Režisér SKUTRu: Klempíř je slabý. Člověk neví, jestli být více umělcem, nebo politickým aktivistou

„Není to jen divadlo pro úzkou skupinu diváků, ale do Národního divadla přijde široké spektrum diváků z různých koutů České republiky,“ přibližuje režisér pro Český rozhlas Plus. Pestré publikum si žádá i různorodý repertoár, který se podle Kukučky podařilo vytvořit.

Čtěte také

Divadlo je jako rodina, říká Sára Rychlíková. Jak se připravuje na shakespearovské slavnosti?

„Může se stát, že se ne každému bude líbit každá inscenace, ale naopak si každý divák v našem divadle určitě najde tu svou,“ věří.

Různorodost témat a představení divadlu přináší i kritická ocenění, vyzdvihuje umělecký šéf a zmiňuje dvě inscenace roku nebo nominaci za nejlepší herecký výkon.

„Když se člověk zastaví a začne to pojmenovávat, tak by na to mohl být i hrdý. Ale když je v tom ponořený, tak to asi vidí jako spoustu nekonečných komplikací,“ bilancuje po čtyřech sezónách.

Čtěte také

Ester Geislerová jako režisérka: Chtěla jsem o tátovi vědět víc a vynést na světlo všechno zajímavé

Práce pro tak velkou instituci je mnohdy ovlivněná řadou nepředvídatelných faktorů, na které musí umělecký tým reagovat, připouští Kukučka. Překvapilo ho, kolik lidí se k inscenacím Národního divadla vyjadřuje nebo je hodnotí.

„Je to instituce, kde říkám, že i uklízečka má velmi intenzivní emoce a všechno se řeší přes emoce,“ popisuje s úsměvem. „Postavit ty věci znovu na zem někdy chvíli trvá, a to je velmi překvapivé, neztratit v tom koncept a rozum je někdy náročné.“

„Nebezpečně slabý ministr“

I u povedených a chválených inscenací se vždy najde někdo, kdo má úplně jiný názor na to, jak by představení mělo vypadat, uznává Kukučka s tím, že neztratit energii, chuť i důvěru v instituci může být pro umělce obtížné i kvůli nejasné podpoře kultury ze strany státu.

Čtěte také

Divadlo pod tlakem. Zápas nezávislé kultury proti cenzuře a ekonomické likvidaci

„Kultura z nás dělá to, na co jsme pak ve výsledku hrdí,“ zdůrazňuje umělecký šéf. „Jsou momenty, kdy člověk neví, jestli má být více politickým aktivistou, nebo umělcem, který vytváří imaginární světy. Protože se začíná dívat okolo sebe, trochu se třást, co se to vlastně děje a klást si spoustu otazníků.“

Problém vidí v tom, že kultura je podfinancovaná a Klempíře nepovažuje za dobrého manažera. „Lidé jsou nejistí,“ upozorňuje. 

Jako umělecký ředitel Činohry Národního divadla se zamýšlí nad tím, jestli má vůbec právo se k ministerstvu kultury, svému zřizovateli, vyjadřovat.

Čtěte také

I dobrá mainstreamová inscenace by měla umět klást otázky, říká divadelní dramaturg Satoranský

„Na druhou stranu, kdo jiný se má ozvat,“ poukazuje. „Považuji ho (Klempíře) za velmi slabého ministra, až nebezpečně slabého, protože takové kroky mohou vést k dlouhodobému poškození kultury, která je už tak dlouhodobě podfinancovaná.“

Právě v nejisté a chaotické době podle Kukučky mohou divadelní představení sehrát důležitou roli – už jen tím, že každý den spojují tisíce diváků, umělců a kulturních pracovníků, kteří v sále prožívají společné emoce a témata.

„Navzdory všemožným technologiím se od sedmé večer vždy stane zázrak,“ popisuje režisér. „Ten okamžik, kdy tak velká skupina lidí sedí pohromadě každý večer, to je něco, co ničím jiným nemůžete nahradit,“ vyzdvihuje Kukučka a dodává: 

„Národní divadlo je plné nesmírných talentů v celé šíři, nemluvím jen o hercích a pro mě je neuvěřitelné, že toho můžu být součástí.“

Jak zvládá samotu uměleckého ředitele? Proč ho znervózňuje současná situace na ministerstvu kultury? A jak propojit divadlo s investigativní žurnalistikou? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.