Rodiče se o internetu nechtějí dozvídat víc. Své děti nechápou a raději jim ho zakazují, říká metodik kybernetické bezpečnosti Kolouch

Čtěte také

Roste počet sebepoškozování. Děti se řežou, pálí na rukou i nohou a nejen to, popisuje adiktolog Jandáč

Průzkum UNICEF ukázal, že až 50 procent dětí se na internetu setká se sexuálním obsahem. Nicméně toto číslo nemusí být zastoupeno pouze sexuálními predátory.

„Je otázka, jestli sexuální obsah by default považujeme za ten špatný, protože může jít o obsah, který může být edukativní, může jít o Pornhub a může samozřejmě jít i o predátory, kteří po dětech chtějí fotografie a ve finále jim třeba i ty fotografie zaplatí. Mnohem závažnější je z mého pohledu vzbuzení důvěry u dítěte a pod příslibem finančního nebo jiného profitu získání podobného materiálu,“ vysvětluje Kolouch.

Rodiče bez technologických znalostí?

Podle něj je hlavním problémem nedostatečná výchova ze strany rodičů, kteří by svým dětem měli vysvětlit, jak na internetu fungovat. Kvůli nevzdělanosti se tak mladiství často stávají i terčem kybernetické šikany ze strany spolužáků.

Čtěte také

Jan Vávra: Digitální dav v ulicích

„Když si vezmete ČR, tak letos jsme slavili 30 let od připojení. Od té doby máme rozhodně tři generace rodičů. Kolik z těchto generací svým dětem začalo vysvětlovat, jak funguje internet, co tam mají dělat a jaká digitální stopa po nich zůstává? Zpravidla se setkáváme s tím, že dítě dostává dárky v podobě informačních komunikačních technologií proto, aby se o ně rodič nemusel až tak moc starat, a to dítě ty technologie začne využívat intuitivně se vším všudy,“ říká Kolouch.

Jeden problém však navazuje na další a tím je samotná nevzdělanost rodičů, kteří často nevědí, jak informační technologie fungují. CESNET se však snaží o tomto tématu dělat školení jak pro děti, tak pro rodiče. Ochota od obou stran je pak ale různá.

Nechci to přirovnávat ke kampani Nemyslíš – zaplatíš, ale chce to tvrdé ukázání reality.
Jan Kolouch

„Dětem není těžké vysvětlit, v čem je problém a že nemají vytvářet fotografie, které mohou být zneužity. Když ale obdobné školení nabídnete rodičům na škole, v průběhu několika dnů přijde deset dvacet rodičů a velmi častá odpověď, proč někteří nepřijdou, je, že nemají čas, musí pracovat a nechtějí se dál vzdělávat, protože je to nezajímá. Ptají se, proč by se měli dívat na YouTube? Proč ty děti tráví tolik času v onlinu? Nechápou je a nechtějí do online prostředí spadnout s nimi,“ míní Kolouch.

Děti se to naučí samy

Ani samotné přednášky na škole, jak uvádí Kolouch, nejsou schopné nahradit partnera, kterého mají mít děti v rodičích.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Rok 2021 v ČR ukázal, jak je důležité naslouchat těm, které se nebojí mluvit o nevhodném chování, predátorství a sexualizovaném násilí

„Co by mohlo pomoct, je propagace toho, že opravdu nám jako rodičům něco velmi zásadního uniká a že to dítě se stává zranitelným. Nechci to přirovnávat ke kampani Nemyslíš – zaplatíš, ale opravdu tvrdé ukázání té reality, což předvedl film V síti. V některých rodičích zanechal stopu, že by se možná o tuto problematiku měli více zajímat a snažit se být partnerem. Když jim ale bohužel takovýto problém ukážete, často se objevuje názor ‚zakážu to‘, místo toho, aby to pochopili a snažili se vzdělávat,“ vysvětluje Kolouch.

Podle Petra Koubského, redaktora Deníku N, se s tímto problémem nedá víceméně nic dělat a spíše se spoléhá na samovýuku dětí.

„Mnohé z těch dětí, o kterých tady mluvíme, stejně jako se intuitivně učí ovládat telefon, tak se intuitivně naučí novým zásadám bezpečnosti a sebeobrany v kybernetickém prostoru. Není to vůbec ideální způsob. Je to způsob, který obnáší mnoho obrazně řečeno natlučených nosů, rozbitých kolen i horších úrazů, ale já si neumím představit, že něco jiného bude fungovat,“ dodává Koubský.

Poslechněte si celý pořad Online Plus v audiozáznamu. Moderuje David Slížek.