Robert Schuster: Rok s Merzem aneb Jak Německo přišlo o iluze

Čtěte také

Robert Schuster: Teď už i Merz. Další evropský lídr ztratil u Trumpa kredit

První měsíce vypadaly slibně. Vláda podnikla kroky k odbourání byrokracie, dohodla se na nižších cenách energií pro energeticky náročná odvětví. Dokonce se výhledově shodla na snížení korporátních daní.

Jenomže pak se koaliční soukolí poprvé zaseklo, a to kvůli něčemu, co s vládnutím přímo nesouviselo: Merzovi poslanci zabránili zvolení sociálnědemokratické kandidátky do ústavního soudu, ačkoliv to bylo pevně dohodnuto. Připadala jim totiž příliš progresivní.

Semínko nedůvěry mezi koaličními partnery bylo zaseto, mohlo v poklidu klíčit a růst. Ať už jde o reformu důchodů či financování zdravotnictví, hledání kompromisů se ukazuje být stále těžší. K tomu přišly osobní útoky, jako když ministryně práce a sociálních věcí z řad sociálních demokratů, která je zároveň jejich spolupředsedkyní, veřejně označila Merzovy představy o sociálním státu jako „cynické“.

Popularita vlády klesá

Protože se zmíněné hádky odehrávají před očima veřejnosti, začala se popularita vlády dramaticky propadat. Překonala dokonce špatné hodnoty předchozí semaforové koalice kancléře Olafa Scholze. 

Čtěte také

Petr Fischer: Politická koule AfD se stává lavinou už i na západě Německa

Hlavní opoziční síla v zemi, protimigrační Alternativa pro Německo, naproti tomu v průzkumech neustále posiluje. Podle těch posledních je už v přízni voličů jasnou jedničkou, přičemž má nad křesťanskými demokraty navrch až o pět procentních bodů. Jen pro srovnání: loňské volby Merzova strana vyhrála ještě s náskokem sedmi procentních bodů před Alternativou.

Dlouho se zdálo, že když všechno ostatní selže, bude kancléřovou velkou doménou zahraniční politika. Oproti svému váhavému předchůdci Scholzovi byl Merz i pro své jasné vyjadřování velkou změnou. A je třeba říct, že němečtí partneři v Evropě to vnímali pozitivně.

Spolu s britským premiérem Keirem Starmerem a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem zavedl kancléř politický formát, jehož prostřednictvím se Evropané dokázali ozvat, když se americký prezident Donald Trump snažil dotlačit Ukrajinu, která se už pátým rokem brání ruské agresi, k faktické kapitulaci. 

Menšinová vláda?

Rovněž Merzův osobní vztah s Trumpem se zdál být dlouho nosný a dokázal přehlušit mnoho jiného. Třeba kancléřovo lavírování během loňské dvanáctidenní americko-izraelské vojenské operace proti Íránu či ohledně izraelského postupu v Pásmu Gazy.

Robert Schuster|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Když ale Merz nedávno prohlásil, že během aktuální krize okolo Perského zálivu dokázal Írán ponížit americký národ, Trump se urazil a Merze v podstatě vyloučil z kruhu svých přátel.

Po roce Merzova vládnutí se tak dá konstatovat, že Němci zatím žádné výrazné zlepšení vlastní situace nepocítili. K tomu ale ještě definitivně přišli o iluze, že co do počtu členů dvě největší strany v zemi dokážou táhnout za jeden provaz a postavit se čelem ke klíčovým problémům státu. Ukázalo se také, že účast ve společné vládě je pro obě ve skutečnosti trápením.

Nikdo ale zatím nemá odvahu to ukončit. Už se proto spekuluje o scénářích, jak by to celé mohlo dopadnout. Menšinová vláda křesťanských demokratů, jež by byla možná pouze s tichou podporou AfD, by asi byla krátkodobým řešením. Dříve nebo později by muselo dojít k předčasným volbám. V těch by už ale Friedrich Merz žádnou roli nehrál. 

Autor je editor deníku Právo