Reittererová: Ema Destinnová čelila nepochopení. „Byla divokou rebelkou,“ doplňuje Klein Svobodová
Světovou operní hvězdu Emu Destinnovou doma dlouho neuměli přijmout a ocenit. „Představy o ženské kráse tehdejší doby byly velmi zvláštní a navíc rozhodovala komise složená výhradně z mužů,“ připomíná hudební historička Vlasta Reittererová. Spisovatelka Lucia Klein Svobodová ji ve své trilogii vykresluje jinak než tradiční portréty: „Vnímám ji jako divokou rebelku, nadprůměrně inteligentní osobnost,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.
Málokdo ví, že Destinnová původně toužila stát se houslistkou. Na housle hrála výborně a hudbu milovala odmalička. Jenže tehdejší doba dívkám tuto cestu prakticky znemožňovala.
„Bylo velmi zajímavé, že Ema Destinnová housle opravdu milovala, ráda na ně hrála, byla na svůj věk vynikající houslistkou a toužila je studovat. Bohužel tehdy dívky nemohly studovat housle na konzervatoři,“ říká Lucia Klein Svobodová. Zpěv tak byl podle ní jedinou možností, jak se mohla umělecky realizovat.
Právě dramatický soprán se stal jejím hlavním oborem. Podle hudební historičky Vlasty Reittererové měla Destinnová největší úspěchy v dramatických rolích. „Její hlavní obor byl dramatický. Měla velký úspěch se Santuzzou v Sedláku kavalírovi nebo se Straussovou Salome,“ připomíná. Lyrickým rolím byla vzdálenější – hlasově i typově.
Začátky však nebyly snadné. V Národním divadle byla odmítnuta, a to nejen kvůli hlasu, ale i vzhledu. „Představy o ženské kráse tehdejší doby byly zřejmě velmi zvláštní,“ říká Reittererová.
Podle ní mohl sehrát roli i způsob, jakým se tehdy prezentovala. Pokud před komisí zazněla Carmen v podání „živočišné ženy, svým způsobem vulgární,“ šlo o šok. „Navíc rozhodovala komise složená výhradně z mužů,“ dodává.
Úspěch v zahraničí
Zlom přišel až v zahraničí. Nejprve v londýnské Covent Garden, poté v Metropolitní opeře v New Yorku. „Ve chvíli, kdy nastoupila do Metropolitní opery v Americe, se z ní stala skutečně světová hvězda,“ říká Klein Svobodová.
Právě tam byla přijata nejen jako výjimečná pěvkyně, ale i jako společenská dáma a módní ikona. „Postupně se vyvinula a naučila se společenskému chování, protože původně to bylo dítě pražské ulice,“ doplňuje Reittererová.
Lucia Klein Svobodová se ve své trilogii snaží Destinnovou zbavit idealizovaného obrazu „božské Emy“. Vidí ji spíš jako silnou a neklidnou osobnost. „Vnímám ji jako divokou rebelku, nadprůměrně inteligentní osobnost,“ vysvětluje. Velký vliv na ni měl otec Emanuel Kittel, který se pohyboval v širokém uměleckém okruhu. „Kdyby ho neměla, neměla by ani ten svobodný duch,“ dodává autorka.
Zásadní zlom v jejím životě přinesla první světová válka. Destinnová byla internována na svém zámku ve Stráži nad Nežárkou a dlouhá přestávka znamenala konec její vrcholné kariéry. „Po válce už byla pauza příliš dlouhá,“ říká Klein Svobodová. Svět se mezitím změnil – nastoupil film, jazz a nové umělecké směry.
Podle Vlasty Reittererové se do jejího osudu silně promítla také politika. „Po první světové válce se na ni začalo pohlížet téměř jako na vlastizrádkyni,“ připomíná. Přidaly se zdravotní potíže i únava z let strávených na jevišti.
Ema Destinnová zemřela ve dvaapadesáti letech. Podle Reittererové zůstala v jejím životě nenaplněná především osobní rovina. „Nenašla vhodného partnera pro život,“ říká. Klein Svobodová dodává, že Destinnová možná své nejhlubší otázky ani nechtěla vyslovovat přímo. „Možná proto se uchylovala k umění, kde může mluvit skrze jiné postavy,“ uzavírá.
Poslechněte si celý pořad Hovory. Audio je nahoře v článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
