Radko Kubičko: Když vláda žádá po občanech, aby se uskrovnili
Snížení valorizace důchodů, nyní připravovaný úsporný balíček, obsahující rušení daňových výjimek, redukce pošty, státní správy, ztížení odchodu do předčasného důchodu, možná zvýšení věku odchodu do řádného. Vláda se vrhá do reformního úsilí, které si předsevzala a které oddálily krize.
Jenže ony ještě nekončí a navalit na občany kromě jejich důsledků ještě další, vypadá takřka pro vládu sebevražedně. I když je zatím vše v rovině úvah, diskusí a jednání.
Čtěte také
Přesto je společnost už dost postrašena a projevuje se to růstem preferencí opozice, radikalizací části veřejnosti a pádem vládní popularity. Naštěstí jsou poslanecké volby daleko a vládní koalice tak začíná s nepopulárními kroky vcelku ještě včas.
Čekají ji sice také volby evropské, krajské a senátní, ale ty vlády zpravidla ztrácejí automaticky. I když i po nich, pokud nedopadnou dobře, následuje vlna stranické nespokojenosti a otřesů.
Komunikovat lépe
Stále skloňovaným tématem je komunikace. V té vláda prohrává na celé čáře, jak předčasně její členové zveřejňují své záměry, a straší tak veřejnost ještě více, než by bylo zdrávo. Na straně druhé je tu ještě velká část veřejnosti, která dává stále přednost premiérovi, za kterého se nemusí stydět, a reformní úsilí od vlády očekává a nebojí se ho.
Čtěte také
Každý asi chápe ze své vlastní osobní i rodinné zkušenosti, že je možné utratit jen to, co je v peněžence. Dlouhodobé deficitní hospodaření vede k dluhovým pastem a v konečném důsledku k nemožnosti opatřit základní potřeby. Šetření je jistě v kursu, pokud se ale nedotkne nějaké konkrétní skupiny.
Zvláště, když vláda volí i nadále spíše flikování, než skutečnou komplexní reformu státního financování. A i když premiér Petr Fiala volí nadále cestu konsensu a požívá důvěry, také není zcela schopen získat pro větší reformy většinu společnosti.
Bylo to vidět i v debatě o důchodech, vláda a opozice do sebe zaklekly v tuhé obstrukci a nějak přitom zcela zapomněly, že by měly mluvit hlavně s těmi, kterých se to dotýká. I důchodci přece disponují zdravým rozumem a mnozí by pochopili jisté uskrovnění, pokud by se jim to řádně objasnilo a neměli pocit, že mají z ohně tahat kaštany za někoho jiného.
Čtěte také
Pokud vláda žádá po občanech uskrovnění, měla by s nimi dobře mluvit a také jít příkladem. Právě před lety v době sametové revoluce po pádu komunistického režimu bylo heslem utahování opasků.
Většina veřejnosti to chápala a dokonce vyžadovala, protože jim to říkali do té doby důvěryhodní politikové. Jenže důvěra byla nakonec utopena v privatizačních skandálech a rozkrádání divokých 90. let. Deziluze byla obrovská.
Také nyní si politikové nějak neuvědomují nutnost získání důvěry pro bolestné reformy. Už jen v tom symbolickém bodu, že pokud přijde řeč na snížení jejich vlastních platů a náhrad, je to prý vždy jen populismus. O častých závěrech Nejvyššího kontrolního úřadu o plýtvání státními prostředky ani nemluvě.
Pokud tedy vláda chce své reformní úsilí opravdu završit úspěchem a nemá-li to zúčastněné strany stát politický život, měla by to opravdu celé komunikovat, eufemisticky řečeno, poněkud lépe.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
