Robert Břešťan: Politické meze Václava Klause

Autor zaznamenal i vzpomínky na to, jak se prezident Klaus usilující o znovuzvolení choval před politickými stranami jako beránek a sliboval leccos, jen aby si pojistil dalších pět let na Hradě. Možná i podpis Lisabonské smlouvy by tehdy slíbil, kdyby to po něm někdo chtěl.

Vzpomínky časem blednou. Co je napsáno ale zůstává. Není proto od věci si připomenout, co před svým napínavým zvolením do druhého funkčního období Klaus skutečně říkal a sliboval poslancům a senátorům a jejich prostřednictvím i nám všem.

"Členství v EU není zastupitelné. To říkám zcela jednoznačně a velmi důrazně těm, kteří některé mé kritické postoje k Evropské unii nechtějí pochopit nebo je úmyslně karikují. Nebylo náhodou, že jsem v roce 1996 jako předseda vlády za naši republiku do Evropské unie podal přihlášku a že jsem v roce 2004 jako prezident v Aténách podepsal naši přístupovou smlouvu," řekl Václav Klaus při svém kandidátském projevu 8. února 2008.

Pozoruhodné - totéž mu docela nedávno připomněl i šéf Evropské komise José Manuel Barroso. Jenže tím chtěl na Hrad vzkázat něco, co Klaus slyšet nechce: Když jste podepsal výše zmíněné, měl byste teď podepsat i ten "prokletý Lisabon".

Ale zpět k rok a půl starým slovům Václava Klause: "Co úřad prezidenta republiky znamená, vím. Postupně jsem poznával, co prezident smí a co nesmí, ale pochopil jsem, že jsou i věci, které musí. Prezident nesmí být korouhvičkou, otáčející se podle větru. Prezident nesmí říkat jen věci líbivé a nekonfliktní. Prezident nesmí být politickým aktivistou, ale musí být aktivní," řekl Klaus a události mu rozhodně dávají za pravdu. Jen nás jeho kroky pravidelně přesvědčují, že pořád není úplně jasno v tom, co prezident smí, nesmí a co musí.

"Nemáme prezidentský systém," upozornil také v únoru 2008 Klaus. Teď mu totéž vzkazují ti, kterým se nelíbí jeho zákopová válka s "Lisabonem".

A současné Fischerově vládě snažící se z prezidenta podpis pod Lisabonskou smlouvu vymámit stůj co stůj není nic platný ani další autentický Klausův výrok: "Souboj o naši budoucnost patří v našem parlamentním systému primárně občanům a jejich reprezentantům v suverénních politických stranách. Tedy vám," nadbíhal poslancům a senátorům.

A takřka výhružně a neústupně dnes znění i tato Klausova slova: "Evropská unie nebude nikdy jednat zcela podle nás, neboť jsme její pouhou dvacetisedminou, ale to, co považujeme za správné a našim zájmům odpovídající, v ní prosazujme ze všech sil."

Ideální tečkou a paradoxně i vzkazem prezidentových odpůrců na Hrad může být ale úplně poslední věta kandidátského projevu Václava Klause z února 2008: "Politické soupeření je součástí demokracie, ale má své meze," pravil Klaus. Jenže - kde ty meze jsou?

Autor je šéfredaktor ČRo Rádia Česko