Půl roku inkluze na školách: „Neřeší se zdravé jádro třídy, ale začlenění jednotlivce,“ myslí si psycholožka

Co se pro učitele změnilo s novým školním rokem? „Já se domnívám, že se toho příliš nemění. Rozhodně ne na školách, které byly zvyklé s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami pracovat. Mohlo se něco změnit na škole, na kterou nastoupil žák, který původně navštěvoval speciální základní školu, ale to není náš případ,“ říká Michaela Rybářová z Asociace pedagogů základního školství ČR a zároveň ředitelka ZŠ a MŠ náměstí Svobody 2.

Na vyhodnocení nového systému je podle jejího názoru brzy, ale kvituje, že je to poprvé za dobu, po kterou pracuje ve školství, kdy mají k dispozici peníze na asistenty. Myslí si, že je třeba nadále podporovat asistenty pedagogů a jejich vzdělávání.

Pokud ze zdravého jádra třídy ti chytří v 5. ročníku odchází na gymnázia a my tam od 2. nebo 3. třídy začleňujeme děti, které někdy nejsou kázeňsky úplně jednoduché, tak se bohužel inkluze svým dílem podílí na zhoršování klimatu a zvyšování napětí ve škole.HELENA VRBKOVÁ

Psycholožka a ředitelka občanského sdružení Život bez závislostí Helena Vrbková na svých stránkách napsala, že začleňování konkrétních dětí často bere kázeň, čas pedagoga a prostor pro kvalitu výuky. Ve své praxi se setkává se třídami, které začlenění neunesly.

„My jsme jako organizace zvaní, abychom pracovali se třídou – s problémy ve třídě a hlavně s nekázní dětí. Nám se ukazuje, že když ve třídě není kázeň špičkově ošetřena, tak příchod dítěte, které má samo problémy s nekázní, situaci ještě zhoršuje a v rámci inkluze se to vůbec neřeší. Neřeší se bohužel zdravé jádro tříd, ale pořád si povídáme o tom, jak skvěle je ten jednotlivec začleněn. – Určité procento dětí, které mají problémy s udržením pozornosti nebo s kázní, situaci komplikuje,“ komentuje to ve speciálu Plusu.

Práce jde diverzifikovat tak, že učitel se může věnovat po určitou dobu nadaným žákům, po určitou dobu celé třídě, po určitou dobu dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Ta pomoc poradenských pracovníků je ovšem nezbytná - bez asistentům by to učitel nezvládl.MICHAELA RYBÁŘOVÁ

Podle Michaely Rybářové je to ale velmi individuální a je potřeba zvažovat zařazení dítěte do kolektivu. „Obrací se na nás často rodiče dětí, které neuspěly při integraci v jiné škole, že by rádi navštěvovali naši školu. Já vždy přemýšlím, zda v daném ročníku, do kterého by rodiče rádi své dítě přivedli, tu možnost dítě integrovat mám, jaké je složení třídy. Ne všechny děti ale vyžadují kázeňská opatření.“

„Já nejsem nepřítel inkluze. Dítě by bezesporu mělo dostat šanci, třeba opakovaně, začlenit se do zdravého kolektivu, ale pojďme se na to podívat z jiného úhlu pohledu: škola je systémová instituce, která celoplošně vzdělává děti. Měla by především dbát na to, aby průměrné dítě, kterých je ve třídě 20 až 25, mělo optimální podmínky pro své zrání. – V této oblasti dělám 22 let a stále slyším, že je třeba někoho začleňovat. My dáváme šanci nadaným a odvádíme je na gymnázia, dáváme šanci handicapovaným a přivádíme je do běžné školy, a já položím možná až populisticky znějící otázku – kdy dáváme šanci, aby to nejkvalitnější dostávalo těch 70, 80 % dětí v té škole?“ říká Helena Vrbková.

Dalšími hosty byly náměstkyně Národního ústavu pro vzdělávání Jana Zapletalová, Jana Karvaiová z Učitelského profesního sdružení nebo paní Kateřina Veselá, která hodnotí inkluzi z pohledu matky dítěte, které potřebuje speciální péči. Kdo v praxi rozhoduje o tom, jestli má být dítě zařazené do inkluze? Odpovídá Petr Klíma, ředitel pedagogicko-psychologické poradny. Jaké předpoklady musí splňovat asistenti? To ví ředitelka neziskové organizace Rytmus. A jak hodnotí první půlrok inkluze předsedkyně vládního výboru pro práva dítěte a předsedkyně České odborné společnost pro inkluzivní vzdělávání Klára Šimáčková-Laurenčíková? Poslechněte si celý speciál!