Purim - nejveselejší svátek Židů

Purim je připomínkou událostí, o nichž vypráví biblická kniha Ester. V té se barvitě líčí příběh židovské dívky Ester, již si perský král Achašveróš vybral za svou manželku místo neposlušné královny Vašti, a jejího bratrance Mordochaje. Mordochaj odhalil spiknutí velmožů proti králi a zachránil mu tím život, na jeho zásluhu se nicméně zapomnělo.

Když král jmenoval svým zástupcem Hamana, jenž byl podle Bible potomkem amáleckého krále Agaga, dávného nepřítele Židů, Mordochaj se Hamanovi odmítl poklonit s odůvodněním, že Židé mají dovoleno klanět se jedině Bohu. Haman proto k Mordochajovi pojal nenávist a rozhodl se zničit nejen jeho, ale celý židovský národ s ním. Obelhal krále a dosáhl, že byly rozeslány dopisy do všech koutů říše, "aby vyhladili, povraždili a zahubili všechny Židy od mládence po starce, děti i ženy, v jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce - to je měsíc adar; a kořist po nich aby si vzali jako lup" (Est 3, 13). Datum genocidy bylo stanoveno vrháním losů - odtud pochází i název svátku (pur v hebrejštině značí "los", slovo bylo převzato z akkadštiny).

Jen hrdinským zásahem královny Ester byli Židé zachráněni - ta riskovala svůj život a bez dovolení přistoupila ke králi a přimluvila se u něj za osud svůj a svého národa. Když král prohlédl Hamanovy nenávistné úmysly, nechal jej pověsit a vydal dekret, díky němuž mohli Židé vystoupit se zbraní v ruce na svou obranu, "aby vyhladili, povraždili a zahubili všechnu válečnou moc národa a krajiny těch, kteří by je napadli" (Est 8, 11). Mordochaj (nyní králův nový zástupce) a Ester pak nařídili, aby Židé ve všech zemích každoročně slavili ony dny jako připomínku velikého vítězství.

O historicitě knihy Ester se v novější době pochybuje, spíš se na ni pohlíží jako na historizující fikci, nicméně fikci velmi umně napsanou. Kniha nám předkládá příběh o vítězství Židů nad archetypickým antisemitou Hamanem - příběh, jenž dodával generacím Židů sílu a naději nezbytnou pro přežití uprostřed ničivých vírů dějinně a nábožensky podmíněné nenávisti ze strany obyvatelstva, uprostřed něhož byli nuceni žít jako neplnoprávná menšina. Když se Haman snaží přemluvit krále, aby dal Židy vyhubit, argumentuje náboženskou odlišností a údajnou sociální neužitečností Židů: "Je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí." (Est 3, 8) Naprosto stejných argumentů bylo běžně užíváno i ve středověku (samozřejmě se k nim připojovaly protižidovské předsudky specifické pro křesťanství: obvinění z bohovraždy a tvrdošíjného odmítání křesťanství). Není proto divu, že Židé vždycky vnímali obsah knihy Ester jako nanejvýše aktuální.

Paradoxní přitom je, že samotný Hospodin jako by v příběhu ani nebyl bezprostředně přítomen a celou situaci řídil jen jaksi zpovzdálí. Jméno Boží se v celé knize nevyskytuje ani jednou, její svitky proto bývají - jako jediné z celé hebrejské bible! - bohatě zdobeny, a to dokonce figurativními motivy. Také oslavy svátku Purim mají světský, téměř nenáboženský ráz. V popředí je spíš nacionální než náboženský aspekt příběhu. Přesto je ústředním rituálem svátku čtení svitku knihy Ester v synagoze. To probíhá v bujaré atmosféře: kdykoliv se ozve jméno proradného Hamana, ozývají se hlasité projevy nevole a zvuk řehtačky, zatímco Mordochajovo jméno provází radostný aplaus a pískot. V minulosti dokonce mezi purimové zvyky patřilo i pálení Hamanovy figuríny; později se od toho upustilo, protože jej křesťané v období postu a Velikonoc často chybně vnímali jako protikřesťanskou provokaci.

Pro děti je Purim především synonymem maškarád, které se prvně ujaly v prostředí italských Židů v 15. století vlivem křesťanských masopustních karnevalů. Pro oslavy svátku Purim dokonce platí výjimka z přísného biblického zákazu odívání se do šatů opačného pohlaví. Jeden talmudický výrok uvádí, že během purimové hostiny by se měl Žid opít tak, aby nedokázal rozlišit zvolání "prokletý Haman" a "požehnaný Mordochaj". Na tom samém místě v Talmudu můžeme také nalézt kuriózní příběh o učenci jménem Raba, jenž v návalu purimového veselí podřízl svého přítele rabi Ziru. Když to druhého rána zjistil, svůj čin oželel a svého přítele přivedl zpět k životu. Za rok pozval Raba Ziru na purimovou slavnost opět. Ten ale odmítl se slovy: "Zázraky se nedějí každý rok." (traktát Megilla 7b)

Mezi důležitá přikázání vztahující se k Purimu patří tzv. mišloach manot - Židé darují svým přátelům porce jídla a tak sdílejí radost ze záchrany před bezprostřední zkázou. Typickým purimovým jídlem jsou chutné trojúhelníkové koláčky zvané "Hamanovy uši" (v jidiš: homentašn). Purim je stručně řečeno svátkem nespoutaného a upřímného veselí, svátkem posilujícím naději ve vítězství slabých a bezúhonných nad úklady mocných a pyšných.