Robert Schuster: Němečtí křesťanští demokraté uzavřeli kapitolu Angela Merkelová
Stranické programy tradičně nepatří k bestsellerům. Často spíš sdílí osud materiálů, které bývají někde založeny, a pak na ně rychle sedá prach. Někdy ale mohou být přesto důležité, zvlášť když naznačují zásadnější změny.
Něco takového lze prohlásit o novém stranickém programu německých opozičních křesťanských demokratů, který byl před časem představen. Je v mnoha ohledech konzervativnější než ten dosavadní a nejenom v ekonomické oblasti nese rukopis stranického šéfa Friedricha Merze.
Čtěte také
Především ale ukazuje rozchod s érou, kdy stranu vedla a její vnější obraz určovala dlouholetá německá kancléřka Angela Merkelová. Změny jsou patrné minimálně ve třech oblastech.
První se týká migrační politiky. Působení Merkelové v čele vlády bylo spojováno s jejím proslulým výrokem „zvládneme to“ („Wir schaffen das“), který pronesla během velké uprchlické krize roku 2015. Stal se symbolem otevřeného přístupu k migraci, založeného na otevřených hranicích, zároveň ovšem také symbolem nadprůměrně vysokých čísel u nově příchozích běženců a problémů s jejich ubytováním.
Kvůli tomu křesťanští demokraté postupně ztráceli podporu svých tradičních voličů, kteří se začali stále častěji přiklánět k protimigrační Alternativě pro Německo (AfD).
Emancipace je nevyhnutná
Tomu nyní chtějí křesťanští demokraté udělat přítrž důležitou změnou: Navrhují, aby se kompletní azylová řízení odehrávala mimo německé území, čili v třetích zemích, které by i měly povinnost se o běžence postarat.
Čtěte také
Je to vlastně model, který se například Britové snažili uskutečnit ve spolupráci s africkou Rwandou, Italové zase s Albánií. Akorát, že to u německých křesťanských demokratů nikdo takto otevřeně neříká. Je to ovšem svým způsobem přiznání si toho, že Německo zatím migraci příliš zvládnout nedokázalo.
S tím pak souvisí druhá velká změna, kterou je nový pohled na spoluobčany muslimského původu. Jestliže Merkelová razila zásadu, že muslimové jsou už součástí německé společenské reality a mají v ní své místo, chce její strana nyní prosadit, aby měli povinnost ztotožnit se s hodnotami německé společnosti.
Že je v tomto ohledu leccos v nepořádku, se ukázalo nejpozději při mohutných propalestinských demonstracích, které proběhly v řadě německých měst poté, co teroristé z Hamásu přepadli začátkem října Izrael. Jestliže vedení Spolkové republiky vyjadřovalo neomezenou solidaritu s Izraelem, na zmíněných shromážděních po ní nebylo ani památky.
Čtěte také
A třetí oblast, kde se současná hlavní opoziční strana v Německu rozešla s dlouholetou předsedkyní a kancléřkou, je oblast energetiky. Pokud Merkelové rozhodla o postupném ukončení provozu jaderných elektráren, nyní se aspoň do programového dokumentu křesťanských demokratů tento zdroj energie vrací.
Nikoli samoúčelně, nýbrž s odkazem na nutnost bojovat proti oteplování klimatu. Tady možná bude muset strana počítat s daleko větším odporem ze strany široké veřejnosti, včetně většiny sdělovacích prostředků, než třeba u přísnější migrační politiky.
Je ovšem třeba říct, že proces vzájemného odcizení a postupného oslabování vazeb mezi křesťanskými demokraty a Angelou Merkelovou probíhá i opačným směrem. Před nedávnem bylo například oznámeno, že kancléřka se vzdala členství v Nadaci Konrada Adenauera, politického think-tanku blízkého křesťanským demokratům.
Zatímco bývalá kancléřka to nechala svou kanceláří prezentovat jako další krok směrem k většímu soukromí, řada členů strany to vnímá hodně negativně, někteří dokonce i tak, že se někdejší kancléřka strany zříká. Podobně, jako kdysi odmítla nabídku svého odvěkého rivala, současného stranického šéfa Friedricha Merze, aby se stala čestnou předsedkyní.
Emancipace od dlouholeté kancléřky je zřejmě nevyhnutelný a logický krok i proto, že křesťanští demokraté potřebují v opozici posílit svůj profil. Průzkumy jim zatím dávají za pravdu.
Zda to vidí podobně i voliči, naznačí nejpozději nadcházející eurovolby v červnu příštího roku.
Autor je komentátor Lidových novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
