Richard Biegel by vrátil tramvaje na Václavské náměstí
V dnešním (pátečním, 15.10.) Setkání jsme přivítali Richarda Biegela, jednatele Klubu Za Starou Prahu ...
Je také historikem umění se specializací na architekturu, urbanismus a památkovou péči, pedagog a tajemník Ústavu pro dějiny umění FF UK.
Když se vydáme po pražském Karlově mostě, směrem na Malostranské náměstí, nemůžeme minout románskou Juditinu věž. Sídlí tu Klub Za Starou Prahu. “Vznikl před 110 lety jako reakce na lavinovité ničení památek v centru města,“ shrnuje R. Biegel historii klubu, jehož členy byly např. Josef Gočár, Pavel Janák či Bohumil Hybšman. A dále dodáva “Stavitelé navrhovali k hloupým řešením ta chytřejší a ukazovali, kudy vede správná cesta.“
Kdy poprvé se R. Biegel pro architekturu nadchl? Vstupní branou mu prý byly knihy spisovatele Jaroslava Foglara: “Jako malý jsem vyrůstal na sídlišti. Když jsem poprvé přišel do centra města, byl jsem z něj nadšený. Tehdy se psala osmdesátá léta a já objevoval Stínadla. Díky nim jsem v době předrevoluční proběhal celé Staré Město. Všechny dvory tenkrát byly otevřené. S kamarády jsme lezli podzemními chodbami na řadu míst, např. i do kostela sv. Michala.“
Richard Biegel pracuje na Univerzitě Karlově. Přednáší architekturu, o které tvrdí: “Je jako hudba. Obklopuje vás a i když ji nevnímáte, tak pořád zní. Umět ji poslouchat a zvládnout rozpoznat čisté tóny od falešných je krásné.“ Tím, že se v Praze nachází spousta nevhodných budov, se netají. Sám vznik takových staveb nazývá "disneylandizací". “Je to stav, kdy se u domu natírají fasády, ale už nás nezajímá, co se děje za oponou, kterou rozhrne jenom málokdo. Domy staré Prahy jsou nabyty architektonickými detaily. Žily bydlením a měly stabilizované funkce. Dnes se spojí s těmi, co stojí vedle nich. Vznikne tak “ementál“, ne historické domy.“
Město a jeho proměny jsou nevyhnutelné. Jsou ale tradiční hodnoty, které jsou v něm stále přítomné: “Jde o to, kdy se doplňují a kdy přebíjejí. Vždy je potřeba být si vědom důsledků. Od 19. století se u nás mnohem méně připravují plány, které říkají, jak bude Praha vypadat např. za příštích 50 let. Parcely a plochy se rozprodávají bez limitů.“ Jinak tomu bylo v meziválečné době. Ta se prý ve vztahu k městu chovala nejzodpovědněji. Rozhodlo se o nedotknutelnosti Starého Města, Malé Strany a Hradčan. Stanovily se výšky domů, čímž se zachovaly pražské dominanty, a z větší části byla určena současná podoba hlavního města.
R. Biegel se stověžaté Prahy, kontrastující s mrakodrapy, rozhodně nezastává. Odsuzuje vznik některé komerční architektury a objektů budovaných jen ze snahy “upozornit na sebe“. V tomto ohledu paradoxně uvítal loňskou hospodářskou krizi. Ta prý městu jednoznačně prospěla. Řada projektů totiž byla kvůli nedostatku peněz odložena. “Co dnes budujeme bude značka naší doby, vnímané jako značně konzumní.“ Jsou ale i stavby, které oceňuje, mj. Galerii Langhans či tzv. Tančící dům.
Okolo posledně zmiňované budovy vznikla řada diskusí souvisejících s její estetikou. Nabízí se proto příměr k “Blobu“ architekta Jana Kaplického. Jak se k němu staví R. Biegel? “Málokdy se tolik lidí shodlo na tom, že by je jedna stavby tolik potěšila. Možná, že by se rychle okoukala. Myslím ale, že když se vytvoří stavba, která lidi povzbudí, tak by se mělo jejich přání vyhovět nebo ho alespoň vyslyšet.“ Na otázku, zda by jej nechal přemístit na místo Strahovského stadionu výstižně reaguje: “Architektura není sklenička, kterou můžete postavit jinam, protože vám na hraně stolu překáží.“
“Praha by měla využít svých neuvěřitelných kvalit, místa sepětí s krajinou a toho, že je v podstatě velkou vesnicí a místem k životu. To jsou kvality, které jsou naprosto nezpochybnitelné. Nechápu, proč se v místech, která se nově vytvářejí, nepokračuje v přátelském městě, kde se kvalitní architektura snoubí s kulturním životem.“ Říká R. Biegel, který je také velikým zastáncem návratu tramvají do ulic města. Přivítal by je jak na Václavském náměstí, tak na Národní třídě či v ulici Na Příkopě. Zcela by naopak změnil kontroverzní pražskou magistrálu. Měla by být prý více o lidech, než o automobilech.
V posledních letech vznikla v Praze celá řada občanských iniciativ, která chce zlepšit životní prostředí svého města. R. Biegel k aktivitě obyvatel říká: “Jedná se převážně o sdružení soustředěná na jednotlivé čtvrti. Jsem ale optimista. Nečekal jsem, že se podaří probudit zájem lidí a bál se, že nastoupí úplná lhostejnost. Teď takový pocit nemám a uvidíme, jak se bude situace dál vyvíjet.“
Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru s Vladimírem Krocem ...
Pokud jste nestihli pondělní rozhovor se světoznámým rybářem Jakubem Vágnerem, přečtěte si článek Elen Horálkové: Světoznámý rybář Jakub Vágner vrací úlovky zpět přírodě
Jiří Straus, prorektor Policejní akademie ČR v Praze, se léta zabývá okolnostmi smrti Jana Masaryka. "Z mého pohledu to byla jasná vražda". Více se dozvíte v úterním článku Jana Profouse: Jan Masaryk byl podle Jiřího Strause jednoznačně zavražděn
Jen 14 dní "starou" knihu Mosty do Tel Avivu nám ve středu představil spisovatel Jiří Šulc v rozhovoru s Vladimírem Krocem. Přečtěte si článek Věry Luptákové: Kniha Jiřího Šulce "Mosty do Tel Avivu" mapuje protižidovské pogromy roku 1946
Dne 11. října roku 1984 udělila Královská švédská akademie věd Nobelovu cenu za literaturu českému básníkovi, spisovateli, novináři a překladateli Jaroslavu Seifertovi. Z rukou švédského krále tehdy cenu přijala jeho dcera Jana Seifertová – Plichtová. Hovořili jsme s ní ve čtvrtek. Přečtěti si článek Jana Sklenáře: Jaroslav Seifert byl tak trochu chráněné zvíře, říká dcera Jana
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
