Radko Kubičko: Spokojená ČSSD po spokojeném sjezdu. A spokojená vláda

Projevu staronového předsedy ČSSD Jana Hamáčka o stavu strany v úvodu sjezdu přihlížel i prezident Miloš Zeman
Projevu staronového předsedy ČSSD Jana Hamáčka o stavu strany v úvodu sjezdu přihlížel i prezident Miloš Zeman
0:00
/
0:00

Obě vládní strany mají za sebou sjezdy. I když se na nich hodně mluvilo, i o vládě, asi stéblo trávy by neleželo jinak, kdyby se vůbec nekonaly. ANO i ČSSD jsou se svým vládním působením natolik spokojeny, že stranické problémy se odkládají na neurčito.

Na funkci předsedy i prvního místopředsedy byl jen jeden kandidát. To se stává stranám, které jsou na úplném vrcholu, když je vedení nezpochybnitelné, nebo naopak na úplném dně, kdy už do něj nikdo nechce.

Vrchol i dno

Obě strany jsou paradoxně na obou pozicích zároveň. Mají vlivné politiky, ministry, pěkný poslanecký klub i nějaké senátory. Ale hlavně jsou ve vládě, mají pocit, že se uskutečňují všechny jejich sny. Zároveň jsou i v rizikové situaci, budoucnost nemusí být jistá.

Radko Kubičko: Jsme ve vládě. Kdo z vás to má?

Sjezd ČSSD

Legendární a dnes už zlidovělý výrok bývalého předsedy ČSSD Paroubka jakoby nabyl na dalším hradeckém sjezdu této strany na aktuálnosti. I ona má všechno, co ji ostatní strany mohou závidět.

ANO dále vede v průzkumech veřejného mínění, ale zůstává stranou jednoho muže, svého zakladatele a majitele Andreje Babiše. On je jejím jediným programem, žádné ideové zakotvení nemá, a také se na jeho sjezdu žádná programová debata ani nevedla. Pokud by Babiš z nějakého důvodu skončil, vezme za své i jeho politické dítě.

ČSSD má program naopak zcela jasný, na sjezdu se o něm diskutovalo a byl vydán stručný manifest, který se obrací k evropskému nosnému sociálně demokratickému proudu. Ale voliči to zatím nějak neoceňují, preference stagnují a přibližují stranu k bezvýznamnosti, řítí se zřejmě vstříc dalšímu debaklu ve volbách do Evropského parlamentu a přijímá to apaticky.

Může sázet jen na nové tváře ve vedení i vládě, zejména ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou a ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka. Oba se do vlády i vedení dostali náhodou, neprůchodností původních kandidátů a personální nouzí. Je až s podivem, jak strana obsadila pro sebe superdůležitou pozici sociální ministryně odborně sice fundovanou, ale politicky zcela nezkušenou dosavadní úřednicí.

Radko Kubičko: Sjezd vítězů na dohled od centrály koncernu

Zleva místopředseda hnutí Jaroslav Faltýnek, předseda Andrej Babiš, místopředsedkyně Jaroslava Pokorná Jermanová a místopředseda Richard Brabec na sněmu ANO

Setkání proběhlo v poklidném duchu, majitel opět získal vedení. Všichni ho sice nevolili, ale nikdo nekritizoval. Frakce se netvořily, nebylo z čeho. To není zpráva o setkání obchodní společnosti ze svěřenského fondu, ale výsledky už pátého sjezdu vládního hnutí ANO. 

Přesto mohou překvapit, obzvláště ministryně Maláčová působí energicky a nadějně, politické krytí jí může přinést více sebevědomí ve sporech s premiérem Babišem a ministryní financí Schillerovou, proti kterým pro ni zatím bylo obtížné se prosadit.

Větší střety na obzoru?

Je asi možné očekávat větší střety ve vládě. Sjezd nicméně potvrdil linii setrvání, jako by se ČSSD opoziční práce vysloveně bála a přijímala bez výhrad historický výrok svého politika Bechyně, který vícekrát citoval i prezident Zeman, jak suchá je skýva opozice. Jenže strana, která nese vládní odpovědnost, a ještě je spíše přívěskem silnější strany než rovnoprávným partnerem, voliče spíše ztrácí, než získává. A představa, že sedmiprocentní strana nabere ve vládě zpátky svých ztracených někdejších 30 procent, to by se mohla rovnat skoro zázraku. Ale i ty se, připusťme, v politice občas dějí.

Komentátor Radko Kubičko

Sociálně demokratičtí ministři snad mohou zaujmout voliče, mohou se snažit odlišit od zbytku vlády a proti liberálnější rétorice se vrátit k levicovější. Musí mít ale přitom stále na paměti, že jsou tak trochu v šachu. Na tom se bohužel nic moc nezměnilo, že Babiš má v záloze sice slabý, ale přesto trumf, totiž případnou podporu Okamurovy SPD. Bude to proto spíše jen mírný pokrok.   

Pro situaci po vládních sjezdech se tak hodí spíše výrok někdejšího slavného politika, byť vyslovený v jiných souvislostech: Nic nekončí, jedeme dál.