Rádio Svobodná Evropa po roce 1968

Tomáš Kadeřábek z Vimperku se narodil na konci padesátých let a máte tedy v živé paměti vysílání z dob Normalizace. Své vzpomínky nám zaslal v dopise.

„Hlavní vysílání začínalo v 9 hodin večer. Na Svobodné Evropě se jmenovalo „Události a názory, hlavní komentované zpravodajství Svobodné Evropy“. Po stručném přehledu zpráv byly komentáře rozděleny na domácí – zevnitř Československa a zahraniční. Ačkoliv Svobodná Evropa byla financována vládou USA, byla z dnešního pohledu veřejnoprávní a na vládě USA nezávislá. Občas se kriticky vyjadřovala i k tzv. politice detaint. To byla za vlády presidenta Jimmyho Cartera politika usmiřování a dohody s tehdejším komunistickým blokem. Z této politiky jsme byli velmi smutní. Naopak politiku Ronalda Regana a Margareth Thatcherové jsme obdivovali.“

Hlavně sovětských tanků vyhnaly v roce 1968 z Československa 400 tisíc lidí. Řada z nich prchala na západ přes sídlo Svobodné Evropy v Mnichově. Ředitel Jaroslav Pecháček exodus pochopil jako příležitost a vybral si z prchajícího davu řadu perspektivních novinářů. Lída Rakušanová, která začala pro stanici pracovat o několik let později říká, že to mělo nesporné klady, zároveň ale došlo ke střetu dvou generací.

„Soužití těchto lidí s těmi novináři z osmačtyřicátého, kteří tam byli, vlastně ani novináři nebyli. Oni do toho exilu přišli jako vyprofilovaní příslušníci nějakých politických směrů, v podstatě to bral jenom tak, že to bude nakrátko. Tady se pak střetli dva světy.“

Mezi reformní ex-komunisty patřil třeba Milan Šulc nebo Sláva Volný, kteří pomáhali režimu s jeho prvními krůčky, později se ale témuž systému pro svou svéhlavost znelíbili. Publicistiku obohatil také Karel Jezdinský. Hudební dramaturgii zpestřily zpěvačka Yvone Přenosilová a básník s kytarou Karel Kryl.

"Únor s březnem
nasypou zrníček
pod kola trolejbusů.
Tři mince na ubrusu
a prázdný hrníček.“

Podle Lídy Rakušanové byli 86tníci bližší své generaci, přinesli nový zvuk a současnější jazyk. Výjezd na západ, vyžadoval shrbená záda u okénka a žebrání o výjezdní doložku. Cesta do kapitalistické ciziny byla pouhým snem. Lída Rakušanová zprostředkovávala Čechoslovákům život na západě alespoň ve svých příspěvcích. Jejím kolegou byl také herec a pozdější ministr kultury Martin Štěpánek, který se nesmazatelně vryl do vzpomínek posluchače Tomáše Kadeřábka.

„…nemohu zapomenout na Martina Štěpánka, který četl kapitoly z Tigridovy „Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu„ Po vítězství Royal Navy ve válce o Falklandské ostrovy jsme byli z komentářů nadšeni, protože jsme samozřejmě fandili Britům, zatímco bolševici Argentincům. Nakonec, když jsme slyšeli Jakešovu řeč z Červeného Hrádku, bylo nám to jasné. Bolševik bude v pytli.“

Ještě než skončil v pytli, zavelel režim obušku z pytle ven. O jeho konci na podzim roku osmdesátá devět a roli Svobodné Evropy si ale povíme zase příště.