Řecko není bezednou nádobou
„Kdo to vlastně vymyslel s tou bezednou nádobou? Samozřejmě, byli to Řekové,“ poznamenává ve svém komentáři k řecké dluhové krizi německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Danaidky, tedy podle řecké mytologie dcery krále Danaa, na příkaz svého otce o svatební noci zavraždily své vnucené manžely. Za trest potom musely v podsvětí navěky nabírat vodu do prasklých džbánů a nalévat ji do bezedných nádob.
„Moderní varianta tohoto příběhu zní poněkud jinak: Evropané už roky sypou do řeckého státu miliardy eur a teď se diví, že peníze prosakují ven - bez jakéhokoliv účinku. Řecko coby bezedná nádoba - to je suverénně nejoblíbenější topos, neboli myšlenkové schéma, všech odpůrců další pomoci zadlužené zemi. Jenže ono je to podobné jako s oním antickým příběhem. Celé vyprávění je mýtem. A na mýtech může být něco pravdy, neměli bychom je ale zaměňovat se skutečností,“ podotýká německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.
A vybízí k pečlivějšímu pohledu do nádoby jménem Řecko. Takže: dárcovské země, Evropský stabilizační mechanismus známý pod zkratkou ESM a možná také Mezinárodní měnový fond chtějí do záchrany zadlužené jihoevropské země v následujících třech letech investovat 86 miliard eur.
Největší část této sumy, celých 54 miliard, má sloužit ke splácení řeckých dluhů a úroků z půjček. Budou tyto peníze z prasklé nádoby prosakovat pryč do neznáma?
Ne, jen se do velké míry přesunou v peněženkách věřitelů: zleva doprava. Evropský stabilizační mechanismus převezme závazky, které mělo dosud Řecko vůči Evropské centrální bance.
V obou institucích mají členové eurozóny stejné podíly. A na podzim by mohl Mezinárodní měnový fond převést nové peníze, kterými Atény splatí staré půjčky vůči této instituci.
„V podstatě se tak jen dluhy přesouvají z místa na místo - jak to ostatně dělají všechny státy,“ konstatuje Frankfurter Allgemeine. Věřitelé už se sami postarají o to, aby byly spláceny jejich dřívější půjčky.
„Není proto možné sčítat sumy jednotlivých záchranných balíčků, abychom se dobrali částky, kterou už Evropané utopili v Řecku. S každým novým záchranným balíčkem je totiž splácena část dřívějších balíčků,“ vysvětluje německý list.
Co se týká přísunu „čerstvých“ peněz, dostanou Atény z oněch 86 miliard jen nějakých 30. Ani s touto sumou však řecký premiér Alexis Tsipras nemůže hospodařit dle libosti.
Zhruba osm miliard eur totiž poplyne do řeckého státního rozpočtu za účelem vytvoření hotovostní rezervy. Argument, že Tsipras bude rozhazovat to, co daňoví poplatníci jinde v Evropě tvrdě vydělali, proto podle Frankfurter Allgemeine Zeitung neobstojí.
V souvislosti s každým výdajem aténského kabinetu mají navíc mezinárodní věřitelé právo veta. A každé tři měsíce budou pečlivě zkoumat, jestli Řekové dodrželi ambiciózní program úspor.
Na tom závisí příchod každé další splátky. Žádný jiný stát Evropské unie dosud nemusel snášet takový zásah do své svobody rozhodování.
Zbývá tedy poslední námitka kritiků pomoci Řecku, která zní: A kdo skutečně věří tomu, že Atény své dluhy vůbec někdy splatí?
Na tuto rétorickou otázku se nabízí jasná odpověď: Nikdo. To však platí jen pro ten extrémní případ, že by měla zadlužená země splatit skutečně každý cent.
Ve skutečnosti ale nejde o „všechno nebo nic“, ale o „více či méně“. Tedy konkrétně o otázku, kolik dluhů Řecko vůbec unese?
Právě o tom povedou věřitelé na podzim spory mezi sebou i se zástupci jihoevropského státu. Všem je jasné, že Řecko potřebuje úlevy. To je ale pouze jedna strana celé věci.
Tou druhou je skutečnost, že Atény budou prostřednictvím nového poručenského fondu přímo splácet dluhy.
V příštích třech letech by do něj mělo natéct téměř šest miliard eur, které se mají získat z prodeje nebo pronájmu řeckého státního majetku. Za celou dobu splácení, tedy za 20 až 30 let, by to mělo být 50 miliard. To je tedy politický cíl.
Aby však tohoto cíle bylo dosaženo, musela by se ekonomická situace v Řecku vyvíjet nad míru dobře. Investoři z celého světa by museli stát ve frontě.
Na druhou stranu, i kdyby se podařilo dosáhnout zmiňovaného cíle jen z poloviny, bude to znamenat, že Atény kompletně splatily kapitál, který dárcovské země v současnosti pumpují do řeckých peněžních ústavů.
Abychom byli schopni popsat všechny tyto souvislosti, s příměrem o řecké bezedné nádobě si tedy zjevně nevystačíme. A konec konců, postačí jedna jediná trhlinka, aby z nádoby přes všechnu snahu všechno prosáklo ven.
„Řecko spíše než bezednou nádobu připomíná sud, ve kterém vinař nechává uzrát své červené víno. Dřevo víno nasaje do sebe, část lahodného moku se vypaří. Nějaké to procento ztráty je zkrátka vždycky. Vinař ale nesmutní nad vínem, které tímto procesem ztratil. Pracuje na tom, aby ten zbytek vína, které v sudu zůstane, oxidací zrálo a aby se v něm vytvořila jemná aromata.“
„V případě Řecka bude tento proces zrání trvat hodně dlouho a vyžádá si hodně práce. Mohou přijít krize, jako tomu bylo v letošním roce. Ale vždyť z toho zrajícího vína nemusí být špičkové burgundské. Přesto platí, že na konci bude odměněn jen ten, kdo bude trpělivý,“ uzavírá svou analýzu německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
