Robert Schuster: Mohou si sociální demokraté dovolit mít rádi řízek?
Co jsou pro Belgičany hranolky a pro Italy těstoviny, to jsou pro leckterého Rakušana řízky.
Je to svým způsobem národní jídlo, s kterým se mohou ztotožnit všechny sociální skupiny i nejrůznější regiony v zemi. Když proto nedávno napsala šéfka rakouských sociálních demokratů Pamela Rendiová-Wagnerová na twitteru, že „řízek se nesmí stát luxusním zbožím,“ zpočátku se nezdálo, že by tím mohla nějak narazit.
Čtěte také
Ale opak se stal pravdou a politicky relativně nezkušená předsedkyně druhé nejsilnější strany v zemi se stala terčem rozhořčených reakcí všech, kteří vidí v omezování spotřeby masa jednu z cest, jak zachránit světové klima. Rendiová-Wagnerová to schytala nejenom od stoupenců Zelených, ale i od sympatizantů ekologicky laděného křídla její vlastní strany.
Za normálních okolností by asi vlna letní řízkové hysterie v Rakousku opadla stejně rychle, jako se objevila. Jenomže za měsíc a půl se budou v zemi konat předčasné parlamentní volby a všechno to, co do té doby politici řeknou, se počítá dvakrát.
Přitom nelze šéfce rakouských sociálních demokratů prakticky nic vytknout. Pouze považovala za nutné zaujmout stanovisko k návrhům, které se objevily v sousedním Německu.
Řízek a národní svébytnost
Týkaly se možnosti vyššího zdanění masa. A to právě v kontextu aktuálně probíhající globální diskuse o nejlepším způsobu, jak spojit boj za ochranu klimatu se záměrem zlepšit životní podmínky pro hospodářské zvířectvo. Němečtí sociální demokraté, kteří na tom nejsou zrovna nejlépe, se podobně jako někdo, kdo se zrovna topí, tohoto stébla chytli a podpořili vyšší daň z přidané hodnoty u masa.
Čtěte také
Jejich rakouští soudruzi se toho ale zjevně zalekli, a proto se rychle postavili na obranu masa z domácí produkce, a tím pádem i řízku. Teď toho možná litují, i z toho důvodu, že obrana masa například proti jeho vytěsňování z jídelních menu veřejných kantýn, byla až dosud doména rakouské pravice.
Především populističtí Svobodní se ozvali skoro pokaždé a bili na poplach, když se dozvěděli, že například nějaká školka vyškrtla anebo výrazně omezila vepřové maso na jídelníčku, a to s ohledem na muslimské děti.
Řízku jakožto symbolu národní svébytnosti se v nedávné minulosti zmocnil i tehdejší lidovecký kancléř Sebastian Kurz. To bylo před letošními eurovolbami, kdy pózoval u obalovaného kousku masa s hranolky a bránil tradiční způsob jejich přípravy. V té době se totiž objevil požadavek Evropské komise, aby při výrobě řízků nepřekračovala teplota oleje 175 stupňů, aby se tím prý snížilo riziko vzniku karcinogenních látek.
Nebyli by to ale rakouští sociální demokraté, aby v celé diskusi o ceně řízku neviděli také záminku, aby si to mezi sebou mohly rozdat jednotlivé vnitrostranické frakce. V minulosti se přely o jadernou energetiku, následně o členství v Evropské unii či o správný postoj k migraci. V poslední době tak činí pěkně veřejně, jak se to v éře rychlého šíření informací po sociálních sítích sluší a patří. A politická konkurence jim za to tleská.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
