Řešení blízkovýchodní krize? Posílení tamní ekonomiky

Od globální ekonomiky jsou odtrženi nejen iráčtí sunnité, ale celý Blízký východ, doplňuje komentář list New York Times.

Na Blízký východ připadají jen čtyři procenta celosvětového dovozu, což je méně než v roce 1983 – jenom na Německo nyní připadá 6,4 procenta. Tamní ekonomiky jsou nejen odtrženy od zbytku světa, ale také od sebe navzájem.

Většina exportu v severní Americe, Evropě nebo Asii směřuje do zemí daných oblastí – dvě třetiny exportu mířícího do evropských států pochází z Evropy. Na Blízkém východě se místní země na exportu podílejí jen 16 procenty.

Čtěte také

Západní pozorovatelé se zaměřují na politické aspekty blízkovýchodních problémů, ale tamní obyvatele podle amerického listu zajímá hlavně ekonomika. Občané Pásma Gazy si podle čerstvých průzkumů přejí mír s Izraelem a více pracovních příležitostí. Íráncům na srdci leží více starosti běžného života než pokračování v jaderném programu.

Je chybné dělat rozdíl mezi ekonomickými a politickými problémy, protože ekonomika a politika jsou všude na světě spojeny. Klíčem k řešení chronické nestability ohrožující americké zájmy na Blízkém východě je ekonomický růst – uvádí komentář amerického listu.

Bandar Abbás, na bazaru (Írán)|foto: Vít Štěpánek

Mnohde je důvodem problémů přebujelý veřejný sektor. V Egyptě je v něm zaměstnáno asi 30 procent pracovníků a porevoluční vláda ještě zvýšila jejich počet i jejich platy. Vládní dotace, zejména pohonných hmot, vyvolává nadbytečnou spotřebu a usnadňuje existenci energeticky náročného průmyslu. Napíná to vládní rozpočty, prohlubuje deficit a zvyšuje cenu půjček.

V takové situaci trpí soukromé podnikání, které by mohlo podnítit ekonomický růst a zaměstnanost. Počet lidí bez práce je v mnoha blízkovýchodních zemích nyní větší než před revolucemi arabského jara. Tyto problémy se neomezují jenom na státy závislé na dovozu ropných výrobků.

Mezinárodní měnový fond upozornil, že doby nadbytku ropy se chýlí ke konci vlivem velkých výdajů a rostoucího počtu obyvatel. Tyto země jsou mimořádně citlivé na snížení cen ropy, což vzhledem k hledání alternativních energetických zdrojů hrozí.

Čtěte také

Zmíněné problémy jsou přitom řešitelné. Politické spory jsou často neprůstřelné, avšak Západ je schopen pomoci a místní vůdci jsou pomoci otevřeni. Příkladem za všechny může být Jordánsko, které v době arabských revolucí trpělivě provádělo s pomocí USA a MMF nepopulární reformy.

Dovozci ropy musejí nahradit drahé vládní dotace pomocí cílenou na potřebné skupiny a na vytvoření záchranných sociálních sítí. Dále je zapotřebí snížit závislost na vnější pomoci, omezit korupci a zvýhodnit soukromý sektor. Vývozci ropy zase musejí snížit výdaje a zpestřit ekonomickou činnost.

USA a jejich spojenci by se neměli omezovat jen na rady, ale také na ocenění těch vlád, které budou s reformami ochotny začít. Amerika by měla spoluprací s bohatými ropnými státy investovat do prosperity sousedů těchto zemí a zlepšit přístup blízkovýchodních zemí na západní trhy, zejména na ty v Evropské unii – doporučuje list New York Times.

Zpracováno ze zahraničního tisku.