvuky. Dává tak samicím ve svém harému i případným sokům jasně na srozuměnou, kdo je v téhle části velehorského údolí pánem.

Oběť ve jménu budoucí generace

Samec se za celý den nezastaví. Hlídá říjné samice, zahání je do stáda a páří se s nimi. Pokud se objeví protivník, postaví se mu, zažene ho na útěk a pronásleduje ho tak dlouho, dokud nemá jistotu, že už se sok nevrátí. Pokud samec právě nehlídá samice nebo nebojuje se soupeři, polehává a sbírá síly.

Po většinu roku tráví kamzíci pastvou asi osm hodin denně. Během říje nezbude samci na shánění potravy ani hodina. Není divu, že hubne a ztratí až čtvrtinu své tělesné hmotnosti. Takové oslabení organismu před nástupem zimy představuje těžkou zkoušku. Úspěšně jí projdou jen ti nejzdatnější. Ti také předají své dědičné vlohy dalšímu kamzičímu pokolení.
Ovládnutí harému samic, jeho ochrana před soky a zplození potomků představuje pro samce velkou zátěž. K jejímu zvládnutí se mu nabízejí dvě protichůdné strategie. První spočívá v tom, že samec odkládá otcovské povinnosti do pozdějšího věku. Do té doby roste a sbírá síly, aby se s náročnou rolí vůdce stáda zdárně vypořádal. Tuto životní strategii bychom si mohli přiblížit rčením Kdo si počká, ten se dočká.

Kamzík tatranský - samice s mládětem

Druhou strategii lze stručně charakterizovat příslovím, že je Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Mladíci, kteří se jí řídí, se snaží urvat, co se dá. Ať je to stojí, co je to stojí. Ačkoli ještě plně nedorostli, pokoušejí se ovládnout stádo, bojují se soky a zkoušejí plodit potomky. Tenhle zběsilý životní styl nezůstane bez následků. Samci se rychle vyčerpají a nejednou umírají předčasně. Evolučně se jim to vyplácí, pokud za svého krátkého života stihnou zplodit dostatek potomků. Taková strategie byla pozorována u jelenů, bizonů nebo kamzíka běláka. Naopak u jiných druhů kopytníků, například u losů, se mladí samci jen obtížně prosazují v konkurenci plně dorostlých matadorů a musejí si na vlastní harém počkat. Jak je tomu u kamzíků?

O čem vypovídají kila navíc

Italská alpská rezervace Adamello Brenta se rozkládá na území stejnojmenných horských údolí v oblasti známého lyžařského střediska Val di Sole a proslula především jako poslední místo, kde ještě v Alpách žijí ve volné přírodě medvědi. Britsko-italský tým vědců pod vedením Toma Masona z Durhamské univezity se soustředil na tamější stáda kamzíků. Prověřili záznamy o 15 000 kamzíčích samců ulovených v této oblasti v letech 1973 až 2010. Důkladná evidence poskytla vědcům dostatek podkladů pro určení věku ulovených samců i pro kvalitní odhad, jak moc který samec během říje zhubnul. Velká ztráta hmotnosti prozrazovala, že se samec zapojil aktivně do bojů o samice a prošel si peklem spojeným s neustálým střežením harému. Malý úbytek hmotnosti naopak prozradil, že samec jen sbíral síly a o roli vůdce stáda nijak zvlášť neusiloval. Jakou strategii volí kamzíci v údolích Adamello a Brenta? Odkládají rozmnožování na později, anebo se snažit urvat, co se dá, ještě jako mladíci?

Tom Mason a jeho kolegové získali údaje, které na první pohled nedávaly smysl. V údolí Adamello se mladí kamzičí samci drží zásady Carpe diem tedy Užívej dne a pouštějí se do bojů o harémy samic v časném věku. Pod monumentálními štíty masivu Brenta se však tato strategie zjevně neosvědčila a samci se tam pouštějí do boje o samice, až když jsou na vrcholu sil.

Kamzík horský (snímek uživatele Luidger)

Masonův spolupracovník Stephen Willis shrnul výsledky bádání takto: „Zdá se, že kamzíci si buď užívají života ještě jako mladíci anebo s tím počkají až do pokročilejšího věku. Rozhodně však nezvládají obojí. V údolí Brenta se zapojí do říje až v pokročilejším věku. Jakmile to ale udělají, investují do boje o samice obrovské úsilí a nepoleví až do konce života.“

Za vším hledej člověka

Kamzíci z rezervace Adamello Brenta volí dvě zcela kontrastní životní strategie, i když žijí nedaleko od sebe v prakticky totožných přírodních podmínkách. Jak je to možné?
Odpověď lze nalézt v záznamech o lovu. Navzdory tomu, že je oblast přírodní rezervací, přicházejí sem lovci a kamzíky střílejí. V údolí Adamello je lov o poznání intenzivnější. V údolí Brenta mají kamzíci větší klid. Když si lovci mohou vybrat, pak míří častěji na starší kusy, které nabízejí lepší trofeje – delší kamzičí růžky. I když tvoří velcí, staří samci necelou čtvrtinu populace, jejich zastoupení mezi ulovenými zvířaty je asi třetinové.

V údolí Adamello je úbytek starých silných samců výraznější a mladým samcům se tu otevírá větší prostor. Snaží se ho využít za každou cenu. Naopak, v údolí Brenta se staří, silní samci udrží déle a kamzičí mladíci musí na svou šanci čekat. Zdá se, že v přirozených podmínkách patří alpští kamzíci ke kopytníkům, kteří s náročnou rolí vůdců stáda nepospíchají. Lidé ale dokážou s tímhle pořádkem citelně zamíchat.

Spustit audio
autor: Jaroslav Petr