Robert Schuster: Za pokles německých křesťanských demokratů může i úspěch Angely Merkelové
Příznivci německých křesťanských demokratů musejí v poslední době nevěřícně kroutit hlavou. Neuplyne dne, aby se někde neobjevila nová Jobova zvěst naznačující, jak moc strana ztrácí na popularitě. Ještě na začátku prázdnin měla okolo 30 procent, nyní je zřejmě na nějakých 19 procentech. Nakonec možná bude ráda, pokud vůbec obhájí druhou příčku za sociálními demokraty.
Ti naopak zažívají po patnácti letech odříkání, nejrůznějších krizí a vnitrostranických hádek velký návrat do první řady německé politiky.
Čtěte také
Pro křesťanské demokraty, kteří byli šestnáct let zvyklí vyhrávat volby, se jedná o zcela novou situaci. Protože zbývají do voleb pouhé dva týdny, začíná být stále méně pravděpodobné, že se jim ještě na poslední chvíli podaří dosáhnout nějakého obratu.
Důvodů, proč to došlo tak daleko, je několik. První sahá do doby, kdy obě německé křesťanské strany vybíraly na jaře svého volebního lídra. Tehdy si dovolily „luxus“ v podobě bratrovražedného souboje mezi křesťanským demokratem Arminem Laschetem a bavorským křesťanským sociálem Markusem Söderem.
Söder nakonec prohrál. Ti, co ho podporovali, se s tím ovšem nevyrovnali a dál pokračovali v podrývání Laschetovy autority. Potenciální voliči se začínali odvracet.
29 procent v Bavorsku je málo
Druhý důvod může být obecnější. Obě křesťanské strany přišly před volbami o svůj hlavní trumf, kancléřku Angelu Merkelovou, která již nekandiduje. Ocitly se tak v nezáviděníhodné situaci: Na straně jedné musejí voličům nabídnout něco nového, slíbit, co všechno změní a udělají. Přitom se ale může stát, že se vzápětí někdo z jejich politických konkurentů zeptá, proč už to během uplynulých šestnáct let, kdy vedly německou vládu, dávno neuskutečnily?
Čtěte také
Totéž platí i o postoji k éře kancléřky Merkelové jako takové. Křesťanští demokraté ji nemohou zatratit a od kancléřky se distancovat, protože je stále dost populární, navíc existuje pořád ještě relativně velké množství voličů, kteří dosud volili křesťanské demokraty pouze kvůli ní. Zároveň ale není možné prosazovat její dosavadní politiku bez její účasti.
Touto zkušeností si nyní prochází i Markus Söder, ačkoli on v minulých měsících vystupoval ve všech možných ohledech jako nejvzornější žák Angely Merkelové: Plně podporoval její opatrnou strategii v boji proti pandemii, byl také velmi iniciativní, pokud šlo o ochranu klimatu, a třeba těžbu uhlí by chtěl ukončit daleko dřív než kdokoli jiný z jeho strany.
Přesto všechno ale klesají čísla i jeho křesťanským sociálům v Bavorsku. Nedávno jim předpověděli 29 procent. Za to by sice byli jinde v Německu moc rádi, ale v Bavorsku, kde stále ještě platí nepsané pravidlo, že Křesťansko-sociální unie má ambici získat 50 procent hlasů, je to méně než málo.
A to přesto, že křesťanští sociálové zde vedou prakticky vlastní volební kampaň, která se zaměřuje pouze na jejich domovský region, takže o Armina Lascheta na plakátech tam člověk nezavadí.
Chtít získat více než 30 procent merkelovských voličů bez Merkelové moc dobře nejde. Přísně vzato se tak nyní stali křesťanští demokraté obětí vlastního úspěchu minulých 16 let.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
