Robert Schuster: Scholzovo volební inženýrství aneb Když nejde jen o menší parlament
Německý Spolkový sněm patří se svými 736 poslanci k největším demokraticky voleným zákonodárným sborům na světě. Členů Bundestagu je víc než poslanců francouzského Národního shromáždění či britské Dolní sněmovny. Dokonce i miliardová Indie si vystačí s menším parlamentem, než jaký mají v Berlíně.
Už řadu let se v Německu debatuje, zda je tak velké grémium vůbec ještě funkční. Nehledě na to, že nejde jen o poslance, ale také o jejich asistenty, vhodné kancelářské prostory a další infrastrukturu, což všechno dohromady něco stojí.
Čtěte také
Důvodem, proč je německých poslanců tolik, je volební zákon kombinující prvky většinového a poměrného systému. Ten vede k situacím, že strany se silným regionálním zakotvením mohou získat ve volbách víc křesel v jednomandátových obvodech, než kolik by jim příslušelo podle zásady čisté poměrnosti. Aby nebyly ostatní strany znevýhodněny, dostanou za to kompenzační mandáty. Při posledních volbách v roce 2021 jich bylo „jen“ 138, při trochu jiném výsledku jich ale mohlo být daleko víc.
Všechny dosavadní pokusy najít řešení, aby počet poslanců nenarůstal, selhaly. Nikdo nechtěl ustoupit a riskovat, že by mohl mít do budoucna horší postavení než nyní.
Když jde o základní volební pravidla
Čtěte také
Současná vládní koalice sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze se rozhodla letitý problém s bobtnajícím parlamentem rozetnout. Její poslanci koncem týdne změnili pravidla pro volby do Spolkového sněmu. A udělali to způsobem, který může mít dalekosáhlé důsledky. Třeba jestliže jde o budoucí zastoupení některých regionů.
Dosud totiž platilo, že pokud nějaká strana vyhrála ve třech jednomandátových obvodech, měla v parlamentu zastoupení i přesto, že celostátně nezískala aspoň pět procent hlasů. Před dvěma lety to například zachránilo postkomunistickou Levici, která zůstala těsně pod uzavírací klauzulí. Avšak díky silnému postavení ve východním Německu, kde vyhrála tři obvody, se do Spolkového sněmu znovu dostala. Tahle možnost by nyní odpadla, neboť jednomandátové obvody by už nehrály takovou roli.
Čtěte také
Na to by mohli doplatit nejenom postkomunisté, ale třeba i bavorská Křesťansko-sociální unie (CSU), která je nyní na celoněmecké úrovni v opozici. Protože kandiduje pouze v Bavorsku, pohybuje se i ona celostátně blízko pětiprocentní hranice. Tak tomu bylo i v roce 2021. Zároveň však v Bavorsku vyhrála 45 ze 46 jednomandátových obvodů. Pokud by ale zůstala pod pěti procenty, bylo by jí to podle nedávno schválených pravidel úplně k ničemu a ve Spolkovém sněmu by chyběla.
Není divu, že právě politici CSU patří k největším odpůrcům nové úpravy. Scholzově koalici vyčítají, že si tímto volebním inženýrstvím chce pojistit vládu na roky dopředu. Proto již křesťanští sociálové avizovali, že se pokusí celou záležitost zastavit a podají podnět k ústavnímu soudu.
Na první pohled by se mohlo zdát, že změna volebních pravidel je jen administrativním opatřením. Ve skutečnosti ale představuje docela velkou ránu pro politickou kulturu v zemi. Dosud vždy platilo, že u volebního zákona hledala vláda dohodu s opozicí. Jestliže jí nedosáhla, do žádných změn se nepouštěla. Tento princip byl nyní Scholzovou koalicí vědomě porušen, což zakládá nebezpečný precedent do budoucna. Když jde o základní volební pravidla, měla by panovat mezi klíčovými stranami shoda. Jedno, jestli jde o Česko, Maďarsko anebo Německo.
Autor je komentátor Lidových novin
