Rezerva má být první výdaj. Učme i děti, aby si z kapesného odkládaly, v dospělosti z toho bude vrozený zvyk, říká ekonom Skořepa
„Češi jsou hospodáři začátečníci. Spousta peněz se nám pořád válí na běžných účtech, někteří z nás si je nechávají v penzijním připojištění. Z toho je vidět, že mnozí lidé si pořád nedávají pozor na výnosnost těch peněz,“ všímá si ekonom České spořitelny Michal Skořepa, který ve své knize Finanční jednohubky definoval tři základní pravidla pro zodpovědné spravování vlastních financí – rezervu, revanš a porozumění.
„Asi nejbolestnější je rezerva – jakmile máme první příjmy, i kdyby to bylo kapesné, tak rezerva je úplně první výdaj. Pokud samozřejmě zrovna nejsem v kritické situaci, pak se ta rezerva může naopak čerpat,“ nastiňuje Skořepa. „Navrhuji tlačit do toho i děti, aby si z kapesného vytvářely svou pidi rezervu, ze které potom v dospělosti začne být vrozený zvyk.“
Čtěte také
Zpravidla se doporučuje mít v rezervě připravený obnos ve výši tří až šesti měsíčních výdajů domácnosti. Největší nevýhodou plánování rezervy je ale její abstraktnost, uznává Skořepa. Krize přijít vůbec nemusí, nebo může být obtížné ji rozeznat. Řada lidí se proto zdráhá odkládat si tolik peněz bez konkrétnější motivace.
„Mnozí z nás mají pocit, že jsou v kritické situaci dvacet let a říkají, že nemají, kde by na to vzali, že ani korunu nemůžu dát stranou,“ popisuje ekonom a reaguje:
„Tento způsob vyjadřování je výrazem finanční neznalosti nebo neschopnosti dobře hospodařit. V kritické situaci můžu být pár týdnů, pár měsíců, kdy se stane nějaký průšvih. Ale ne léta za sebou. Tam je můj životní styl nastaven špatně a musím ho nastavit tak, abych byl schopen rezervu vybudovat.“
Čtěte také
Druhým pilířem hospodaření je podle něj revanš – je potřeba počítat s tím, že cokoliv v ekonomice probíhá, je dvousměrný proces, něco za něco. I v případě zdánlivě bezplatných produktů je proto potřeba přemýšlet, proč to druhá strana dělá a jakou kompenzaci za to získává.
Posledním bodem je porozumění. „Rozumět je nejobecnější a nejsložitější. Měli bychom podnikat jenom ty transakce, kterým rozumíme, kde víme, jak to bude fungovat, jak je postavena motivace protistrany, jak je to celé vymyšleno, jak to druhá strana myslí a jestli se na mě nechystá něco zlého,“ vysvětluje Skořepa a poukazuje:
„V dnešní době, jsou všechny dokumenty dlouhé, je tam spousta různých výjimek a málokdo má sílu číst všechny mnohastránkové obchodní podmínky. Dodržet toto pravidlo je těžké, ale měli bychom se snažit.“
Jedni z nejspořivějších
Obecně ale podle něj platí, že Češi jsou opatrní hospodáři a o svých financích smýšlí konzervativně. Velkým zlomem v zájmu o investování ale byla pandemie covidu a velká inflace posledních let.
Čtěte také
„Vlna dvou let s vysokou inflací udělala pro českou investiční finanční gramotnost mnohem víc než veškerá literatura. Nastal velký zlom a je vidět, že jsme se rozinvestovali. Je to velký posun, protože si dáváme větší pozor a víc sledujeme, co kolik nese,“ chválí.
Češi přesto patří mezi nejspořivější národy Evropy, společně s Němci a Švýcary. Podle Skořepy tomu tak ale nebylo vždy – do pandemie jsme patřili k evropskému průměru, obavy zažehla až pandemická krize.
Nyní se ostražitost trochu proměnila a místo ukládání peněz na spořící vklady začali Češi objevovat svět investic.
„Když se podíváme na čísla o náladě v ekonomice, tak Česko je na to velmi dobře v evropském kontextu. Čili to není tak, že bychom byli národ lidí, kteří se teď strašně všeho bojí a nechtějí utrácet, protože co kdyby náhodou něco. Spíš jsme se naučili investovat a máme trošku lepší tykadla na to, co s penězi,“ vyzdvihuje ekonom.
Čtěte také
Přesto se Česku nevyhýbají světové trendy a vliv emocí. Nejčastěji se projevují při nákupu zboží, které je aktuálně populární, nebo nějak souvisí s oblíbenou významnou osobností či firmou – ať už se jedná o značku produktu nebo koupi jejich akcií.
„Stáváme se obětí různých mód, v psychologii se tomu říká vagónový efekt,“ uzavírá Skořepa. „Někteří z nás se tomu snaží vyhnout, jiní v tom naopak vidí kouzlo, že jsou členem nějaké skupiny. Dává to určitý smysl – pokud hodně lidí něco dělá, tak velmi často je to relativně rozumná věc, jinak by to tolik lidí nedělalo. Bohužel zdaleka ne vždycky to platí.“
Jsou Češi dobří hospodáři? Jaké faktory ovlivňují úroveň naší finanční gramotnosti? A jak vytvořit dostatečnou rezervu? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Moderuje Václav Pešička.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
