Rezignace náměstka policejního presidenta Miroslava Antla

Některé z nich dokonce přímo referovali, že náměstek policejního presidenta řídil opilý. Neexistuje zřejmě přesná definice stavu, při kterém je člověk opilý, avšak pravda je, že Antlova opilost pravděpodobně obnášela dvě piva. Pokud je samozřejmě možné věřit různě proniklým informacím o dechové zkoušce. Přesnější zkoušce krve se Antl odmítl podrobit. Nehoda se obešla bez zranění. Škoda představuje zhruba tři sta tisíc korun.

Nejde tedy o nijak velký skandál, přesto i ten vyhodnotil Miroslav Antl správně a po poradě se svými nadřízenými rezignoval na svůj post. Vnesl tak do české reality docela zajímavé pojetí kultury. Mnohé jiné osoby na důležitých funkcích neodstoupily kvůli daleko závažnějším věcem, než jsou dva vypité půl litry piva a škoda tři sta tisíc korun. Kdyby politikové a jiní policejní funkcionáři byli stejně důslední, v České republice by se zřejmě za chvíli nedostávalo ani politiků ani policejních funkcionářů. Je pravda, že samotné provinění Miroslava Antla není velké, avšak závažnějším faktem beze sporu je, že se náměstek odmítl podrobit krevní zkoušce. A pokud by se prokázalo, co tvrdí druhá účastnice nehody, že jel na červenou s majáčkem, pak by se provinění Miroslava Antla dostalo do méně příznivého světla.

Do světla více příznivého se naopak dostává jeho zhodnocení situace a odchod z policie. Zcela jinou politickou kulturu naopak předvedl v roce devatenáct set devadesát osm tehdejší senátor Jan Kavan. Při své, dnes už pověstné klikaté jízdě, při které naboural tři automobily. Při tom se zachoval ještě arogantněji než Antl, když zamával svým senátorským průkazem a s odkazem na imunitu se odmítl podrobit i dechové zkoušce. Potom nejprve zcela popřel, že alkohol před svou akrobatickou jízdou pil a dále tvrdil, že pach podobný alkoholu v jeho voze, jak ho zaznamenali svědci, pocházel ze speciální masti, kterou si léčil bolavá záda. Poté Kavan připustil, že alkohol pil, ale v míře velmi malé. Obnášející čtyři deci vína, tedy stejné množství jako nejspíš vypil i Antl. Jan Kavan nejenže nerezignoval na senátorský mandát, ale společně s dalšími kontroverzními fakty, zejména ze své minulosti, to dotáhl až na místo předsedu vlády a ministra zahraničních věcí, kde se jeho jméno dále objevuje kolem, mírnými slovy, ,,Problematických kauz".

I za ně odmítl nést i jakoukoliv odpovědnost a ve své současné funkci předsedy Valného shromáždění OSN a zároveň poslance Parlamentu České republiky se už tomu všemu může jen smát. Jan Kavan je tedy typickým příkladem zcela opačného přístupu k veřejné službě, kterou je jak služba ministra, tak náměstka policejního presidenta, než si zvolil Antl. Ten také není zcela nekontroverzní osobností a však svými veřejnými výroky a svou prací si získal jistý respekt. Svého času se stal nejznámějším okresním státním zástupcem, kdy začal velmi dobře využívat svých kontaktů na místní média i místní zpravodaje.

Postupně se díky své popularitě stal šéfem úřadu vyšetřování a náměstkem policejního presidenta. Je skoro neuvěřitelné, že svou poměrně strmou kariéru by nyní riskoval kvůli dvěma dvanáctkám. Bylo by samozřejmě zajímavé vědět, jaké další pohnutky za vším stály. V každém případě je ale možné jen opakovat, že Antlovo provinění je především v tom, že se pokusil vyhnout odpovědnosti za svůj čin a možná také poněkud propadl aroganci, díky vlivu, který ve své funkci měl.

V nastolené cestě však nepokračoval a ještě před koncem vyšetřování a vyřčení verdiktu sám dobrovolně opustil funkci, ve které měl sloužit veřejnosti a svým způsobem jí dokonce jít příkladem. Je to jistě námět k zamyšlení pro veřejné činitele Kavanova typu. Ale i proto jaká je škoda, že se to týká pouze drobné automobilové nehody, kde škoda nepřesahuje cenu běžného automobilu. Jednání a rozhodnutí, mající za následek škody daleko většího rozsahu, zatím nestojí za tolik mediální pozornosti.