Radko Kubičko: Pro koho by měla být ostuda říci si o sociální dávku
Vzrůstající ceny všeho, hlavně paliv a energií, zahání stále více lidí do chudoby, statistická čísla o tom hovoří více než jasně. Vláda Petra Fialy je kritizována, že dělá jen málo, aby těžkou situaci zmírnila. To vláda předchozí na to šla jinak, napůjčovala si ničím nekryté peníze a plošně je rozhodila mezi všechen lid. Tím ale nade vší pochybnost současnou situaci spoluzpůsobila.
Premiér Fiala se hájí, také my už rozpouštíme na sto miliard a dáváme je potřebným, ne všem. Spustili jsme rozcestník Deštník proti drahotě a tam se každý dozví přehledně, na jakou dávku má nárok.
Čtěte také
Není to, pravda, zas tak plošné, ale i tato vláda jakoby neuměla nikomu pomoci jinak než porozhazovat nové a nové peníze. Jenže nepodporuje přesně to inflaci, kdyby vláda rozdala lidem statisíce, k čemu jim budou, když jim je inflace záhy ujídá.
Když se totiž základní potřeby moderního člověka, jako je bydlení, doprava, potraviny, léky, dovolené, zvednou několikrát, k čemu pak plošná, či poloplošná dávka? Fráze o pomoci potřebným navíc narážejí na neúprosnou demokratickou matematiku, ti nejpotřebnější nejsou totiž voliči aktuálních stran vládní koalice. Ne že by jim proto nebylo nutno pomoci jednoznačně v první řadě, ať volí kohokoliv, jenže do problémů se dostává už i střední třída a ta je voličskou základnou liberálně pravicových stran. Pro ni není třeba nic udělat? Tedy pro vlastní voliče?
Vláda se vznešenými manifesty
Čtěte také
Premiér Fiala vyzývá ty, kteří nikdy žádné dávky nepotřebovali a byli za to rádi, aby se nebáli o ně požádat. Není to prý žádné selhání, žádná ostuda. O tom, že jeho slova jsou vlastně důvodná, svědčí to, že mnozí oprávnění o dávky opravdu nežádají a nejde jistě jen o strach z příliš byrokratických procedur.
To, že střední třída, tedy lidé, kteří normálně pracují, nemají žádné jiné problémy a dosud se o sebe uměli sami postarat, mají nyní žádat stát o dávky, aby zaplatili základní potřeby, je totiž ve skutečnosti velká ostuda a velké selhání, ale ne tak jejich, jako aktuální vlády. Její polehčující okolností je jen to, že je u moci krátce a ta předchozí jí nezanechala lehké dědictví.
Úkolem každé demokratické vlády a pravicově liberální zvláště, by mělo být nejen dodržování základních demokratických hodnot, kterými se zaklíná, ale také zajištění důstojného života pro ty, kteří o něj stojí a jsou také ochotni pro něj něco udělat. Kde hrozí bída střední třídy, hrozí extrémismus a konec demokracie.
Čtěte také
Mělo by se tak dít především tržními prostředky, ale v případě krizí a selhání trhu uznávají všichni ekonomové, i ti nejliberálnější, že je třeba trhu trochu pomoci. Klasickým příkladem je přísná ochrana svobodné soutěže nebo nepřípustnost kartelových dohod.
Vše nasvědčuje tomu, že růst cen paliv, energií nebo i hypoték je způsoben zatím spíše negativními očekáváními než reálným zdražováním. Růst akcií firem a jejich předpokládané rekordní zisky jsou toho důkazem. Není tedy chyba v nějakém systému, a to nikoli v systému vyplácení dávek?
Za této situace má i liberální vláda plnou povinnost zasáhnout standardními nástroji tržního hospodářství. Místo toho ale vidíme jen starost, aby nebyla viněna, že rozhazuje méně inflačních peněz než vláda předchozí. Pokud se ale většina společnosti dostane do neřešitelné ekonomické situace a to známe z mnohé historie, pak všechny řeči o demokratických hodnotách se mohou začít podřizovat realitě základního každodenního přežití.
Je zvláštní, že vláda, s tolika vznešenými manifesty, se nad tím přinejmenším nezamýšlí a nepřichází s žádnou jinou vizí, než novými dávkami, o které prý není ostuda si říci.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
