Reportáž z naleziště v Abúsíru: Práce egyptologů tu nikdy nekončí
Archeologické naleziště v egyptském Abúsíru patří už skoro šedesát let k výstavním skříním české egyptologie. Na rozdělanou práci navazuje i letošní vědecká expedice, kterou doprovází reportér Českého rozhlasu Plus Radek Kříž.
Pracovní týden začíná pro archeology v sobotu a končí ve čtvrtek, pracuje se od sedmi hodin ráno do dvou hodin odpoledne. Kromě archeologů jsou u vykopávek inspektoři, kteří dohlížejí na průběh vykopávek za egyptskou stranu.
Bílá hůl a místní rituály
Podle bílé hole se dají poznat předáci. Ti mají nejvíce zkušeností a často s českými archeology spolupracovali už i jejich dědové. Jde o zodpovědnou funkci, protože mají na starost Egypťany, kteří kopou a musí být opatrní, aby nedošlo k poškození nálezů.
Během dne pracují Češi buď přímo v hrobkách, nebo v jejich předsálích. Práci doprovázejí místní rituály – čas na silný sladký čaj nebo kávu či neustále se opakující zdravení. A pak všudypřítomná improvizace.
Práce v Abúsíru nikdy nekončí. Nejprve se musí kopat, pak třídit, katalogizovat, fotodokumentovat a hledat kontext. Na každou z těchto fází vždycky přijede specialista. A i když se nakonec zlomky nebo i velké kvádry určí, zrestaurují a znovu zasadí na místo nálezu, během několika let můžou restaurátoři přijít znovu kvůli místním podmínkám.
Když se písek vytěží
Jak to vypadá, když se písek vytěží? V kapli u hrobky, veliké přibližně jeden metr na dva metry, provádí Martin Dvořák restaurátorské práce na tzv. nepravých dveřích. Má k tomu speciální kladívko, kterým opatrně oklepává překryvovou vrstvu.
Jak říká, bez trpělivosti by to nešlo. Postupně se objevují původní barvy. „Každá značka měla svou charakteristickou barevnost. Paleta barev byla ale relativně omezená – ve Staré říši, což je přibližně období 2400 let př. n. l., užívali Egypťané jen základní paletu barev: modrou, zelenou, různé okry, železité hlinky, což je žlutá, červená, pak černou, bílou a tím skoro končíme. Oni ani nemíchali barvy, nedělali odstíny,“ vysvětluje Dvořák.
Nepravé dveře měly v hrobkách obrovský symbolický význam. Jsou to kamenné dveře, na kterých zpravidla býval vyobrazený zemřelý, jak sedí u obětního stolu. Označovaly hranici mezi naším světem a světem zemřelých. Právě nepravými dveřmi mrtvý vstupoval na onen svět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.