Richard Seemann: Rakousko směřuje k velké koalici

Především opoziční krajně pravicová Svobodná strana FPÖ se snažila dokázat, že představitelé velké koalice sociálních demokratů a lidovců ve svých televizních vystoupeních mlžili a voličům nic nového nepředložili. Východisko podle svého předsedy FPÖ Heinze-Christiana Stracheho vidí v zavedení přímé demokracie jako alternativy k dosavadnímu „rudo-černému vládnutí, které vede k islamizaci Rakouska“.

Sociální demokracii se podařilo však mediálně zvýraznit den před zasedáním oznámením, že její předsedkyně dolní sněmovny Barbora Prammerová přesto, že má rakovinu, je připravena v případě zvolení pokračovat v jejím řízení. Napříč politickým spektrem řečníci s radostí vítali její ochotu přes vážné onemocnění pokračovat ve své politické činnosti. Bude-li Prammerová uvedena opět do své předsednické funkce, rozhodne 29. října nově zvolená Národní rada, kdy se sejde na své ustavující schůzi.

O 183 poslaneckých křesel se doposud dělilo šest stran – velká koalice měla 108, z toho 57 sociální demokraté, 51 lidovci, FPÖ 38, Zelení 20, BZÖ12 aStronachův team pro Rakousko 5 mandátů. Téměř6 apůl milionu voličů bude rozhodovat o 2500 kandidátů čtrnácti politických stran. Na celostátní úrovni kandiduje dosavadních šest politických seskupení a mimoparlamentní komunisté, Piráti a Nová strana Rakouska NEOS. Dalších pět stran pouze v jednotlivých spolkových zemích, Křesťanská strana Rakouska, Strana vystoupení z EU, Strana mužů, Strana změny a Socialistická strana levice.

Podle volebních průzkumů sociální demokraté mohou získat 25 až 30 procent hlasů. Lidovci 24 až 29, FPÖ kolem 20, Zelení l5 a team 81 letého miliardáře Franka Stronacha 10 procent. Otevřenou otázkou zůstává, zdali se BZÖ podaří vrátit do parlamentu. Vše nasvědčuje tomu, pokud vyjdou předpovědi, že by mohla být obnovena i pro příští pětileté období dosavadní velká koalice.

V tomto smyslu se vedl závěrečný televizní duel mezi předsedy SPÖ a ÖVP spolkovým kancléřem Wernerem Faymannem a vicekancléřem Michaelem Spindeleggerem. Hlavní spor se přitom vedl o zavedení minimální mzdy, kterou prosazují sociální demokraté ve výši 1500 eur, a lidovci, kteří jsou proti, protože podle jejich názoru by to vedlo k nezaměstnanosti. Zahraniční politiky se praktiky diskuse vůbec nedotkla, protože obě strany jsou proevropské a hájí neutralitu. Tykající si předsedové se rozešli smírně s výzvou, aby voliči zvolili jejich strany tak, aby se mohli stát spolkovými kancléři.