Radim Palouš – přijmout běh světa a jeho výzvy

Komenský nebyl jen učitel

Prof. PhDr. Radim Palouš, Dr. h. c. mult., se narodil 6. listopadu 1924 v Praze. V mládí byl vedoucím skautského oddílu, v době protektorátu byl totálně nasazen, po válce vystudoval filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (disertační práce u profesora Jana Patočky na téma Masarykovo filozofické mládí).

„Lidé, probouzejíce se z pokrokářského snění, přestávají být pouhými očekávajícími účastníky. Neaspirují na svrchované manipulátorství dějinnými pohyby, ale berou své osudy a osudy svých bližních za svou věc, aniž by mysleli, že takovým či onakým zásahem jednou provždy zařídí dějiny podle své dobré vůle. Cítí, že příslušejí do dějin, že jsou členy veškerenstva!“ Radim Palouš, Světověk a Časování

Poté krátce pracoval jako nakladatelský redaktor, soustružník a učitel. Na Vysoké škole pedagogické vystudoval obor chemie a od roku 1957 působil na této škole jako asistent. V roce 1959 dostal z politických důvodů zákaz vyučovat – Palouš totiž studentům vysvětloval svůj názor na stalinské čistky.

Poté psal studijní příručky a v 60. letech se začal výrazněji věnovat filozofii výchovy a zabývat se dílem Jana Amose Komenského. Komenského dílo spolu s profesorem Patočkou pro českého čtenáře v podstatě znovu objevil a osvobodil od nedorozumění, že Komenský byl „pouze“ didaktikem – první řadě byl podle Palouše teologem a teologicky zakotven je i jeho pojem výchovy.

Z univerzity do samizdatu

Ve školním roce 1968–69 vedl katedru vyučovací techniky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Poté byl perzekvován, ale na Univerzitě Karlově – byť ve velmi komplikovaném postavení – mohl zůstat.

Pořádal ilegální bytové filozofické semináře a mezi prvními podepsal Chartu 77, poté byl z Univerzity Karlovy propuštěn.

V červenci 1977 Státní bezpečnost založila na Radima Palouše svazek pod krycím jménem Radim, kategorie „prověřovaná osoba“. V srpnu 1981 byl svazek převeden pod krycím jménem Eman do kategorie „nepřátelská osoba“.

Kdo všechno na Radima Palouše Státní bezpečnosti donášel informace, už dnes těžko zjistíme, všechny písemnosti ve svazku byly zlikvidovány při divokých skartacích 5. prosince 1989.

Radim Palouš se mezitím živil jako topič, posléze přešel do invalidního důchodu. V té době publikoval pouze v samizdatu a zahraničí.

V roce 1982 byl mluvčím Charty 77, v druhé polovině 80. let patřil mezi neoficiální poradce Františka kardinála Tomáška, v té době spoluzakládal Československý helsinský výbor a Hnutí za občanskou svobodu.

Vystoupil na první – a jediné – povolené opoziční demonstraci, která se uskutečnila 10. prosince 1988 ke Dni lidských práv.

Přelomový rok 1989

V listopadu 1989 se podílel na ustavení Občanského fóra a jeho činnosti. Byl to právě Radim Palouš, kdo aktivně pomáhal zorganizovat na neděli 19. listopadu první větší setkání opozičních aktivistů do Činoherního klubu, kde vzniklo Občanské fórum.

O dva dny později to byl opět Radim Palouš, kdo z balkonu Melantrichu jako první představil veřejnosti Občanské fórum a uvedl na balkon Václava Havla.

Vzápětí se stal jedním z vedoucích představitelů školské komise Koordinačního centra OF. Účastnil se jednání představitelů ministerstva školství se zástupci stávkujících studentů, politických stran, Občanského fóra, SSM a školských odborníků. Důsledně prosazoval svobodné univerzity a vysoké školy.

Nebylo náhodou, že v letech 1990 až 1994 působil jako rektor Univerzity Karlovy. Během svých četných zahraničních cest obdržel řadu čestných doktorátů. Za svou činnost obdržel několik vyznamenání, mimo jiné Řád T. G. Masaryka III. třídy (1997).

Napsal tyto knihy: Škola stáří (samizdat 1978), Čas výchovy (samizdat 1983), Česká zkušenost (samizdat 1984), Dopisy kmotřenci (1990), Osobnost a komunikace (1990), Rokování o roku (1994), Totalismus a holismus (1996), Světověk a Časování (2000), Heretická škola (2008).

Pořad věnovaný Radimu Paloušovi si poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu. Uslyšíte hlas Radima Palouše z rozhlasového archivu i ukázky z jeho děl.