Radko Kubičko: Elektřina jako největší politikum
Každá politická doba má svá hlavní témata a kdo by ještě před časem myslel, jak s tím zahýbe něco tak samozřejmého, jako léta byla elektrická energie. Přírodní produkt, který si člověk osvojil, naučil se ho vyrábět a napojil na něj téměř celý svůj život.
Bez elektřiny není nic, včetně nejmodernějších technologií. A vše se mílovými kroky zdokonaluje, jen se nenašel způsob, jak elektřinu skladovat a nechat si ji na horší časy.
Čtěte také
A ty jsou právě nyní a ceny energií drtí vyspělé společnosti, firmy krachují a domácnosti nevědí, z čeho platit stále se zvyšující zálohy. Přitom zároveň se řeší ochrana klimatu, odklon od fosilních paliv a budoucnost automobilismu, která má být také elektrická.
Očekávání jsou proto značná. A firmy pracující v oboru toho náležitě využívají. Proto zároveň s astronomickými účty vidí spotřebitelé i jejich vzrůstající zisky. A to už je politikum největšího kalibru.
Poptávka po elektřině poroste
Demokratičtí reprezentanti, jak je jejich zvykem, dobu mírně zaspali a řeší věci na poslední chvíli. Česká vláda zavedla cenové stropy, úsporné tarify a rozházela spoustu rozpočtových peněz na podpory. Nyní přichází s dalšími drahými opatřeními, kterými chce podpořit energeticky náročné provozy.
Čtěte také
Dělá to zase už pod velkým tlakem, po zhroucení mnoha podniků, které zcela jistě nepoložily jen ceny energií, ale byla to poslední kapka v nepříznivém podnikatelském prostředí. Přitom čeští politikové věděli, že se něco v tomto směru děje, už když začaly krachovat někteří dodavatelé elektřiny a také, samozřejmě kromě často riskantní podnikatelské strategie, uváděly vysoké náklady na aktuálním trhu. To se pak stalo tahounem rekordní inflace.
Do toho je tu fakt, že Česká republika část vyrobené elektrické energie vyváží a Evropská unie v dobré víře fungování trhu zavedla mechanismy, které ceny tlačí nahoru, místo, aby se konkurencí snižovaly. A některé její země si navíc podtrhly stoličku příslibem konce jaderné energie a sázkou na problematický ruský plyn.
To už je opravdu příliš politických aspektů na jeden vcelku jen technický lidský vynález. Přitom všechny ty rezoluce a podpory by nemusely být, kdyby prostě na normálním trhu byl dostatek elektřiny, ať už ze starých, nebo nových zdrojů. A proto by vlády mohly ledacos udělat, zvláště ty liberální a pravicové, které na blahodárný volný trh sázejí a regulace a stropy by měly spíše odmítat.
Čtěte také
Odborníci už dávno upozorňují, že se tak musí dít na úrovni Evropské unie. Ta se rozhoupala a dohodla jakýsi plán reformy trhu s elektřinou. Ta má posílit jeho stabilitu, chránit spotřebitele před náhlými výkyvy cen a snížit evropskou závislost na ruském plynu.
Aby návrh začal platit, musí ho samozřejmě schválit členské státy i Evropský parlament. To by asi neměl být problém, pokud by situaci opravdu řešil. S tím ale mají vznešené evropské plány občas problém. Rozhodně je to ale krok správným směrem.
Důležitější ale bude, že Evropská komise zároveň uvažuje o rozsáhlé modernizaci elektrárenské sítě, která má zastaralou infrastrukturu připravit na posílení obnovitelných zdrojů energie. Cílem je řádně propojit trh, což je základ jeho fungování. Poptávka po elektřině se má navíc do roku 2030 zvýšit o skoro 60 procent. Hlásí se průmysl, domácnosti a hlavně elektromobily.
Tak to už je opravdu velká výzva a mezi povinnosti demokratického politika už dávno patří zajistit dostupnost něčeho tak strategického a nezbytného, jako elektřina je. I když by to zase mělo být až na poslední chvíli.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.