Reforma veřejných financí, naše peněženky, záchranáři v Íránu a angažmá Jana Kalouska

Stručný přehled událostí

Hana Hikelová: Tento týden přinesl změnu v letopočtu a v platnost vstoupila v České republice řada změn. Jakých? O tom budou za malou chvíli diskutovat šéfové dvou nejsilnějších poslaneckých klubů Petr Ibl a Vlastimil Tlustý.

Prezident republiky Václav Klaus přednesl svůj první novoroční projev. Připomněl že rok 2004 je pro naši zemi důležitým mezníkem - staneme se součástí evropského nadnárodního celku.

Místopředseda vlády Stanislav Gross dal najevo, že by přivítal účast předsedy Lidovců ve vládě. Miroslav Kalousek v pořadu Týden v tahu možná prozradí více.

Policii se podařilo dopadnout pravděpodobného pachatele osmnácti bombových útoků.

Vedení Českých drah se dohodlo s odbory na nové kolektivní smlouvě. Stávka na železnici je tak zažehnána.

Zatímco Češi se v novém roce podle výzkumů nejvíce obávají ekonomické situace, ve světě mají strach z dalších teroristických útoků.

V Íránu pokračuje mezinárodní humanitární akce po ničivém zemětřesení.

Tolik stručný přehled událostí, které přitáhly pozornost v tomto týdnu. Příjemný podvečer vám v sedmnáct hodin a devět minut přeje Hana Hikelová.

Nový rok a naše peněženky

Hana Hikelová: Když se podíváme na dění uplynulého týdne s nadsázkou můžeme říci, že hlavní změnou, která nastala, je změna letopočtu. Občanům České republiky ale tato změna na první pohled moc změn nepřinesla. A tak jejich pozornost přitahuje především to, jak se nástup nového roku projeví v jejich peněženkách. To zjišťovali také Helena Šulcová a Karel Hanzelka.

Helena Šulcová: Krušné časy budou mít například řidiči. Vláda totiž od prvního ledna zvýšila spotřební daň a to se projeví mimo jiné v cenách pohonných hmot.

Karel Hanzelka: Litr benzínu tak může být dražší o korunu dvacet, ale nafta až o dvě dvacet za litr. Velká část čerpacích stanic už také zdražila.

Helena Šulcová: I ceny tvrdého alkoholu se zvýší. Půl litru běžné čtyřicetiprocentní lihoviny, například rumu, bude stát zhruba o osm korun více. Zdražení na pultech přijde vzhledem k velkým zásobám prodejců patrně až na přelomu ledna a února.

Karel Hanzelka: Zvýšení spotřební daně postihne také kuřáky. Ti zaplatí za krabičku cigaret, která teď stojí čtyřicet korun, zhruba o sedm korun více. Tabákové firmy ale mohou cigarety se starými kolky prodávat až do konce ledna. A potom budou obchodníci ještě doprodávat staré zásoby.

Helena Šulcová: Cigarety a alkohol už by se ale neměly prodávat na tržnicích. Pokud zákaz prodejci poruší, hrozí jim pokuta až sto padesát tisíc korun. Co ale podražilo dál?

Karel Hanzelka: Například elektrická energie v průměru zhruba o čtyři procenta a plyn o tři procenta. Zvýší se také daň z přidané hodnoty - více tak zaplatíme za telefonování z pevné linky i z mobilních telefonů.

Helena Šulcová: A ani to není vše. Další zdražení přijde v květnu. V té době totiž daň z přidané hodnoty podraží další služby. Více zaplatíme například v kadeřnictví nebo v opravně obuvi.

Karel Hanzelka: Po vstupu do Evropské unie bude platit také nový celní sazebník. Dražší by tak mohla být například elektronika.

Helena Šulcová: Vyšší ceny můžeme ale zapít evropskými víny, ta totiž budou po našem vstupu do Evropské unie levnější.

Duel o nastartování reformy veřejných financí

Hana Hikelová: Téměř všechno přímo či nepřímo souvisí s právě nastartovanou reformou veřejných financí. Hezký podvečer přeji předsedům dvou nejsilnějších klubů v Poslanecké sněmovně, Petr Iblovi z ČSSD, hezký podvečer.

Host (Petr Ibl): Dobrý večer.

Hana Hikelová: A Vlastimilu Tlustému z ODS.

Host (Vlastimil Tlustý): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Pánové, první otázka. Jsou změny, o kterých jsme slyšeli, nezbytně nutné? Nejprve pan Tlustý.

Host (Vlastimil Tlustý): Nejsou.

Hana Hikelová: Proč?

Host (Vlastimil Tlustý): Je to rozhodnutí této vlády a je to ona, kdo si myslí, že zvyšování cen, zvyšování sazeb spotřebních daní a přeřazování zboží do vyšších sazeb v DPH je nezbytně nutné. Vláda například mohla respektovat doporučení Evropské unie a přeřadit zboží a služby do vyšší sazby DPH, ale mohla si snížit. Jinými slovy, mohla těch 22 procent posunout směrem dolů, teprve dnes se to objevuje v úvahách pro takzvanou druhou fázi reformy, jak jsem zaznamenal, to všechno se mohlo stát rovnou. Jinými slovy, opakuji, to všechno, co se odehrává takřka v plném rozsahu se stát nemuselo,kdyby se tak vláda nerozhodla.

Hana Hikelová: Pane Ibl, pan Tlustý tvrdí, že se to stát nemuselo. Podle vás, proč se to tedy stalo?

Host (Petr Ibl): Tak já si myslím, že jedna možná odpověď je, že se něco stát nemuselo, já s tím nemohu souhlasit úplně. Vláda se rozhodla pro tyto kroky proto, že jednak to byla jakási nutnost a je to snaha o zastavení toho stále se prohlubujícího deficitu veřejných financí a na druhé straně i možná sladění trošku daní s Evropskou unií. To znamená, že .. ..

Hana Hikelová: Nicméně, pan Tlustý má pravdu v tom, že ta horní sazba DPH se dala snížit.

Host (Petr Ibl): Samozřejmě s tím lze souhlasit a myslím si, že i v druhé fázi vlastně reformy veřejných financí se počítá se snížením té horní hranice 17, 18 procent.

Hana Hikelová: A proč se nesnížila hned s nastartováním těchto změn?

Host (Petr Ibl): Tak, já nejsem ekonom, nebyl jsem u těch jednání, ale myslím si, že dospěli k těmto, k těmto postojům, takže takto to bylo realizováno.

Hana Hikelová: Ten nový rok začíná tak trošku paradoxem. Byl tento týden zveřejněn výzkum agentury CVVM, v posledních pěti letech, když kladli našim občanům otázku, čeho se obávají v tom roce, který nastane, tak jednoznačně na prvním místě byla kriminalita. Poprvé došlo k velké změně, na prvním místě se objevil strach z ekonomické situace. 43 procent lidí považuje růst cen za největší hrozbu nového roku. Je ta hrozba, pane Ibl ,oprávněná?

Host (Petr Ibl): Já si myslím, že opět nikoli. To, že v těch předchozích letech byla největší hrozbou kriminalita, myslím si, že lidé měli jakousi, a teď řeknu v uvozovkách, jistotu ekonomickou, kde se nic , nic nedělo. Ale stát na to nějakým způsobem doplácel.

Hana Hikelová: Jak na to do těchto chvil stát doplácel? Na ty ceny, které jsme měli ještě v loňském roce.

Host (Petr Ibl): No, myslím si, že ta díra v tom státním rozpočtu nebo ten deficit, který stále narůstá a ODS jej kritizuje, tak že to byla ta snaha vlády přikročit k těmto opatřením a k této reformě, aby se zastavil ten deficit a aby se vlastně ozdravily veřejné finance.

Hana Hikelová: Pane Tlustý, pro vás ta původní otázka , ta hrozba, které se obyvatelé bojí, těch 43 procent, je podle vás oprávněná nebo ne? Pan Ibl říká, že ne.

Host (Vlastimil Tlustý): Tak, já se přiznám, že teď, když mluvil pan kolega Ibl, že jsem o tom přemýšlel, z čeho to může být a tak si dovolím probrat možné faktory. Tak na jedné straně jsou to viditelné kroky téhle vlády, které jsou nekompetentní a to, že se vláda snaží prosté zdražování nazývat reformami, to je opravdu něco pošetilého a ti lidé to prostě stejně nakonec uvidí na benzínových pumpách a na účtenkách a na všech cenovkách a pokud se vláda vydala cestou zdražování, no tak to rychlejší ekonomický růst téhle zemi přinést nemůže. Druhý faktor, tak jak jsem zaznamenal v různých médiích, je nejistota, obavy ze vstupu České republiky do Evropské unie. Tady já bych řekl velmi stručně. Vstupu do Evropské unie se Češi obávat nemusejí, ale musejí se obávat toho, kdo nás tam vede, protože Evropská unie je jenom větší prostor, prostor ve kterým se schopní prosadí lépe a neschopným se tam budou prosazovat samozřejmě hůře a bohužel nás do té Evropské unie vedou naivní, nekompetentní, někdy i možná se zlými úmysly politici, kteří prostě na každém kroku dávají najevo, že nevědí, kam nás vlastně vedou a co nás tam čeká. Ale v každým případě já bych chtěl vyvrátit obavy z nějakého dramatického skokového růstu cen nějakých negativních faktorů. Není pro to žádný důvod, nic skokového se neodehraje. Tahle ta část obav, ta je myslím, myslím zbytečná.

Host (Petr Ibl): Tak já bych stručně reagoval na, na poslední slova kolegy Tlustého. Souhlasím s tím v té úplně poslední fázi, kdy 1.května se nic neodehraje, ať už co se týká cen nebo to, že sluníčko vyjde jako 30.dubna. Ale chtěl bych jenom podotknout, že některá ta silná slova, která byla vyřčena na adresu vlády, já si myslím, že se musí taky objektivně zhodnotit i to, že třeba pro letošní rok, a to říkají i ekonomičtí experti, by se měly zvednout platy o 5 procent. Inflace by měla být kolem 3 procent. Co se týká třeba důchodců nebo starobních penzí, jeden až dvě procenta by měla stoupnout důchodci, jsou z toho vyčleněni z toho zákazu jakéhosi, že si už nemohou přivydělat. Ta hranice není nikterak omezena, tam si myslím, že i toto jsou pozitiva, která by pro občany měla být jakýmsi , když ne úplně uspokojením, ale že jsou určité i pozitivní kroky, které se v jejich prospěch dělají.

Hana Hikelová: Já se podívám ještě jednou do těch výzkumů. Občané evidentně zneklidní také problémy s nedotaženou reformou veřejné správy. Kraje podle nich nedokáží financovat zdravotní ústavy, či školy a lidé se bojí jejich likvidace. Kraje přitom fungují už čtvrtým rokem, v tomto roce nás, mimo jiné, čekají nové volby do krajských zastupitelstev. Podaří se to do těch voleb nějak vyřešit? Financování, ať už zdravotnictví nebo školství?

Host (Vlastimil Tlustý): Tak já jsem kdysi, když se schvalovala takzvaná reforma veřejné správy, zdůrazňuji slovo takzvaná, tak jsem upozorňoval v Poslanecké sněmovně, že to bude katastrofa a že je to podvod. A to se přesně prokazuje, protože ti, kteří to vymysleli, a to je tahle vládní koalice, která se na tom shodla dokonce předtím, než existovala, to je možná pozoruhodné, tak ta přeci prokazuje, že vytvořila něco, co neměla domyšlené,co nedokáže dovést do konkrétní funkční podoby. Byly sice formálně zrušeny okresy, ale zčásti vlastně musí existovat dál. Financování krajů do dneška je v podobě rozpočtové provizoria. I pro rok 2004 bude probíhat financování krajů formou subvencí ze státního rozpočtu, čili i taková ta nejzákladnější podmínka existence nějakého subjektu kraje, to je z toho financování vlastně do dneška. Není v definitivní podobě a to ukazuje, to, že ti, kteří to tehdy konstruovali, nevěděli dost přesně, co konstruují a co chtějí, lepí v podstatě jenom nějakým způsobem díry a ono se to prostě projevuje. Projevuje se to v tom,že špatně fungují nemocnice, převedené na kraje. Byly převedeny s dluhy, což já považuju za naprosto fatální chybu, to se nemělo stát, aby někdo přebíral instituci, která má ze své minulosti miliardové dluhy. Zkrátka a dobře, jenom se dneska projevuje to, co bylo patrné už tehdy, kdy kraje byly konstruovány a byly konstruovány nezodpovědně a nedomyšleně.

Hana Hikelová: Pane Ible, vy jste spokojen s tím, jak fungují v současné době kraje, jak funguje ta veřejná správa?

Host (Petr Ibl): Tak já, v určité fázi .. . . .

Hana Hikelová: Splnilo to ta očekávání, která jste očekávali, když se ty zákony připravovaly, když se schvalovaly.

Host (Petr Ibl): Tak, já si myslím a teď to chci říct hodně, hodně poctivě a objektivně, že když se vytvářela reforma veřejné správy, tak málokdo věděl asi, a možná ani ti tvůrci ne, a tam bych souhlasil, jakým směrem by se to mělo ubírat nebo jakým směrem to bude nadále pokračovat. Souhlasím s tím, že pokud krajům byly předány kompetence a oprávnění působit na tom svém teritoriu, takže k tomu by měly mít samozřejmě i ty finance, které by to měly realizovat. Ale myslím si, že kraje mají svůj díl trošku viny na tom, že s tím , a dobře jste podotkla, že už 4 roky to trvá, že se svým přístupem a svou nějakou invencí nestaraly o to, aby ten . .

Hana Hikelová: Pan Tlustý se tu směje.

Host (Vlastimil Tlustý): No, ne já nevím, jestli se mám smát nebo plakat, ale já především teda děkuju panu předsedovi Iblovi, že přiznal, že ti, co konstruovali kraje, když tak činili, tak asi netušili, co vlastně činí, protože to bylo zjevné, ale tohle je poprvé, co to slyším z úst vysokého představitele sociální demokracie, takže to opravdu děkuji. Ale druhá věc, to, co jste říkal teď, to je přesně to, co jsem čekal, že se stane. Že dříve nebo později sociální demokracie řekne, ale vždyť si ty kraje za to můžou samy, koneckonců, jsou to často hejtmani ODS, tak se předveďte, jak to má fungovat. Ale to přeci všechno začíná tou větou předtím, když nemají ty peníze, když není vyjasněno jejich financování, tak jak se mohou předvádět.

Hana Hikelová: A vy jste naťukl téma zdravotnictví. Financování zdravotnictví v loňském roce se nepodařilo vyřešit, mělo by se řešit v tom roce letošním. Pracuje skupina koaličních expertů, už znáte nějaké podrobnosti z toho, jak by ta koncepce, jak by ta reforma zdravotnictví měla vypadat?

Host (Petr Ibl): Tak zatím komise pracovala, nějaký výsledek dokončila, ale zatím nebyla příležitost se s tím seznámit, takže možná koaliční špičky ano, ale já jsem byl mimo, takže neznám výsledek úplně. Na druhou stranu a teď trošku na obranu možná Marie Součkové, i když si myslím, že je možná dobrá lékařka, možná horší manažerka. Nicméně, ať bude kdokoliv na postu ministra zdravotnictví v tuto dobu, tak asi se mu nepovede úplně nejlépe.

Hana Hikelová: Z jakých důvodů?

Host (Petr Ibl): Myslím si, že ten problém, který byl, který jsem říkal kolem financí, tak že bude i ve zdravotnictví . . .

Hana Hikelová: Ale ten problém kolem financování už se táhne řadu let. Sociální demokracie vládne v této zemi už řadu let, proč se řeší až teď zdravotnictví a proč teď se říká, že kdokoliv by byl v těžké pozici?

Host (Petr Ibl): Zdravotnictví se řeší asi teď proto, že ten problém už narostl do , do jakýchsi velkých rozměrů a je potřeba ho řešit. Bylo vidět i právě při jednání s hejtmany, kde kolem nemocnic a kolem těch kompetencí a financí, nemocnice už byly oddluženy tuším v roce 97 jednou, teď vláda přislíbila, že, já nevím, tři a půl miliardy nebo kolik jde na oddlužení nemocnic, to si myslím, že jsou určité kroky, ale že to je spíš hašení toho požáru. Nejsou to ty systémové kroky, které by měly to zdravotnictví ozdravit předem.

Hana Hikelová: Jaké by byly podle vás, pane Tlustý, systémové kroky, jak ozdravit naše zdravotnictví?

Host (Vlastimil Tlustý): My přesně teďko dokončujeme naši opoziční představu reformy zdravotnictví, já mohu prozradit dvě své medicíny, protože ta naše koncepce ještě nebyla přijata, tak z ní nechci ty jednotlivé prvky vyzrazovat předtím, než bude přijata stínovou vládou, ale já už asi 6 let chodím a říkám. První, co se dá udělat ihned, je aby pacient, který odchází z lékařského zařízení od doktora podepsal účtenku a napsal na ni, viděl jsem, aby viděl, kolik stál ten zákrok, kolik stála ta návštěva u lékaře, protože to zdravotnické zařízení, ten lékař, ta nemocnice, si tu částku potom vyúčtuje u příslušné pojišťovny a já myslím, že by pacient měl vidět, kolik toho bylo vyúčtováno, přinejmenším proto, aby si to uměl dát do relace s tím, co mu bylo poskytnuto. Druhý reformní krok, po kterém volají zdravotní pojišťovny, možnost zavést takzvaný pojišťovací bonus nebo-li odměnu pro toho, kdo čerpal méně, než je průměrné v jeho kategorii, kdo by prostě čerpal méně, měl by buď slevu na pojištění nebo by měl nějaké nadstandardní služby a do toho systému by to zavedlo, zavedlo určitou vazbu mezi tím, kolik ten člověk z toho svého pojištění vyčerpal a tím, kolik ho to pojištění stojí nebo jaké další služby k tomu dostává.

Hana Hikelová: Už dlouho se mluví v souvislosti s reformou zdravotnictví se zavedením poplatků za návštěvy u lékaře a za recepty. Pane Ible, by jste byl jeden z těch, kdo na podzim loňského roku velmi kritizoval ministryni Součkovou za to, že zveřejnila takovýto krok, že ho zamýšlí. O tom kroku uvažuje i tato koaliční komise expertů. Stále trvá váš názor, že je to v rozporu s programem sociální demokracie a že v podstatě takovéto názory škodí sociální demokracii, protože v předvolebních slovech slibovala něco jiného.

Host (Petr Ibl): Tak, já mohu potvrdit, že můj názor je stále stejný. To znamená, že zde vnímám to, že vláda hledá peníze, kde může, nicméně jsou určité sociální oblasti, které se dotýkají vlastně občanů a jenom na tom, na nemoci nebo úrazech obyvatel myslím, že by se vydělávat nemělo. Myslím si, že ta cesta, kterou ministryně zdravotnictví Marie Součková naznačila, kterou se možná ubírá i ta komise, tak, že není správná. Alespoň z mého soukromého pohledu.

Hana Hikelová: To znamená, pokud reforma zdravotnictví bude obsahovat, až půjde do Poslanecké sněmovny, tento bod, vy ji nepodpoříte s tímto bodem.

Host (Petr Ibl): To nelze takhle apriori říct, že se nepodpoří celá reforma, ale určitě na to téma budem diskutovat.

Hana Hikelová: Já vám pánové děkuji za návštěvu ve studiu. Děkuji Vlastimilu Tlustému z ODS a Petru Iblovi z ČSSD. Na slyšenou.

Host (Vlastimil Tlustý): Na shledanou.

Host (Petr Ibl): Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Nad uplynulým týdnem se zamyslel také Jan Pokorný. Co přitáhlo jeho pozornost se dozvíte z následujícího fejetonu

Jan Pokorný: Politici si to na Nový rok představují asi takhle. Lid po silvestrovské noci posnídá ovesné vločky a džus, prolistuje ústavu, případně smlouvu s NIS a napjatě čeká až mu ústavní činitelé sdělí z médií co ho čeká a nemine. Problém je v tom, že zpravidla se mine politik s občanem. Nejblíž lidem byl v novoročním projevu asi prezident Klaus. Ten, jak známo nepředbíhá ani ve frontě na lyžařský vlek, a tak zkusil ukáznit ty, kdož se pokoušejí nenápadně proklouznout na čelo fronty. Jeho výzvu "Zkusme se nekrčit a neschovávat za druhé", si jistě lyžaři vezmou za svou. Ale jinak politici opět prokázali naprosté odtržení od života svých voličů. Kdo z nich přichází v roce trojích voleb třeba s myšlenkou, aby se znovuzaváděný Mezinárodní den žen slavil povinně. Vděčný občan by šel pak k volbám jako ovce. A nebo za necelý měsíc si připomene televize Nova deset let své existence. Pro politiky by mělo být hračkou zařídit, aby se divákům vrátil Vladimír Železný, popřál v sobotu v poledne na Nově dobrou chuť a citoval z namátkou vybraného dopisu "Pane řediteli - chyběl jste nám". Obliba Senátu by rázem stoupla o desítky procent. Nebo proč žádný z politiků prostým občanům nenabídl, že jim na jaře sežene vstupenky na Mistrovství světa v ledním hokeji - to jsou chyby, za které se piká. Jen počkejte, jaký bude údiv českých politiků, až pár dní před šampionátem vzkáže z Baham kandidát do Evropského parlamentu Viktor Kožený - "Dámy a pánové - mám je". Zdarma rozdá hokejovým fandům předem skoupené lístky a skromně navíc dodá omluvu za jistotu desetinásobku, což mu vynese drtivé vítězství ve volbách. Pokud politici nepochopí, co by občanům opravdu udělalo radost, je úplně jedno jestli k nám promlouvají v sedě nebo vstoje.

Hana Hikelová: Tolik Jan Pokorný. Posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál, pořad Týden v tahu. Po zprávách se dozvíte, jak účinná je naše humanitární pomoc v Íránu po silném zemětřesení a předseda KDU-ČSL Jan Kalousek nám snad udělá jasno v tom, zda míří do vládního kabinetu. Příjemný poslech Vám přeje Hana Hikelová.

Výsledky české záchranné mise v Íránu

Hana Hikelová: I v tomto týdnu přicházely z Íránu zprávy o důsledcích zemětřesení na jihu země. Město Bam bylo podle OSN zničeno z devadesáti procent a počet obětí se odhaduje na čtyřicet tisíc. Neštěstí vyvolalo vlnu mezinárodní solidarity - v průběhu několika dnů dorazili do Bamu tisíce záchranářů a humanitárních pracovníků z desítek států světa. Neštěstí dokonce přispělo ke zlepšení dlouhodobě mrazivých vztahů mezi Íránem a Spojenými státy. Na kolik je ale zahraniční pomoc významná. V prvních dnech po zemětřesení doprovázel v Bamu osmnáctičlenný záchranný tým z České republiky i náš zvláštní zpravodaj Vít Pohanka.

Vít Pohanka: Čeští záchranáři v akci. Na jejich misi v Íránu se musí ocenit především rychlost, jakou se dostali na místo katastrofy. K zemětřesení došlo v pátek 26. prosince brzy ráno. V sobotu dopoledne už byli na místě a pátrali v troskách po někom, kdo mohl přežít. Po několika hodinách bylo jejich úsilí korunováno úspěchem, když z trosek vyprostili stařenku, která přežila v závalu víc než sedm a třicet hodin. Popravdě řečeno to nebyli pátrací psi, ale místné obyvatelé, kteří je upozornili na místo, kde se z pod sutin ozývaly stařenčiny přidušené výkřiky. Nicméně je spravedlivé říct, že bez pomoci Čechů by naděje na její záchranu byla především daleko méně pravděpodobná. Potom už ale český tým nacházel jenom mrtvé. Celkem jich bylo jednapadesát. Jenomže záchranáři jsou přece především k tomu, aby zachraňovali živé. Velitel, major Petr Vodička přesto mluví o úspěchu.

Host (Petr Vodička): Pro místní obyvatelé nalézt své pozůstalé je velmi důležité a vlastně i v tom jsme jim pomohli. Protože vzhledem k těm kilometrům čtverečním sutě, označení alespoň přibližného místa, je pro ně dost výraznou pomocí, protože nemusí v podstatě přehrabávat a překopávat celý objekt.

Vít Pohanka: Já jsem byl svědkem toho, že slovenský tým začal pátrat přesně na tom místě, kde vaši lidé našli tu živou ženu, dva dny před tím. Když jsem je na to upozornil, tak v podstatě krčili rameny a hledali dál, ačkoliv vaši lidé už tam nic nenašli.Potom jsem viděl ještě, tuším, že to byl švýcarský tým, který hledal v dalším domě, kde už před tím hledal váš tým. To zdálo se mi, že je opravdu dublování práce a plýtvání silami.

Host (Petr Vodička): Někdy k tomu dojde i tím, že přestože objekty, které jsou prohledané se značí, může dojít i k tomu, že například při těch výkopových pracech jsou tyto znaky zasypány, případně zakryty.

Vít Pohanka: Ještě v pondělí do Bamu přijížděli noví záchranáři ze zahraničí. V ten den jich bylo půl druhého tisíce. To už ale zvláštní tým OSN upozorňoval, že spíš než záchranáře potřebuje odklízecí techniku a humanitární pomoc. Českou misi nehodnotí jako úspěšnou jenom samotní účastníci, ale i politikové. Přesto je možná do budoucna dobré vědět, jaké jsou limity takových akcí a co od nich lze očekávat.

Hana Hikelová: Příspěvek připravil Vít Pohanka. Na telefonu je nyní Šimon Pánek ze společnosti Člověk v tísni, hezký podvečer.

Host (Šimon Pánek): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Souhlasil byste s tím, že tentokrát bylo to nasazení českých záchranářů opravdu velmi pohotové, například ve srovnání s Tureckem před čtyřmi lety, kdy kvůli byrokratickým průtahům odjeli záchranáři na místo až po několika dnech a nebyli tam příliš platní.

Host (Šimon Pánek): Ano. Já si myslím, že tak jako leccos jiného se jako Česká republika učíme být součástí vyspělých států, které nejen přijímají, ale také dávají pomoc a s tím souvisí i vlastně schopnost ve chvíli zemětřesení nebo jiné podobné katastrofy vyslat své specializované záchranné týmy na místo opravdu v řádu hodin. Já si myslí, že je vidět, že se to jako republika učíme a je dobře, že tentokrát tam byli záchranáři tak brzy.

Hana Hikelová: Jak jsme slyšeli, záchranáři z jiných zemí světa přijížděli na místo většinou už v době, kdy byly naděje na záchranu živých lidí minimální. Nebylo by lepší soustředit úsilí a prostředky na humanitární pomoc, která je možná v takových situacích účinnější?

Host (Šimon Pánek): Ta první fáze - fáze nasazení záchranných týmů, se specialisty a kynology je prostě nezbytná a řekl bych, že to je vlastně povinností států, které to mohou stihnout a které je mají, aby to udělaly. Byť by to bylo jen pro záchranu několika životů, protože měřit to počtem životů je skutečně velmi těžké. Druhá věc je ta, že ochota nebo chuť pomáhat, být při tom, nějak pomoci, převažuje nad profesionalitou a nad ochotou se koordinovat. A každá ta část z kteréhokoli státu, která chce nějak pomoci, tak musí mít vnitřní disciplínu, koordinovat se přes existující struktury na místě. Těžko poradit něco víc než to, že chtít pomáhat není dostačující, dostačující je také o tom něco vědět, být natolik profesionální, že vlastní potřebu pomoci vlastně dokážu zkrotit a podřídit se nějakým mezinárodním standardům.

Hana Hikelová: Zlepšila se podle vás ta zmíněná koordinace v Íránu například ve srovnání s Tureckem nebo s nedávným zemětřesením v Alžírsku? Daří se pomáhat stále účinněji při takových katastrofách?

Host (Šimon Pánek): Já si myslím, že bezesporu se daří lépe pomáhat ve fázi dvě a tři. Fáze dvě právě teď začala, to znamená, to je to období, kdy jde o to zlepšit podmínky nebo vytvořit zdraví a životy neohrožující podmínky pro přežití lidí v improvizovaných táborech. Ta druhá fáze bude trvat několik měsíců. A ve třetí fázi, která začne za několik týdnů, půjde již o obnovu toho, co bylo zničeno. Myslím, že ve fázi dvě a tři je vidět výrazný posun v koordinaci mezi záchranáři, humanitárními organizacemi, státy, Mezinárodním červeným křížem. Osobně jsem byl v první krizi někdy v roce devadesát dva a za těch deset - jedenáct let myslím, že došlo k velkému pokroku. Přímo ve chvíli nasazení záchranářů, kdy se bojuje o hodiny nebo o půlhodiny, je ta koordinace nesmírně těžká a když se podíváme třeba na válečné konflikty ve světě, tak ani ty nejmodernější armády nejsou schopny navzájem zkoordinovat svoje jednotky, aby nedocházelo k nějakým chybám. Jak by pak stoprocentně mohly skupiny, které chtějí pomoci, z padesáti států na světě být schopny se zkoordinovat lépe než třeba armáda Spojených států, prostě ty chyby se v té rychlosti stávají, bohužel, a je to daň za to být na místě co nejrychleji a pokusit se zachránit konkrétní lidi.

Hana Hikelová: Tolik Šimon Pánek ze společnosti Člověk v tísni, děkuji za rozhovor a na slyšenou.

Host (Šimon Pánek): Na shledanou.

Situace kolem Miroslava Kalouska

Hana Hikelová: Pozornost nejen médií na sebe v tomto týdnu opět přitáhl místopředseda vlády Stanislav Gross. Ten zveřejnil, že by považoval za užitečné, aby se předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek stal členem vládního kabinetu. Kalousek to Vysloveně neodmítl, ale současně vyjádřil plnou podporu dosavadním třem ministrům KDU-ČSL ve vládě. Zda mám tomuto hlavolamu rozumět tak, že pro Miroslava Kalouska je přípustná pouze varianta čtvrtého místa pro lidovce v současném vládním kabinetu, tak právě na to jsem se nejprve zeptala komentátora Radiožurnálu Petra Nováčka.

Petr Nováček: Předseda rozpočtového výboru je velmi důležitá osoba. Nejen, že má vhled do přípravy zákona o státním rozpočtu a do jednotlivých rozpočtových kapitol jednotlivých ministerstev, ale protože Poslanecká sněmovna plní vůči vládě kontrolní funkci, tak může současně průběžně kontrolovat plnění jednotlivých rozpočtových kapitol. To znamená vidět ministrům, jak bych tak řekl do kuchyně pod pokličku jejich hrnců- To je mimořádně důležitá pozice a proto se nedivím Miroslavu Kalouskovi, když od zvolení šéfem KDU-ČSL opakuje, že necítí potřebu státi se členem vlády. Na druhé straně Grossova výzva má také své zdůvodnění. Stanislav Gross, když přišel s nápadem, aby Kalousek přece jenom do vlády vstoupil, tak může sledovat různé cíle. A je pravda, že ovšem Kalousek mu to nijak neulehčuje. Kalousek má zhruba takovéto stanovisko, pakliže mu dobře rozumím: "Když mě chcete ve vládě, tak já se tomu bránit vysloveně nebudu, rozhodně jsem s vámi ochoten o tom jednat, ale nemyslete si, že budu střídat některého ze svých lidoveckých třech ministrů. Když mě v té vládě chcete, tak v tom případě si mě tam vemte na vlastní konto." Protože ubrat Unii svobody ministerské křeslo nelze, to by se stala skutečně už téměř neviditelnou, tak to znamená, že by museli jedno ministerské křeslo oželet sociální demokraté. Jestli Stanislav Gross - muž složitých koncepcí, jest ochoten jít před svou stranou tak daleko, to já nevím, ale myslím si, že takhle si to matador Kalousek představuje.

Hana Hikelová: Ve studiu teď vítám předsedu KDU-ČSL a šéfa Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslava Kalouska, Hezký sobotní podvečer.

Host (Miroslav Kalousek): Hezký den. Všechno nejlepší do nového roku vám i všem posluchačům.

Hana Hikelová: Rozumí Petr Nováček vašemu postoji, když říká: "Když mě chcete ve vládě, tak já se tomu rozhodně bránit nebudu, ale nemyslete si, že to bude na úkor některého lidoveckého ministra".

Host (Miroslav Kalousek): A tak to je příliš surově řečeno. Já se přiznám, že spekulace o mém vládním angažmá už musí asi posluchače, čtenáře deníků dost unavovat, protože to jsou nekonečné spekulace a přitom jediný relevantní dialog, který by mohl někdo s někým vést je dialog mezi předsedou vlády a mnou na toto téma. A my jsme o tom mluvili jenom jednou a to velmi krátce a velmi jednosměrně, kdy bezprostředně po mém zvolení jsem premiéra ujistil, že na základě výsledků sjezdu nemám žádné personální požadavky a všichni tři stávající ministři mají plnou podporu své strany. My ty resorty máme obsazeny kvalitně a my nevidíme jediný důvod k restrukturalizaci pozic křesťanských demokratů na těch třech ministerských místech.

Hana Hikelová: Ani kdyby to bylo to čtvrté místo, tak jak to zmínil Stanislav Gross?

Host (Miroslav Kalousek): Ale to byla moje odpověď na tu výzvu, kterou, nevím proč, řekl sdělovacím prostředkům pan ministr Gross. Řekl, že je to nezbytné. Já nechci aby moje pozice vypadala jako odtahování se od odpovědnosti. Já svojí neúčast ve vládě nevidím jako problém. V koaliční vládě je to otázka vyjednávacích mechanizmů, nikoliv jednotlivých pozic. Já to nevidím jako problém, neusiluji o vládní pozici za předpokladu, že by to jako problém viděl některý z koaličních partnerů, tak já jsem samozřejmě připraven o tom problému jednat, ale platí co jsem řekl - tři kvalitně obsazené resorty, které křesťanští demokraté obsadili, tam nevidím jediný prostor ke změně. I by to těm resortům uškodilo. Já byl dost dlouho v exekutivě, abych věděl, že když se znejistí pozice ministra a když se střídá ministr, tak ten resort nepracuje minimálně čtvrt roku, spíše půl roku, a tři křesťansko demokratické resorty, dovolíte-li mi tu zkratku - pracují dobře a kvalitně a já si přeji, aby tak dále pracovaly.

Hana Hikelová: Pane předsedo, ale dva velmi vlivní sociální demokraté mi včera potvrdili, že s vámi představitelé ČSSD už jednali, nejenom jednou, tedy pan Špidla krátce po zvolení a měli vám nabídnout post ministra zemědělství. Můžete to potvrdit nebo vyvrátit?

Host (Miroslav Kalousek): Můžu říct, že to naprosto není pravda.

Hana Hikelová: To znamená, že oba tito představitelé mi lhali?

Host (Miroslav Kalousek): Můžete říct jejich jména, já vám totiž můžu říct, že lhali. To prostě není ...

Host (Miroslav Kalousek): Jména samozřejmě říct nemůžu, protože platí ochrana zdrojů.

Host (Miroslav Kalousek): Dobře, tak vaše chráněné zdroje lhaly a já bych o tom také nejednal s nikým jiným než s předsedou vlády. Rekonstrukci vlády nemůže zahájit nikdo jiný než premiér. Premiér je současně mým partnerem, protože oba dva jsme předsedové vládních stran. Já nejsem v politice nováčkem, abych o těchto věcech jednal s někým jiným než s tím, který jediný má ten mandát a tím je premiér.

Hana Hikelová: Premiér Špidla se nicméně netají tím, že v letošním roce by mělo dojít pravděpodobně k rekonstrukci vlády. Jako koaliční partner, jako předseda KDU-ČSL máte nějaké informace? Koho a čeho by se tato případná rekonstrukce vládního kabinetu měla týkat?

Host (Miroslav Kalousek): Slyšel jsem celou řadu spekulací, ale opravdu jenom spekulací. A pokud se premiér rozhodne k některým změnám na pozicích ve vládě, tak já si vyslechnu jeho návrh a zcela určitě by moje reakce nebyla souhlasná v případě, že by se to mělo týkat některých z minist... někoho z ministrů za KDU-ČSL, ale nemyslím si, že něco takového by měl premiér v úmyslu.

Hana Hikelová: Političtí komentátoři soudí, že pro vás je významnější post šéfa rozpočtového výboru než dá se říci, možná jakékoliv ministerstvo. Mají pravdu, že takto máte v podstatě větší vliv?

Host (Miroslav Kalousek): Já jsem přesvědčen, že vliv nebo vyjednávací pozice nespočívají ani tak v pozici, kterou zastáváte, že spočívají ve schopnostech, že spočívají v osobnosti. Já se na té poměrně významné parlamentní pozici předsedy rozpočtového výboru cítím dostatečně neobejitelný v rámci rozhodujících koaličních rozhodnutí. Cítil bych se dostatečně neobejitelný i na jiné pozici. Ale prostě po volbách jsem se stal předsedou rozpočtového výboru a sjezd v Ostravě byl záležitostí vnitrostranickou. Byl záležitostí řízení KDU, nebyl záležitostí koaliční a já bych pokládal za naprosto zpupné, kdybych na základě výsledků sjezdu KDU-ČSL požadoval změny, které jsou zakotveny v koaličních dohodách. Prostě koalice a strana nejsou jedno a to samé, i když spolu souvisí.

Hana Hikelová: Pojďme teď k ekonomickým tématům. Média tento týden informovala také o některých plánech Vladimíra Špidly, co se týká ekonomické oblasti. Prý jste už jako koaliční strany začaly intenzívně zkoumat, zda by nové úpravy daně z přidané hodnoty nepřinesly státní pokladně více peněz. Jaké změny jsou v koalici pane Kalousku diskutovány, co se týká DPH?

Host (Miroslav Kalousek): Tak já bych nejprve opravil, že to jsou záměry Vladimíra Špidly. To jsou výsledky nebo jakési mezivýsledky mezikoaličních jednání. Já jsem se netajil tím, v té první fázi reformy veřejných rozpočtů, že za poměrně velký neúspěch pokládám, že se nepodařilo dohodnout přibližování sazeb. Zveřejnil jsem to myslím mnohokrát. Poslední dva roky byly totiž vyjímečně příznivé pro to přibližování sazeb - nebyla inflace, ceny potravin se snižovaly. Návrh na přiblížení sazeb za poslední dva roky byl jenom jednou. Pokud si vzpomínáte v onom povodňovém balíčku, tam bohužel díky hlasům opozice a Hany Marvanové tento návrh nepřišel a Sociální demokracie pak už nikdy nenašla vůli k tomu, aby se ty sazby přibližovaly. To, že na závěr té první fáze reformy se strany vládní koalice dohodly na tom, že přece jenom ty sazby k sobě budou přibližovány, já pokládám za výrazný průlom. A chceme to samozřejmě řešit ve větším balíků daňových sazeb, kdy na jedné straně by mělo dojít k přibližování a zatím nejsme dohodnuti, jak velikému. A celkový výsledek by byl fiskálně pozitivní, tedy přineslo by, výběr DPH by přineslo více prostředků než před přibližováním. A tyto prostředky, o ty nechceme zvýšit zdanění obyvatelstva, ale s těmito prostředky chceme dát daňové úlevy na celkem tři věci, které pokládáme za důležité a sice chceme zlevnit vedlejší odvody na pracovním místě - tedy zlevnit pracovní sálu a zápasit tak s nezaměstnaností. Za druhé chceme výrazněji daňově ulevit rodinám s dětmi a to především s dětmi...to především s více dětmi a chceme významně daňově ulevit inovačním procesům, to znamená věda, výzkum, rychlejší odpisové sazby na nové technologie. Dohromady tedy by tyto daňové změny byly fiskálně neutrální - nepřinesly by nic více, nic méně, ale na jedné straně by tedy přinesly více prostředků z DPH a méně prostředků z přímých daní. Je to určitý přesun od přímého k nepřímému zdanění.

Hana Hikelová: Dalším výrazným tématem tohoto roku beze sporu v koalici bude debata o nájemném. Sociální demokraté se podle všeho brání deregulaci, vy a unionisté naopak chcete deregulovat nájemné. To znamená uvolnit ten trh s byty. Jak daleko jste v těchto jednáních, protože od některých sociálních demokratů zaznívají informace, že se mohou spojit s komunisty v Poslanecké sněmovně a případnou deregulaci zablokovat.

Host (Miroslav Kalousek): To je velmi vážná debata. Zatím nejs... nemáme žádný výsledek. To říkám zcela upřímně. Mohu si jenom povzdychnout, že křesťanští demokraté, kteří měli deregulaci nájemného vždycky ve svém programu, měli tu smůlu v koalici takzvané pravostředé, že naráželi na zásadní neochotu deregulovat nájemné u Občanské demokratické strany a nyní v podstatě na stejnou neochotu narážejí u jiného koaličního partnera, tedy ČSSD. Prostě tyto dvě velké strany nikdy nenašly vůli k poměrně razantnímu deregulaci nájemnému. Přitom platí, že dokud bude takto de.. takováto regulace nájemného, budou dvojí ceny na trhu s byty a dostupnost bytů zejména pro rodiny s dětmi jenom budoucností. Prostě dokud, dokud nebude fungovat trh s byty, dokud budou dvojí ceny, je pro mladou rodinu s dětmi mnohem složitější získat byt, než v průhledném tržním prostředí.

Hana Hikelová: Tolik slova předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska. Já vám děkuji, že jste si udělal v sobotu v podvečer čas a přišel do tohoto pořadu a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Miroslav Kalousek): Já děkuji za pozvání. Hezkou sobotu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.