Radko Kubičko: Stanovení meze prezidentova přístupu ke složení vlády má v ruce jen Petr Fiala

15. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Fiala na ustavující schůzi Poslanecké sněmovny

Četné obavy, že prezident České republiky Miloš Zeman bude chtít konstruovat povolební politické uspořádání podle svého uvážení, bez ohledu na výsledky voleb, se nenaplňují. Prezident, zdá se, už uznává předsedu ODS faktickým vítězem voleb a lídrem nejsilnějšího dojednaného uskupení, schopného utvořit vládu. Pověřil ho jednáním o jejím sestavení, ač by už bylo na místě rovnou jeho jmenování premiérem, přesně podle Ústavy.

Petr Fiala nejenže volby se svou koalicí vyhrál, byť těsně a procentově, ale byl především v krátké době schopen ujednat s druhou koalicí nástin vlády s většinou ve sněmovně a rovnou její koaliční smlouvu. To ho žádat o okamžité jmenování premiérem plně opravňuje. Záhy na to může předložit už též skoro dojednaný seznam ministrů.

Čtěte také

Prezident tak nemá žádný manévrovací prostor, jiná alternativa funkční vlády nyní zkrátka neexistuje. Už se ale objevují obavy nové, zdali prezident nebude chtít nějak mluvit do samotného složení vlády. Podpořil to samotný Fiala sdělením, že prezident by se chtěl s kandidáty na ministry sejít.

Dalo to hned vzpomenout na prezidentovy někdejší obstrukce při odvolávání ministra kultury Antonína Staňka, jmenování jeho navrženého nástupce Michala Šmardy, a také ministerského kandidáta zahraničí Miroslava Pocheho (všichni ČSSD). Ani jeden z nich se nakonec ministrem nestal.

Fialova opatrnost

Prezident Zeman nebyl při tom nijak novátorský. Ke jmenování ministrů měli výhrady i předchozí prezidenti, prezident Václav Havel například též u ministra zahraničí Jana Kavana (ČSSD) váhal. Prezident Václav Klaus se zdráhal odvolat ministra školství Josefa Dobeše (VV) a jmenovat ministrem opět zahraničí Karla Schwarzenberga (TOP 09) a ministra zdravotnictví Davida Ratha (ČSSD).

Všichni se ale nakonec ministry stali. Protože na tom trvali tehdejší premiéři a prezidentovy námitky odmítli, nebo se s nimi vypořádali.

Čtěte také

Prezident Zeman byl úspěšnější jen proto, že jeho premiér Andrej Babiš (ANO) naopak na svých návrzích netrval a dokonce v jednu chvíli alibisticky prohlásil, že si to má s prezidentem vyřídit koaliční partner, když to jsou koneckonců jeho lidé.

Prezidentovi totiž Ústava nedává opravdu žádnou možnost kandidáta na ministra zcela odmítnout, hovoří se v ní jasně, prezident jmenuje premiéra a na jeho návrh členy vlády. Nezamezuje mu samozřejmě vyslovit nespokojenost, diskutovat, jednat, protestovat, přiměřeně zdržovat. Ale pokud premiér z nominace neustupuje, prezident ji trvale blokovat nemůže, ani žádat náhradu.

Andrej Babiš prezidenta extrémně potřeboval, nakolik mu pomáhal ustavit menšinovou vládu a získat pro ni podporu. Odmítal též premiérův odchod z funkce kvůli konfliktu zájmů a trestnímu stíhání. Petr Fiala nic takového nemá a prezidenta zase tolik nepotřebuje.

Radko Kubičko, komentátor Českého rozhlasu Plus

Ale zajisté by s ním chtěl mít také korektní vztahy a z toho pramení i jeho opatrnost při případném užití článku 66 Ústavy o převodu některých jeho pravomocí i vstřícnost při údajném dalším jednání o sestavení vlády po pověření, ač vláda už sestavena je a popravdě řečeno, předběžný seznam neobsahuje žádné vysloveně z prezidentova hlediska kontroverzní osoby.

Její definitivní složení tak bude mít Petr Fiala opět hlavně ve svých rukou. Odvine se to jen od případné míry vstřícnosti k možným prezidentovým názorům na jednotlivé ministerské kandidáty.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio