Radko Kubičko: Tradiční KDU-ČSL vítězná i vytrácející se
Dva stranické sjezdy připomněly veřejnosti, že v rámci vládní koalice, tvořené dvěma dalšími koalicemi, existují i samostatné politické strany, které v době krizí poněkud pozbývají svých identit. Ale kdo by si z toho chtěl vyvodit, proč si tu vlastně ty dva politické subjekty uchovávají svrchovanost, neměl by úkol zrovna lehký. Sjezdy ODS i KDU-ČSL se nesly ve spokojeném triumfálním duchu a neskýtaly tak skoro mnoho důvodů k nějaké větší mediální pozornosti.
Podle starobylé zásady, že uprostřed kopce se nepřepřahá, ani žádné změny se nečekaly a předsedové tak neměli při volbě protikandidáta a byli zvoleni drtivou většinou. Drobné personální přesuny ve vedení jsou jen pro stranické fajnšmekry. Přesto obě strany zřejmě brzy čeká mnoho existenčních otázek.
Čtěte také
Zejména KDU-ČSL je ve velmi dvojaké situaci. Na jedné straně díky členství v koalici Spolu a osvědčenému umění kroužkovat na společné kandidátce disponuje největším poslaneckým klubem v historii, funkcí místopředsedy vlády a třemi vlivnými ministerskými posty. Na straně druhé ale signalizují průzkumy, že samostatně se nadále potácí kolem kritické pětiprocentní hranice, což pro budoucnost nevěstí nic dobrého.
Trojkoalice Spolu byla bezesporu geniálním politickým tahem, který zajistil, že nepropadl jediný hlas středopravého spektra. Pro KDU-ČSL je to ale vítězství spíše optické a diplomatické než voličské.
Stranický tahoun Jurečka
Přitom KDU-ČSL bezesporu disponuje velkým zázemím tradiční politické síly, včetně existence ideově spřízněných skupin a sdružení, ke kterým můžeme ostatně počítat i církve. Stejně jako ony ale strana, definovaná jako křesťanská či křesťanskodemokratická, velmi těžko hledá místo v moderní době.
Čtěte také
Spíše se hodí přiléhavý výraz o jejím postupném vytrácení se, strana dále tratí své pozice v regionech, kde nikdy nebyla moc silná a své těžiště nadále drží v silných krajích moravských a zejména v menších obcích, kde často může nabídnout starostenské osobnosti vskutku příkladné.
Jejich cesta do velké politiky je ale nějak spletitá, staronový předseda Marian Jurečka je jistě výraznou postavou, zkušeným a viditelným politikem, o těch ostatních se to dá říci ale už mnohem méně. Jedině on působí jako stranický tahoun, odvážně se ujal funkce ministra práce a sociálních věcí a zatím v ní obstává, ač před ním stojí velmi spletité cesty všech možných krizí a zároveň snaha zkrotit veřejné finance, což je téměř mise nemožná. Ostatní ministři KDU-ČSL jsou nicméně také spíše málo pozorovatelní.
Čtěte také
A ve stejném duchu může být snaha o záchranu strany. Donekonečna opakované fráze o podpoře prorodinné politiky, prověřených hodnotách a klidné, nepopulistické politické síle už evidentně nestačí. Rozhodně ne k přilákání nových voličů, které by strana tolik potřebovala.
Když se nad tím objektivně zamyslíme, je prostor pro stranu typu KDU-ČSL stále menší a menší na české politické scéně. Zbývá ta obratná diplomacie, jejíž možnosti jsou ale omezené. Přesto je bezesporu místo KDU-ČSL stále v úspěšné koalici Spolu a v komunální politice, obojí prověří nadcházející volby.
O své budoucnosti bude možná ale brzy uvažovat i partnerská ODS, která také samostatně nedosahuje takových výsledků, na jaké byla zvyklá v době své největší slávy. A pokud by svou cestu třeba někdy chtěla vidět mimo koalici Spolu, nezbude pak pro KDU-ČSL v její současné podobě mnoho místa na slunci. Bylo by proto pro ni jistě dobré nebýt závislou na rozhodnutí jiné strany než té vlastní.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
