Robert Schuster: Německý Volkswagen krizi přežije, vzejde z ní ale jako úplně jiná firma

17. červenec 2026

Doby, kdy přicházely z německých automobilek pozitivní zprávy, se zdají být dávnou minulostí. Kdysi šlo o rekordy u počtu prodaných vozidel, výši obratu, čistého zisku a případně částky určené na investice. Klíčové odvětví německého hospodářství ale nyní bojuje o přežití. Přitom bylo kdysi zdrojem blahobytu, a ještě donedávna na sebe vázalo, ať už přímo nebo nepřímo, až tři miliony pracovních míst.

Čtěte také

Negativní trend pociťuje nejdramatičtěji automobilka Volkswagen, která je také největší firmou v zemi. Její dozorčí rada před několika dny prezentovala první obrysy radikální restrukturalizace. Plán se neobejde bez snížení počtu vyráběných modelů, hlavně ale počítá s propouštěním lidí, což by mohlo zasáhnout až 120 tisíc zaměstnanců. Ruku v ruce s tím mají být jenom v Německu zavřeny až čtyři továrny.

To vystaví velké zkoušce i celý německý ekonomický model, jehož byl Volkswagen netypičtějším zástupcem. Systém byl založen mimo jiné na schopnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců najít v rozhodujících situacích shodu ohledně strategických záležitostí. Je ale otázkou, zda se to podaří i nyní, kdy firma čelí největší krizi své historie a ve hře je tolik pracovních míst.

Sázka na zbraně?

Již před rokem se začaly objevovat úvahy, že možnou záchranou pro Volkswagen by mohl být přechod na zbrojní výrobu, což začalo postupně nabírat konkrétní obrysy.

Čtěte také

Třeba v závodě v severoněmeckém Osnabrücku, kde sjedou poslední auta z linek v roce 2027, měla být zahájena výroba komponent pro izraelský protiraketový systém Iron Dome, čili Železnou kopuli. Jenomže z toho pravděpodobně sejde kvůli odporu jednoho z velkých investorů ve Volkswagenu, katarského státního fondu, jehož zástupci drží v dozorčí radě 17 procent hlasovacích práv.

Katar nejenom že neuznává existenci státu Izrael, ale jeho vláda patřila řadu let k hlavním sponzorům radikálně-islamistického palestinského hnutí Hamás, proti němuž vedl Izrael více než dva roky válku.

Elektroauta se nechytla

Není to jediná politická implikace související s Volkswagenem. Tím, že zaměstnává tolik lidí, je jeho další osud sám o sobě politickým tématem. Nemluvě o faktu, že ve společnosti má tradičně silné slovo vláda spolkové země Dolní Sasko, kterou tam aktuálně vedou sociální demokraté.

Čtěte také

Velkým zaměstnavatelem je firma i na východě Německa. Její pobočka ve Cvikově přešla dokonce už před šesti lety zcela na výrobu elektromobilů, avšak ani to ji neochrání před propouštěním či dokonce úplným uzavřením.

Elektroauta ze saského Cvikova se nechytla nejenom v Německu, ale především nedokázala prorazit v Číně, jejíž trh byl v minulosti pro koncern sázkou na jistotu. U aut se spalovacími motory totiž dokázala Čína bohatě vynahradit, co se Volkswagenu nedařilo jinde.

Bolestivá proměna

Právě východ Německa prošel už jednou velkou deindustrializací, a to zánikem komunistické Německé demokratické republiky, jejíž firmy v drtivé většině případů neobstály v tržních podmínkách sjednocené země i unijního vnitřního trhu.

Robert Schuster

Právě velké západoněmecké koncerny jako Volkswagen měly v nových spolkových zemích sehrát roli jasně viditelných majáků, které poskytnou dobře placenou práci místním obyvatelům a zároveň přilákají další investory.

Pár let to tak fungovalo, avšak vlivem souhry špatných rozhodnutí manažerů a politiků a k tomu ještě nepříznivých globálních souvislostí se to teď všechno rozpadá. U obyvatel to budí obavy, že se bude opakovat, co už jednou zažili po pádu komunismu.

Pokud jde o koncern Volkswagen, je již teď jasné, že to, co ho čeká, bude bolestivé. Stejně tak, že se promění k nepoznání. V malém tak možná předznamená, co bude muset nakonec podstoupit i Německo jako celek.

Autor je editor deníku Právo

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.