Robert Schuster: Po svém sjezdu se Alternativa pro Německo chystá prolomit zavedené pořádky v zemi

8. červenec 2026

Východoněmecký Erfurt hostil před několika dny sjezd protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD). Jak už to tak u kongresů této strany bývá, bylo kvůli tomu hlavní město Durynska v obležení několika desítek tisíc protestujících. 

Chtěli zabránit konání akce, což se jim ovšem nepodařilo. Většina delegátů dorazila na erfurtské výstaviště pro jistotu už v pět hodin ráno, čili s pětihodinovým předstihem, čímž dokázali blokády obejít. Vůbec poprvé tak začalo rokování strany v předem avizovanou dobu.

Čtěte také

Nebyla to jediná odlišnost oproti minulým sjezdům. Za zmínku stojí i jeho velmi strukturovaný průběh. Tentokrát chyběly sáhodlouhé diskuse, které dříve dokázaly sjezdy AfD zcela paralyzovat. Jakoby strana, která už nějakou dobu vede celostátní průzkumy, chtěla i tímto dát najevo, že je už dospělá a připravena převzít vládní odpovědnost.

V jejím čele také byli potvrzeni dosavadní předsedové, Alice Weidelová a Tino Chrupalla. Ačkoli jsou oba formálně rovnoprávnými lídry, stává se Weidelová stále víc hlavní tváří strany. Potvrdili to i delegáti, když ji zvolili s 81 procenty hlasů, zatímco Chrupalla se musel spokojit se 70procentní podporou. Bylo by velkým překvapením, pokud by lídrem Alternativy pro příští volby do Spolkového sněmu byl někdo jiný než 47letá ekonomka.

Čtěte také

Jinak se dá ale konstatovat, že sjezd byl plně v režii nacionalistického křídla okolo Björna Höckeho, jehož durynská zemská organizace sjezd formálně hostila. Jde o politika, kterého je možné na základě rozhodnutí soudu označovat za fašistu. Mimo jiné kvůli systematickým provokacím, kdy zpochybňuje poválečný (západo-)německý konsensus, že nacismus byl nejtemnější kapitolou německých dějin a vyrovnávat se s diktaturou je zapotřebí i osm desítek let po její porážce.

Součástí těchto provokací je také zcela vědomé pohrávání si se symboly a výročími, jež mají nějakou vazbu na nacismus. Höcke totiž ví, že to automaticky vyvolá bouřlivou odezvu levicově-liberálních médií, což mu zajistí pozornost i tam, kde by ji normálně vůbec neměl.

Průlom pro Alternativu i celé Německo

Pokud by platila zmíněná logika, nebyl ani termín konání kongresu AfD vybraný náhodně. Připadal totiž přesně na sté výročí od chvíle, kdy se ve Výmaru, který leží jen 25 kilometrů od Erfurtu, konal první velký sjezd Národně-socialistické německé dělnické strany (NSDAP) s Adolfem Hitlerem coby jejím neohroženým vůdcem. Tam byla tehdy oficiálně ustavena stranická mládežnická organizace Hitlerjugend a tak zvaný „německý pozdrav“, čili zdvižená pravice, se od té doby tradoval jako jeden ze znaků nacistického hnutí.

Čtěte také

Na sjezdu AfD posílilo právě Höckeho křídlo, když se mu podařilo obsadit důležité pozice v nejužším vedení strany. Jeho cílem je mimo jiné i zrušit výčet organizací, které jsou neslučitelné s členstvím v AfD. Seznam měl kdysi sloužit k tomu, aby do Alternativy nevstupovali pravicoví radikálové a někdejší neonacisté, a tím ji v očích veřejnosti nediskreditovali. Ale z pohledu Höckeho skupiny to už není zřejmě zapotřebí, protože Němci budou jejich stranu volit tak jako tak.

Robert Schuster

Hlavně na východě Německa, kde Alternativu čekají pravděpodobně nejdůležitější měsíce její existence. Již začátkem září by se v Sasku-Anhaltsku mohla stát Alternativa po volbách natolik silnou, že bude schopna vytvořit sama vládu. Zemský premiér z řad Alternativy pro Německo – to by byl průlom, nejenom pro stranu, ale i celé Německo. A byl by to otřes pro celé jeho dosavadní politické uspořádání.

Autor je editor deníku Právo

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.