Robert Schuster: Merz zkusil restart s novými tvářemi ve vládě, ale úplně mu to nevyšlo

Jeho vláda i on sám čelí dlouhodobému poklesu popularity. Negativní trend zatím nedokázala zvrátit ani nedávno schválená reformní opatření. Jenomže, jak už to tak u Merze bývá, zdánlivě nic nemůže proběhnout hladce, což platí i pro změny v jeho kabinetu.

Spouštěč – odchod Jense Spahna

Přísně vzato byl spouštěčem všeho vynucený odchod šéfa křesťanskodemokratických poslanců Jense Spahna z čela frakce ve Spolkovém sněmu. Důvodem bylo, že spolu se svým manželem oznámili narození syna, kterého jim porodila náhradní matka ve Spojených státech.

V Německu je tato praxe zakázaná a rovněž samotný Spahn, jenž byl v minulosti ministrem zdravotnictví, se stavěl vždy proti jakémukoli uvolňování platných pravidel. Právě tento rozpor mezi teorií a praxí vyvolal v jeho straně vlnu nevole a vedl ke Spahnově odchodu z vlivné pozice.

Tím se Merzovi otevřel prostor pro rozsáhlejší změny. Jednak mu dalo obsazení místa v čele klubu šanci dostat tam někoho, kdo je vůči němu loajální. V případě ambiciózního Spahna si tím nemohl být nikdy stoprocentně jistý.

Kancléřova volba padla na dosavadního šéfa úřadu vlády Thorstena Freie, politika, jenž si podle pozorovatelů dosud nepočínal úplně úspěšně, pokud šlo o koordinaci práci ministerstev a celé koalice. Disponuje naopak letitými zkušenostmi z parlamentu, včetně dobrých osobních kontaktů na klíčové poslance koaličních sociálních demokratů.

Nedůstojné odvolání

Zajímavé je, koho Merz povolal namísto Freie: dosavadní ministryni zdravotnictví Ninu Warkenovou. Kdysi málo známá politička si za poslední měsíce získala uznání, když odstartovala reformu financování zdravotnictví, což bylo odjakživa považováno za jeden z nejnemožnějších úkolů německé politiky. Svou misi na ministerstvu sice ještě zdaleka nesplnila, ale Merz ji teď potřebuje někde jinde.

Čtěte také

Robert Schuster: Rok s Merzem aneb Jak Německo přišlo o iluze

Až do té chvíle probíhaly změny ve vládě docela dobře. Pak se ale rozhodl Merz vyhodit i ministra dopravy Patricka Schniedera. Proč, nikdo úplně neví, a kancléř to také nevysvětlil. Možná mu vadilo, že německá železnice stále ještě připomíná jedno velké staveniště a nízká přesnost spojů nepřestává být oblíbeným konverzačním tématem.

Skutečnost, že končí, zavolal Merz ministrovi na dovolenou a jeho odchod oznámil dřív, než za něj měl náhradu. Takže ministr dlouho nevěděl, na čem je, považoval to za nedůstojné, a proto nakonec sám svého šéfa veřejně požádal, aby ho z vlády odvolal. Tím spustil Schnieder velkou vlnu solidarity uvnitř vlastní strany.

Řídí stranu, ne firmu

Merzovi je od té doby vyčítán špatný styl a necitlivý postup. Poslední zasedání širšího stranického vedení mělo proběhnout ve velmi bouřlivé atmosféře, kdy jeden z členů vmetl stranickému šéfovi do tváře, aby si laskavě uvědomil, že řídí stranu a nikoli firmu. I další členové nejužšího kruhu dávali Merzovi najevo, že s jeho postupem nesouhlasí.

Robert Schuster|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Celé to vyvrcholilo tím, že poslanci ze Schniederovy domovské spolkové země, Porýní Falce, odřekli setkání s kancléřem, které už měli dlouho naplánované. V dopise, který mu napsali, mimo jiné stálo, že „aktuálně nevidíme možnost ke společnému jednání, neboť to předpokládá minimum vzájemné důvěry a úcty, což ale v danou chvíli není zaručeno.“

Merze samotného poslední události zjevně zaskočily, slibuje lepší komunikaci a neskrývá přesvědčení, že nejpozději s příchodem podzimu se zase všechno urovná. To je dost nereálná představa, když si uvědomíme, že právě v září proběhnou v Německu troje regionální volby, kdy minimálně ve dvou případech – v Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku-Předním Pomořansku, musí kancléřova strana počítat s jasnou porážkou.

A zda se křesťanským demokratům podaří vyhrát aspoň v Berlíně, je po nedávném islamistickém útoku na Pochod hrdosti přinejmenším nejisté.

Autor je editor deníku Právo