Reportérka z Libanonu: Zničené domy i infrastruktura. Nezdá se, že by se situace na jihu měla měnit

Jste v Libanonu, v Bejrútu. Jaká je nálada mezi lidmi? Sledují upřeně to jednání v Itálii?

Myslím, že mnoho lidí to sleduje, ale zároveň to tady na ulici rozhodně nepoznáte. Řekla bych, že v Libanonu panuje skeptický pragmatismus: Libanonci jsou po těch letech bezprecedentní krize, ať už ekonomické, politické nebo i bezpečnostní, často zklamaní z výsledků různých politických deklarací nebo diplomatických snah.

Čtěte také

Libanon dál čelí izraelským útokům. „Izraelci ničí všechno s odůvodněním, že je tam Hizballáh“

Takže myslím, že ano, veřejnost sleduje jednání s opatrností, ale bez velkých očekávání.

Zároveň je v Libanonu teď horké léto. Myslím si, že mnoho lidí se snaží využít hlavně té situace, že v některých částech země když z toho vyjmeme jih, je relativní klid, a že mohou alespoň na chvilku nechat starosti spojené s válkou a s tou neustálou krizí za sebou.

Například pláže jsou tady kolem teď neustále plné. Řekla bych, že je to obraz plný kontrastů.

Jak se teď lidem na jihu Libanonu žije? Je už tam humanitární situace lepší a je ve zbytku Libanonu situace o poznání lepší?

Ve zbytku Libanonu ano. Ale ten jih je místem, kam se lokalizovaly zbylé boje a kde dochází k demolicím. Stále je tam okupační linie, která odřezává desítky tisíc lidí od jejich domovů, kam se nemohou vrátit.

Dnes se bavíme zhruba o 360 tisících vnitřně vysídlených Libanoncích, kteří se nemohou vrátit domů na jih Libanonu právě kvůli pokračující okupaci izraelské armády, kvůli demolicím jejich domů, kvůli nefungující infrastruktuře.

Čtěte také

Analytik Tureček: Libanon je jako sud střelného prachu. Teď se stal vedlejší obětí izraelsko-palestinského sváru

V humanitárním reportu, který jsem dnes četla, stálo, že asi 700 tisíc lidí je bez přístupu k funkční, užitelné vodě právě kvůli úderům, které zasáhly kritickou infrastrukturu.

Problémů je opravdu mnoho. Včetně finanční závislosti lidí z jihu země na příbuzných. Včetně toho, že desítky tisíc lidí stále žijí v azylových domech, nebo jsou plně závislí na svých blízkých.

Situace na jihu je opravdu kontrastně jiná od situace například v Bejrútu nebo v jiných částech Libanonu. A zatím se nezdá, že by se měla rapidně měnit.

Rozšíření pilotních zón

V návrhu, který se bude v Římě projednávat, je také rozšíření takzvaných pilotních zón na jihu Libanonu. O co přesně jde? Je to to, na co lidé čekají?

Někteří lidé určitě doufají – například teď ve městě Khiam, o kterém se hodně diskutuje, že by mohlo být tím dalším místem, kam by se mohly pilotní zóny rozšířit – že se budou moct vrátit domů.

Zároveň je velká otázka, kam se případně vrátí, pokud se vrátí. Protože máme zprávy o zničených zemědělských půdách, zdemolovaných domech, nefungující infrastruktuře, o neexistujících zdravotních střediscích a školách a podobně.

Čtěte také

Hizballáh pro Izrael představuje větší nebezpečí než Írán, válka se může protáhnout, říká novinář

Pilotní zóny od začátku provází hodně problémů, to je potřeba trošku dovysvětlit. Nejdřív se diskutovalo, jaké obce nebo města vůbec budou těmi prvními, kterých se budou týkat. Potom se diskutovalo o tom, že ten posun nenastoupil tak rychle, jaká byla původní domluva.

Libanonská delegace v Římě se dnes snaží dokázat, že izraelská strana porušuje dohodu tím, že pilotní zóny nechce rozšiřovat. Izraelská strana se nechala slyšet, že je chce rozšířit až v momentě, kdy bude vědět, že libanonská armáda úspěšně přebírá kontrolu nad těmi původními zónami, a teprve potom se hodlá bavit o těch dalších.

Mezitím pokračují demolice a devastace existujících struktur v okupovaných vesnicích, obcích, městech.

Zatím se nezdá, že by ten mechanismus zón byl nastavený funkčně. A zatím vůbec nic nenapovídá tomu, že by bylo možné je v nějaké blízké budoucnosti rozšiřovat, protože to opravdu naráží na neslučitelné představy obou stran.

Vojsko Libanonu by na oplátku mělo zajistit odzbrojení hnutí Hizballáh. Jak je to s hnutím Hizballáh, jaké jsou jeho postoje k té situaci?

Hizballáh, řekněme, dlouhodobě kritizuje libanonskou vládu za její postup, tedy za to, že se otevřela diplomatickým jednáním s Izraelem. My ale samozřejmě víme, že Hizballáh má v rámci Libanonu jenom omezenou pozici, kritiků Hizballáhu i kritiků vlády je tady spousta.

Čtěte také

Izrael usekává drakovi hlavy, ale nikdo neví, kolik jich Hizballáh ještě má, komentuje Schneider

Myslím, že je v tom také hodně pragmatismu. Hizballáh neustále opakuje, že se nic nesmí stát na úkor libanonské suverenity a práva na odpor. Zároveň je Hizballáh součástí takzvané osy odporu v čele s Teheránem. Vidíme, že další regionální hráči oslabují, jako třeba Hamás v Pásmu Gazy.

Takže je velká otázka, jak Hizballáh kalkuluje s možnou vnější podporou svých snah. Sleduje to nyní opatrně, není tak odvážný ve vlastních krocích a sám nahlas říká: Pokud libanonská diplomacie tlaku na Izrael, tak to bude fajn.

Hizballáh si ale vyhrazuje stále právo na to reagovat podle situace na bojišti.

A je velká otázka, jestli nějaká eskalace nepřijde. To je jedna z věcí, která se v Libanonu skloňuje nejvíc – co se může stát ve chvíli, kdy se izraelská armáda posune a Hizballáh na to bude reagovat tak, jak jsme viděli v posledních týdnech a měsících.