Robert Schuster: Sto dní Kurzovy vlády aneb Kdo je kuchařem a kdo kuchtíkem?

Sebastian Kurz, nový rakouský kancléř
Sebastian Kurz, nový rakouský kancléř
Tento týden uplynulo přesně sto dní od chvíle, kdy byla loni v prosinci jmenována vláda rakouského kancléře Sebastiana Kurze. Nový kabinet byl od samého počátku pod drobnohledem minimálně ze dvou důvodů.

Jednak kvůli věku jejího šéfa, protože kancléři Kurzovi je teprve 31 let. Kromě toho budil pozornost vládní partner jeho lidovců, pravicoví Svobodní. Tato strana, jíž se v minulosti dařilo vždycky tehdy, když byla v opozici, se ocitla potřetí ve svých dějinách ve vládě. A zatím se zdá, že jí oproti minulosti nová situace svědčí.

Takže kdo jinými slovy očekával, že se bude opakovat scénář z doby poslední vlády lidovců a Svobodných pod vedením konzervativního kancléře Wolfganga Schüssela, musel během prvních sto dní konstatovat něco jiného.

Zatímco před 18 lety ministři za Svobodné vykazovali značnou míru diletantismu, byli zcela nepřipraveni, takže v některých ministerstvech se střídali šéfové po kvartálech, teď se zdá, že ministři za Svobodné zatím žádné velké chyby neudělali.

Naopak, dalo by se možná i konstatovat, že si jdou důsledně za svými cíli a prosazují stranickou agendu. A zdaleka přitom nejde pouze o tak symbolická témata, jako je zrušení zákazu kouření v restauracích, jehož zavedení plánovala předchozí vláda.

Ministr vnitra za stranu Svobodných Herbert Kickl

Kdo hraje první housle

Svobodní nepřenechávají nic náhodě. Proto vědí, jak důležité je obsadit klíčové pozice vlastními lidmi. To má v Rakousku jistou tradici a došlo k tomu zatím při každé výměně vlády. Takže nové šéfy již mají nebo brzy budou mít například státní dráhy či Úřad práce.

Jako daleko problematičtější se naproti tomu jeví snaha ministra vnitra za stranu Svobodných Herberta Kickla prosadit změny v tajných službách a způsob, jakým před měsícem celou akci odstartoval. Na Úřadě na ochranu ústavy a boj proti terorismu nechal totiž provést razii, přičemž následně postavil mimo službu jeho šéfa.

O skutečnosti, že situace v rakouské vnitřní rozvědce nebyla ideální a žádala si řešení, psala některá rakouská média ještě před nástupem nové vlády. Avšak skutečnost, že ministr poslal do sídla rozvědky komando, jež nebylo k zásahu vůbec kompetentní, nicméně bylo vedeno členem strany Svobodných, vzbudilo řadu spekulací.

K nim například patří, že cílem mohlo být zajištění choulostivých materiálů mapujících aktivity pravicových radikálů v zemi, z nichž někteří mohou být napojeni na Svobodné.

Robert Schuster

Lidovecký kancléř Kurz se k tématu zatím příliš nevyjadřoval, případně se skrýval za obecné floskule o nutnosti celou záležitost co nejrychleji vyšetřit. Poněkud ale opomíjí fakt, že negativní obraz plynoucí z aféry okolo tajné služby dolehne i na něj.

Mimo jiné i proto, že může nastolit otázku, kdo v rakouské vládní koalici hraje první housle a udává tón. Zdali to jsou formální volební vítězové, čili Kurzovi lidovci, anebo Svobodní, kteří sice skončili třetí, ale vyhráli povolební koaliční jednání.