Radioaktivity a jádra se nebojím. Co mám, je obrovský respekt, přiznává jaderný chemik

Test výbuchu jaderné bomby, ilustrační foto
Test výbuchu jaderné bomby, ilustrační foto

Jak spolu může souviset jaderná chemie, housle a folklorní soubor? Vše se spojilo v osobě Milana Buňaty, který patří ke špičkám svého technického oboru, ale je i primášem souboru Gaudeamus.

Po Černobylu se nenarodilo 400 chlapečků, říká novinář Vašků. Následky havárie dokumentuje už 14 let

Černobyl je plný pomníků. Tento z roku 2006 nesoucí nápis "Těm, kdo zachránili svět" stojí hned před tzv. starým sarkofágem (budova v pozadí), pod nímž je pohřben havarovaný 4. blok

Je to už 33 let od Černobylu. Od nejzávažnější havárie v historii jaderné energetiky, které se stalo v tehdy ruském (dnes ukrajinském) městě.

„Za vším je fyzika, jen jinak aplikovaná,“ vysvětluje spojení dvou pro běžného smrtelníka zcela odlišných oborů Buňata.

„Hra na housle není nic jiného než chvění zvuku, které se dá popsat spoustou diferenciálních rovnic. Ve finále je ale ten prazáklad stejný – je to hmota. Hmota je matematika, fyzika i hudba… Umění je hodně svázáno s matematickými i přírodními zákony,“ dodává.

Nejznámějším mužem planety, který dokázal obory spojit, byl Leonardo da Vinci. „Byl to úžasný vynálezce, technik i skvělý umělec, který dokázal vše precizně skloubit.“    

„Když se z jednoho místa (nahoře) v kruhu rozeběhnete na obě strany, tak když kruh oběhnete, tak se vám dole oba směry spojí a potkají. Stejně to je s technickými obory a uměním,“ říká jaderný chemik. Co je na jádru tak působivé, že se mu rozhodl věnovat? Není to spíš obor, ze kterého má většina lidí respekt a obavy?

Může vás zabít

„Radioaktivitu necítíte, nevidíte, nemůžete ji ochutnat, protože ji vaše tělo nevnímá. Přesto, když se s ní nakládá špatně, může vás i zabít. Je to takové nebezpečné tajemno. Trošku související se sci-fi, nebo s frajerstvím… Takové to: budu dělat něco, co je něčím nebezpečné,“ říká Buňata pro objasnění důvodů, proč se rozhodl jaderné chemii věnovat (a studovat ji).  

Jak zabránit dalšímu Černobylu? „Musíme být k reaktorům pokorní,“ říká expert

Jaderná havárie v Černobylu

„V Černobylu nebyli k jádru pokorní. A to je potřeba. Pan profesor, který mě učil jadernou bezpečnost, mi vždycky říkal, že jadernému reaktoru se vyká. Celé je to o kultuře bezpečnosti,“ říká Václav Dostál, který vyučuje na ČVUT obor jaderná energetická zařízení. Debatu o bezpečnosti jaderné energetiky znovu otevřela populární minisérie Černobyl z produkce HBO, která kromě havárie jaderné elektrárny sleduje i mechanismy fungování sovětského politického systému.

K chemii ho jako malého kluka přivedl otec, který studoval také na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. „Když mi táta vysvětloval, jak funguje svět, tak tím, že byl chemik, tak jsem se z jeho oboru vždy dozvěděl víc.“

Ostatní děti tak jako první básničku recitovaly Skákal pes, přes oves…, „já jako první uměl tu, kterou se učíte prvky Mendělejevovy periodické tabulky prvků: Helenu bal Na Kolena Robustní Cestář Franc,“ cituje.   

Práce jaderných chemiků dnes představuje exkurze do oborů, které zdánlivě s jádrem až tak nesouvisejí. „Na jaderné elektrárně jich ale není tolik, protože radioaktivní materiál řešíte jen ve chvíli, aby vám něco neuteklo, nebo když už, nedej bože, něco uteče, tak aby bylo jasné, jak to řešit. Nejvíc lidí z naše oboru najdete v medicíně.“

Jaderná medicína

Tady se využívá základního principu, které ionizující záření má, a to že prostupuje hmotou. Můžete se tak podívat dovnitř lidského těla. Princip radiologie už v 19. století objevil Wilhelm Conrad Röntgen. Přišel na to, že pomocí paprsků X jde udělat fotografii kostry. „I když vědci tehdy pořádně tomu, co objevili, až tak nerozuměli. Taky se vědělo, že voda v radonových lázních Jáchymov, která je mírně radioaktivní, má léčivé účinky. To bylo ještě před objevem rentgenu.“  

Kolik umírá každý rok horníků v dolech? Jaderná energetika není nejrizikovější, připomíná Dana Drábová

03582825.jpeg

Před 5 lety došlo v důsledku tsunami k druhé nejhorší jaderné katastrofě v dějinách – explozím v jaderné elektrárně Fukušima v Japonsku. Jak tato událost pozměnila pohled na využívání energie z jádra?

Současná věda využívá radioaktivní materiály ve svůj prospěch. Hodně „frčí“ nové chemikálie značené radioaktivními atomy, které se využívají k lékařské diagnostice, ale už i k léčbě nádorů, a to od neurologických až po oblast léčby rakoviny prostaty. I u nás vyrostlo protonové terapeutické centrum, které pracuje na jiném způsobu radioterapeutické léčby, kdy se nádorová ložiska neozařují fotony, ale právě protony.   

„Nukleární medicína je takový rentgen naruby. RTG vás prozáří skrz na skrz…, kdežto tato medicína funguje na principu látek, které se aplikují do těla pacienta. Pak počkáte, až se v těle rozšíří, oskenujete ho a zjišťujete, kde se látka uchytila. Lékař ví, kde má být, a když je jinde, tak to může ukázat na nějaký problém,“ popisuje záměrně laickým jazykem.  

Od Černobylu...

Od velkých havárií v Černobylu nebo v japonské Fukušimě se lidstvo začalo jádra a jaderných elektráren obávat a pomalu od tohoto druhu získávání energie odcházet. Buňata má z jádra spíš než obavy velký respekt. „Tím, že radiaci nemůžete žádným způsobem vnímat, tak jste odkázáni jen na to, že přesně víte, co děláte…, a za druhé, že věříte přístrojům, které radiaci za vás neustále měří. Když se k tomu nepouštíte do nesmyslných frajeřin, tak vám vlastně vůbec nic nehrozí.“

„Energie získaná z jádra je čistá. Bezprostřední okolí není znečištěno ekologickou zátěží… Na druhou stranu, je to, bohužel, velice mocný zdroj energie, který se musí ukočírovat. Po Černobylu a Fukušimě už nemůžeme tvrdit, že nějaké riziko neexistuje (i když je opravdu velmi nízké)… Co je ale zatím nevyřešená otázka, a na čem pracují vědci celého světa, je vyhořelý odpad, který v elektrárnách zůstává.“

Jednou z možností, abychom příštím generacím po sobě nezanechali obrovskou ekologickou zátěž v podzemních uložištích vyhořelého uranu, je jeho recyklace.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptala se Markéta Ševčíková.    

Spustit audio
autoři: Markéta Ševčíková, Věra Luptáková|zdroj: Český rozhlas

Související