Rádio Mama nebyla provokace, ale výzva k hravosti. Bez politiky a vulgarit, vzpomíná šéfredaktor

Nápad vysílat na stanici Praha pořady Rádia Mama pocházel z okruhu tehdejšího vedoucího redakce zábavy Dušana Všelichy.

Čtěte také

Začíná Léto s Rádiem Mama. „Rozhlas má stát na barikádách odvahy a experimentu,“ věří Václav Moravec

„V době kolem let 1992 nebo 1993 Český rozhlas procházel značnými turbulencemi z hlediska vnitřního organizačního uspořádání. Hledal se nový, rozumnější model toho, jak vůbec organizovat rozhlasovou práci,“ vrací se na začátek Libor Vacek.

V té době se redakce zábavy dostala pod Český rozhlas 2 Praha a ta se zároveň ocitla pouze na středních vlnách, stanice tak posluchačům v přijímači šuměla. I kvůli této nepříjemnosti přocházela o mladší posluchače, kteří přecházeli k novým komerčním rádiím.

„Signál nebyl kvalitní a mladší lidé nás ignorovali, protože zvuk šuměl. V této situaci jsme si řekli, že nám to svým způsobem uvolňuje ruce. A že si můžeme dovolit téměř cokoliv, protože je to skoro jedno,“ vysvětluje.

Hledání nových postupů

Dramaturg Všelicha se tehdy znal s lidmi z takzvané pražské pětky, pětice mladých divadel.

„Byli tam lidé, kteří si z divadelního prostředí nesli hledání nové komunikace s divákem a zkoušení nových postupů. A prostřednictvím redakce zábavy se jim dala možnost vyzkoušet své postupy v rozhlasovém prostředí,“ uvádí Vacek k počátkům rozhlasové satiry.

Čtěte také

Přepadení aneb Jiří Macháček má absurdní požadavky

Z tohoto týmu se vyklubala Redakce Mama. Na začátku bylo Přepadení založené na mystifikaci a brzy se stalo jedním z nejoblíbenějších pořadů. 

„Sázel jsem na profesionalitu lidí, které jsem měl kolem sebe, a na jejich zkušenosti. A když mi můj tehdejší zástupce Bohumil Kolář řekl, že se Přepadení může vysílat, tak jsem byl pro,“ popisuje Vacek a doplňuje:

„Když jsem to potom slyšel, tak mě to hned bavilo. Přišlo jako výborný nápad. Velmi se mi líbilo, jak to bylo promyšlené, jak to bylo tvořivé.“

První série Přepadení se odvysílala v létě. „A když první díly vysíláním prošly bez mimořádných negativních ohlasů, tak jsme si řekli, že by to mohla být jedna z cest,“ vzpomíná.

Nespokojení posluchači?

Další improvizovaný pořad Rádia Mama bylo noční Držíte nám palce, kdy do studia volali, nebo dokonce chodili posluchači a sdíleli své názory na dané téma, případně se přidávali k staniční mystifikaci.

Čtěte také

Držíte nám palce aneb Kdo si dělá legraci z koho v noční show?

„Bylo to velmi improvizované. Záměrně jsme to nasadili v pátek od půl jedenácté do dvanácti večer, protože to byl posluchačsky nejslabší čas. V té době všichni spali, nebo měli puštěnou televizi, nebo někde pařili. Říkali jsme si, že je to bezpečný čas, kdy se nemůžeme nikoho dotknout. To jsme se mýlili, protože na to začaly chodit některé odmítavé reakce právě starších posluchačů,“ přibližuje tehdejší šéfredaktor.

A směje se: „Potom jsme zjistili, že někteří z nich si dokonce na půl jedenáctou večer dávali budíka, aby si nás poslechli a mohli nám potom napsat, co za hrůzu vysíláme.“

Čtěte také

„Jiří Macháček byl Burian devadesátek.“ Rádio Mama zůstává dokumentem 90. let, připomněla debata

Vacek dodnes lituje, že se ozývali převážně nespokojení posluchači: „Velmi zřídka se ozývali spokojení posluchači. Když Rádio Mama skončilo, narazil jsem několikrát na někoho, kdo se divil, proč už se to nevysílá, že to bylo skvělý. Jenomže tito lidé nenapsali. Chodily pouze dopisy rozzlobených, takže vznikla deformovaná iluze, že je to hrozný průšvih.“

Stížnosti překvapivě nechodily na legendární Přepadení, v němž si herec a zpěvák Jiří Macháček tropil žerty z různých podnikatelů. 

„Na to si nikdy nikdo nestěžoval,“ zdůrazňuje. Občas ale někdo, z koho si Přepadení tropilo žerty, nepřál, aby se rozhovor s ním nakonec odvysílal. A to mohla stanice garantovat.

Nabídnout pohodu

Záměrně se také v pořadech Rádia Mama neobjevovala politika. „Bylo tady tolik věcí, ze kterých se dala dělat sranda a satira, že to vlastně nebylo potřeba,“ vysvětluje Vacek.

Čtěte také

Dramaturg Rádia Mama: Korektnost jsme neřešili, měli jsme otevřená srdce. Dělali jsme to pro lidi

„Jak se původní sevřenosti uvolnily, tak najednou bylo všude politiky mraky. Politici seděli v televizích a v rádiích a něco říkali. Záměrně jsme se do toho nechtěli pouštět. Náš cíl totiž byl, že jsme to rádio, které má lidem ten den zpříjemňovat, ne je stresovat.“

Cílem stanice ani nebylo provokovat a dráždit posluchače. „Věci, které v tomto okruhu vznikly, měly jen vybídnout k hravosti a k uvolnění fantazie. K tomu, že mohu snít o čemkoliv a nikdo mi v tom nezabrání. Moje vnitřní hravost je bezvadná a je jen na mně, kam až ji pustím,“ přibližuje tehdejší šéfredaktor.

„Chtěli jsme lidem nabídnout lepší náladu a pohodu. A to se do značné míry dařilo.“

Oproti humoru, který se prosadil po roce 2000, se tehdejší pořady obešly bez vulgarity. „Ve všech pořadech, které máme z Rádia Mama, tak jsou možná dvě tři sprostá slova, která nejsou samoúčelná, ale jsou součástí děje nebo scénáře,“ poukazuje Vacek a dodává, že by se stejné scénáře už dnes nedaly opakovat:

Čtěte také

Devadesátá léta byla „cochcárna“. A my jsme díky tomu objevovali, co to je svoboda, říká Macháček

„Všechno je možné, ale myslím, že svět už je jinde.“

Pořady Rádia Mama zůstaly po mnoho let pouze v rozhlasovém archivu. Do Českého rozhlasu se poprvé vrátily v rámci projektu Kabaret v éteru. V současnosti je oživili dramaturgové Stanislav Vintr, David Hertl a archivářka Petra Tanclová, kteří stojí za Létem s Rádiem Mama.

Poslechněte si celý rozhovor. Audio je nahoře v článku.