Pumové útoky v Iráku zabíjí denně desítky lidí

V pondělí Američané zaútočili raketou na místo, kde se podle zpravodajských služeb scházeli militanti napojení na organizaci Al Kajda a zabili asi 25 z nich. Prohlášení americké armády k tomu uvádí, že šlo o skupinu povstalců věrných nejvyššímu představiteli Al Kajdy v Iráku Jordánci Zarkávímu.

V poslední době Američané v Iráku zřetelně přitvrzují svoji taktiku, ale zároveň se množí i různé protiútoky povstalců a situace je tak stále napjatější.

K zesílení vojenských operací v Iráku vede nyní Američany nejspíše vědomí, že už za 4 měsíce se mají v zemi konat první volby. Ale jejich uspořádání vážně zpochybňuje skutečnost, že celé velké části země teď prakticky ovládají jen povstalci. Města jako Faludža a Talafar a Sadrovo předměstí Bagdádu padly v minulých týdnech plně do rukou povstaleckých skupin.

Irácká vláda premiéra Alávího se snaží dobýt tato území zpět a plně proto podporuje agresivní vojenské operace Američanů. Každým dnem však také jakoby znovu nabývalo na síle protivládní povstání - množí se sebevražedné pumové útoky a střelba poměrně těžkými zbraněmi, jako jsou minomety a různé typy raket.

Cílem povstaleckých útoků jsou především nově budované irácké bezpečnostní složky a zvláště policie, která by měla sama zajišťovat klid v zemi. A bez policie - dokud nebude dostatečně silná - nemůže fungovat žádný stát, a vůbec už ne dnešní Irák, a o to právě povstalcům jde.

Vývoj v Iráku v souvislosti s blížícími se americkými prezidentskými volbami komentuje v úterním vydání deníku Financial Times známý americký politolog Francis Fukuyama. Pozastavuje se nad tím, že vážná debata mezi Georgem Bushem a Johnem Kerrym o Iráku ještě nenastala.

Připomíná, že Kerry původně s válkou v Iráku souhlasil a ještě nedávno z neznámých důvodů prohlásil, že by pro ni hlasoval znovu - i přese všechno, co je dnes o Iráku známo. Teprve v okamžiku, kdy během sjezdu republikánů prudce poklesla jeho popularita, se od války v Iráku distancoval a řekl, že by americké vojáky odtamtud stáhl do čtyř let. To však podle Fukuyamy nebylo chytré: stanovit takové ultimátum dalo špatný signál přátelům i nepřátelům Spojených států, podobně jako Kerryho představa, že americká vojska by tam měl nahradit mezinárodní sbor.

Neschopnost Bushovy administrativy adekvátně naplánovat poválečnou rekonstrukci Iráku je ve skutečnosti obrovským selháním jeho politiky, míní Fukuyama, a znamená i velké omezení možností Spojených států do budoucna. Nová eskalace násilí a překročení počtu jednoho tisíce Američanů, kteří tam už přišli o život, jen potvrzují nejistotu, v níž se ta země nachází. Ale skutečná debata by se podle politologa Fukuyamy neměla soustředit jen na obviňování, nýbrž na hledání konkrétní strategie, která pomůže Spojeným státům se z této šlamastiky dostat.

Kdo si myslí, že se opravdu naplní dlouhodobý scénář, který načrtla Bushova vláda pro vývoj v Iráku, žije ve světě fantazie, tvrdí Fukuyama. A to především proto, že svobodné volby, naplánované na příští rok, se prostě nemohou uskutečnit za současné bezpečnostní situace. A ta se těžko rychle změní.

Nebudou-li volby v centrálním Iráku, nevznikne ani legitimní vláda a neobjeví se účastníci normálního politického procesu. Budou-li volby odloženy, zůstane moc de fakto v rukou milicí a příští americký prezident bude postaven před obtížný problém, zda udržet jednotný irácký stát anebo hledat separátní dohody s představiteli kurdské a sunistké menšiny, jejichž cílem je stabilita a nikoli demokracie.

Vyhraje-li volby v Americe Bush, nebude mít podle Fukuyamy velký zájem na revizi své politiky a vyhraje-li Kerry, měl by konečně přestat improvizovat a vážně se zabývat strategií pro Irák, což dosud vůbec neudělal.