Robert Schuster: Jsou vznikající černo-zelené koalice v Německu pozdním triumfem Angely Merkelové?

29. květen 2022

Od chvíle, co loni na podzim odešla někdejší dlouholetá německá kancléřka Angela Merkelová z politiky, toho o ní příliš slyšet nebylo. Nevyjádřila se ani k válce na Ukrajině, ani nekomentovala vnitropolitický vývoj v Německu, případně počínání nové vlády v čele s Olafem Scholzem.

Její vlastní strana, Křesťanskodemokratická unie (CDU), se pod vedením nového předsedy Friedricha Merze, někdejšího kritika Merkelové, začala stále zřetelněji vzdalovat od kancléřčina politického dědictví. Jinými slovy, od středové politické orientace směrem ke konzervativnějšímu pojetí.

Čtěte také

V podstatě se dá prohlásit, že tomu tak bylo až do minulého týdne. Hned ve dvou spolkových zemích, kde se nedávno volilo, totiž oznámili křesťanští demokraté, že chtějí vytvořit vládu se Zelenými. Šlo by tak jinými slovy přesně o koalici, kterou v posledních letech své vlády stále častěji preferovala i Merkelová. Hlavně proto, že v ní viděla ideální nástroj na uskutečnění zelené transformace německé ekonomiky a společnosti, a to způsobem, který by byl stravitelný pro většinu občanů.

Během jejího aktivního politického života ovšem byly černo-zelené koalice výjimkou. Mohly za to až příliš hluboce zakořeněné vzájemné předsudky. Pro mnohé křesťanské demokraty byli Zelení utopickými snílky, v jejichž požadavcích na rychlý přechod k obnovitelným zdrojům energie spatřovali hrozbu pro německý průmysl, a tím pádem pro tisíce pracovních míst.

Varování pro Olafa Scholze

Čtěte také

Z pohledu Zelených byli mnozí křesťanští demokraté reakční zpátečníci, navíc náchylní ke korupčnímu jednání, a z jejich pohledu si proto po dlouhém vládnutí nezasloužili nic jiného než odchod do opozice. Teď se zdá, že podobné předsudky padly. Hlavně černo-zelená vláda v Severním Porýní-Vestfálsku, čili v nejlidnatější spolkové zemi, by mohla být hodně směrodatná. Pokud by fungovala v regionu, ve kterém se na malém prostoru soustřeďují takřka všechny problémy současného Německa, není důvod, aby tento model nebyl úspěšný také jinde, a hlavně na celostátní úrovni. Příklad sousedního Rakouska ukazuje, že to možné je. Předpokládá to ovšem schopnost dopřát partnerovi úspěch v oblastech, které on sám pro sebe považuje za zcela stěžejní.

Pro současného sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze musí být tento vývoj varováním. Jeho strana byla dosud přesvědčena, že Zelení jsou v levé části politického spektra jejím přirozeným partnerem, nemají nikoho jiného, ke komu by se mohli přimknout, a proto bude snadné přitlačit je v případě potřeby ke zdi.

Robert Schuster

Před dilema ovšem staví černo-zelené koalice i šéfa křesťanských demokratů Merze. Jeho zvolení do čela strany bylo považováno za rozchod s neideologickou politikou Angely Merkelové a jako návrat do dob před dvaceti lety. Namísto toho mu teď dává významná část jeho vlastní strany najevo, že si podobný retro obrat nepřeje. Jak se k tomu Merz postaví? Přizpůsobí se a otupí trochu hrany, nebo bude pokračovat v dosavadním kurzu a i nadále nebude Zelené považovat za potenciální partnery? I to rozhodne, jak dlouho se bude muset jeho strana spokojit s místem v opozici.

Autor je komentátor Lidových novin

Spustit audio