Robert Břešťan: Jak (ne)rozdupat Janotův balíček

V české politice ovšem balíček znamená něco úplně jiného. Slovem balíček se tu nazývá pořádný balík - úsporná opatření bratru za 75 miliard korun. Balíček, do kterého by se mělo vměstnat sedmdesát pět milionů tisícikorunových bankovek.

Jde ovšem jen o peníze virtuální, ty potenciálně uspořené, na které tedy není potřeba ani vak, ani balík, ani kufr. Jenže i o tenhle virtuální balíček se teď politici reálně přetahují jako malé děti pod stromečkem. Kdekdo chce nakouknout pod víko, i kdyby měl při tom celý balík rozdupat.

Konec metafor. Jde tu o spoustu peněz, o nevídaný dluh, který je i při své umírněné výši 156 miliard pořád hrozivý. Mohlo to být ale klidně i 230 miliard, nebo více. Je proto jenom logické, že chce ministr financí Eduard Janota, premiér Jan Fischer a vůbec celá vláda, svá úsporná opatření proti gigantickému schodku prosadit jako celek.

Vyžaduje to kompromisy ze všech stran. ODS a lidovci jsou připraveni při hlasování skřípat zuby, ale hlasovat pro. Ovšem jen pod podmínkou, že se v balíčku nebude vrtat nikdo jiný. A jak se věci dnes jeví - vrtat se v něm budou chtít jak sociální demokraté, tak komunisté. A podle logiky "když oni, tak i my" se pak na bobtnající balík vrhnou i všichni ostatní.

Dnes, den před očekávaným hlasováním o rozpočtu, se premiér Fischer "o návrhu mimořádných rozpočtových opatření pro rok 2010" bude bavit se všemi předsedy parlamentních stran.

Ať už to bude debata jakkoli vyhrocená, za delší konec v ní tahá Fischer s Janotou. Tvrdé postoje balancující i na hraně vydírání k politice patří. Pokud chce vláda svůj rozpočet prosadit, nezbude jí asi nic jiného, než s ním spojit svou existenci. Pro všechny strany by mělo být snazší odírat si vztekle zubní sklovinu než řešit, kdo, kdy a jak po demisi vlády bude lepit nový kabinet.

Janota je považován - s nadsázkou řečeno - za jediného žijícího experta schopného v České republice v posledním čtvrtstoletí sestavit státní rozpočet. Tuhle službu prokazoval ministrům ve vládách levicových i pravicových. Vždy vyslyšel politické zadání. Pro pány politiky je teď tedy asi trochu nezvyk, že je to Janota, kdo jim diktuje, jak má rozpočet vypadat.

Měl by v tom ale vytrvat. Sám se už ostatně nechal slyšet, že nechce svou dlouholetou kariéru na ministerstvu financí zakončit jako někdo, kdo svou zemi zadlužil nejvíc v historii.

Autor je šéfredaktor ČRo Rádia Česko